53. kapitola I. část - Propast síly IV

2. října 2007 v 21:23 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Pocit, jako by se jí něco zaháklo těsně nad pupíkem, už dávno znala. Přenášedlo bylo jedno z prvních kouzel, které se museli naučit, aby se mohli vydat za viteály - ona a kluci. Přesto ale cítila nový adrenalin v krvi, vzrušení, napětí, jak už dlouho ne. Měla pocit, jako by se vrátila zpět do časů, kdy ještě neměla ponětí o budoucnosti - do časů, kdy celé trio společně hledalo cestu zničit Temného lorda - Voldemorta. Možná v tom byla dávka hrdosti - hrdosti, protože se odvážila vzdorovat. Snad i strachu - před osudem. A nadšení, protože věřila. Teď to ale bylo jinak. Necítila hrdost, snad ani ne strach. Neměla proč být hrdá - zklamala. A mít strach? Neměla o koho. A nadšení? Dávno přestala věřit. To, co cítila, bylo jiné. Jako poslední přání před smrtí... Věděla, že nepřežije, ale jí smrt přišla jak vysvobození. Jak záchrana. Smrt je jen další dobrodružství...Neměla proč žít... Měla jen úkol. A ten musel být splněn... Konečně se odvážila otevřít oči. Vír barev kolem ní zmizel, stejně tak jak předchozí vzrušení. Stála v úzké průrvě - nejspíš v původním korytě podzemní řeky. Stěny ji svíraly v ledovém obětí... Strmé srázy stěn porostlých jedovatě zeleným mechem, zem, po které pomalu tekla jiskřivě zelená tekutina a nekonečně dlouhá průrva... Při prvním kroku se ozvalo nechutné čvachtání, když vynořila botu z jedovatě zelené hmoty pod sebou. Podivná hmota téměř stála, Mia ale přesto dokázala rozpoznat slabý proud. Šla po proudu - snad proto, že živel tohoto místa byl živel vody. Doufala najít to, co hledala... Kámen síly. Nevěděla, co je zač, ale věděla, že ho bude potřebovat, aby mohla zničit viteál - snad poslední.
_________________
"Mio!", uslyšela najednou slbý výkřik. Vyděšneně se otočila, jako by ji uštkl had.
"Co tady ještě děláte?", zeptala se s náznakem paniky v hlase. "Měli jste-"
"Nenecháme tě samotnou"
"O to nejde, Jacku, ale důležitý je to, že jste se měli vrátit, informovat Malfoye a ostatní! Copak to nechápete? Pokud se nevrátíme - a já pochybuji, že odsud vede cesta zpět - tak tohle zůstane všechno skryto a opět nebude cesta, jak Voldemorta porazit! Přemýšleli jste?", křičela rozrušeně.
"A jak myslíš, že jsme se měli dostat zpět?", zaječel Jack rozzuřeně. "Sama moc dobře víš, že NENÍ cesta zpět - nebyla od té chvíle, co jsme se rozhodli jít s tebou! Myslíš, že to nevíme? Myslíš, že jsme to nevěděli, když jsme se rozhodli?"
"Neměli jste sem chodit", zašeptala zlomeně.
"Nenecháme tě v tom", zapojila se do rozhovoru Clarissa. "takys to nikdy neudělala. Vždycky jsi stála při Potterovi, i když-" Zarazila se, když Mia odvrátila pohled. Harry. Se zmínkou na nejlepšího přítele se vrátila i hořká pachuť zklamání...
"Jdeme?", zašeptala Mia. Stálo ji tolik sebeovládání to říct... Jít dál. Ale kam, zatraceně, kam?
_______________
Nebyla to cesta ve slova smyslu, ale přece jen to byl jediný směr, kterým se mohli vydat. Po proudu jedovatě zelené břečky... Klesali stále níž. Mia se obávala, že se brzy dostanou tak nízko, že nebudou moct pořádně dýchat. Jedovaté výpary stále houstly... V nitru dávno vyhaslé sopky stále ještě bylo dosti životu nebezpečných míst a stále dost jedovatých látek... Stále nemohli kouzlit. Mia doufala, že jdou správně... Cestu zpět by nezvládli. I přes odhodlání dokončit tento úkol začínala pociťovat únavu. Rameno, zasaženo vrhací hvězdicí Pyr-atera, pálilo. Měla problémy s rukou pohnout, ale zatnula zuby a šla dál. Rychleji. Hlouběji. Ani si neuvědomovala, že se stěny rozestupují. Skrz zelenavou páru neviděla víc jak na metr a podle přidušených nadávek za sebou tušila, že druzí dva na tom nejsou jinak... Prostranství před ní se začelo otevírat. Došla na úpatí sešlapaných, kamenných schodů pokrytých lepkavou, zeleně svítící hmotou. Níž. Zoufala si. Neviděla už skrz dým ani vlastní ruku před očima... Opatrně položila nohu na první schod.
"Počkej, Mio", slyšela za sebou matně něčí hlas. Neuvědomila si, čí je, ani význam slov ji nedošel. Strašně se jí chtělo spát...
"MIO!" Nevnímala už ten vzdálený výkřik, ozývající se jak ozvěna její hlavou... Propadala se do tmy.
_________________
Podlomila se jí kolena, uklouzla na vlhkém povrchu prvního schodu. Byla by mohla získat rovnováhu, kdyby byla při vědomí. Ale ona nebyla. Svět zčernal díky toxickým výparům všude okolo, nevnímala už, jak se její tělo jako ve spomaleném filmu překlápělo přes propast. Pak padala... Neměla pod sebou pevnou zem. Kolem ní svištěl vzduch, stále se oteplující, téměř nedýchatelný... Padala snad celou věčnost, než konečně dopadla. Jedovatě zelená hladina se lačně zavřela nad novou obětí....
________________
"MIO!" Nevnímala ho. Jack nechápal, co se dělo... Teprve když její tělo začelo mizet za zlomem se pohnul. Ještě jednou zakřičel, ale jeho hlas se pouze nesl prázdnou ozvěnou prostoru. Clarissa se vrhla dopředu, k místu, kde viděli Miu naposled. Stáli na úpatí schodiště... Otisky Miiných bot byly patrny jen na prvním schodě, rozmazané a pomalu se plnící sirupovitou, zelenou hnotou.
"MIO!!!", zakřičeli oba zoufale. Žádná odezva. Jack neváhal. Rozběhl se po strmých schodech dolů, spíše klouzajíc. Clarissa se za ním bez rozmyslu vrhla, ve strachu o kamaráda i dívku, která byla tak dlouho pokládána za mrtvou... Konečně dorazili dolů. Bylo vedro, a výpary zhoustly tak, že se nedalo dýchat. Jediné, co ale viděli, byla zčeřená, jedovatě zelená hladina jezera... Obrovského, podzemního jezera, kolem něhož nebyla žádná cesta.
_________________
Dopadla na lepkavou hladinu zářící jiskřivě zelenou, jedovatou barvou smrtící kletby. Vyrazilo jí to dech, ale přesto se snažila probojovat na povrch - marně. Hmota - jistě to nebyla voda - ji sevřela v ledovém obětí. Pak se nad ni zavřela hladina... Držela oči zavřené, nechtěla vidět kolem sebe ten jed, nechtěla vidět smrt. Nebojovala o svobodu; nemělo to cenu. Držela ústa pevně zavřená, přesto ji ale do nich vniklo pár kapek ledové smrti. Chutnala jak bahno, kupodivu ale nebyla ledová, ale hřejivě teplá. Téměř horká... Cítila pálení v krku, když mimoděk polkla. Žhavé pálení... Jako kdyby polykala lávu. Pak cítila už jen bodavou bolest v žaludku... Začela znovu bojovat, svíjet se v křečích. Chtělo se jí křičet, ale přinutila se držet rty pevně přitisknuté k sobě. Teprve teď, když bojovala o život, si uvědomila ticho, které vládlo pod hladinou. Ledové, zlověstné ticho. Nebyl slyšet jediný zvuk. Neslyšela ani vlastní pohyby... Vyděsilo ji to. Snažila se dál probojovat na hladinu... Jako by ji podivná hmota poutala ke dnu. Čím víc se zmítala, tím pevněji byla svírána. Teprve po několika dlouhých vteřinách si uvědomila, že je ve světě kouzel. Čar a kouzel, prokletí, kleteb, lektvarů... Magie. A tohle byla magie Temného lorda... To "jezero" tu bylo proto, aby ji zadrželo. Aby ji zničilo. Nemohlo ji jednoduše pustit...
Nejprve ten, jež moc hloubky poznání nese v rukou... Na propasti dno najdeš moci prvý kámen, jež znak nese síly vytrvání.
Nevěděla, proč si vzpomněla právě na tuto frázi runové hádanky. Byl to ten ukazatel, který ji dovedl až sem... Moc hloubky... Propasti dno... Síla vytrvání... Povolila všechny svaly, stisk rukou v pěst... Nechala se padat, klesat ke dnu. Pomalu ji začal docházet vzduch, ale ona bojovala sama se sebou. Dál... Až na dno. Přišlo jí jako několik minut, než se dotkla nohou dna. Hrbolatý, kamený povrch tady byl nahrazen hladkým, vypracovaným mramorem... Uvědomila si, že najednou není obklopena jedovatě zelenou hmotou, ale bělavým světlem. A že má otevřené oči.. A že se může nadechnout. Těžce, nejistým krokem starce udělala první krok. První, ale zdaleka ne poslední... Šla směrem, kterým tušila střed jezera - tam by měl být jeho nejhlubší bod. Bělavá hmota ji vířila kolem těla, šumělo jí v uších, oči ji pálily tak, až začínaly slzet. Přesto se ale nutila jít dál. Bolest pravého ramene sílela a záda, kterými dopadla na povrch jezera pálily. Každý krok byl těžší... Síla vytrvání... Šla dál, pomalu, trhanými pohyby... Ale přesto neomylně a odhodlaně za svým cílem. Najednou si uvědomila, že bílá mlha kolem se pomalu ztrácí. Přidala do kroku, i když je měla jako z olova... Před sebou spatřila matný lesk, záři něčeho upevněného na dně jezera... Poslední kroky se zdály nekonečné. Připadalo jí to jak hodiny... A pak to uviděla před sebou. Byla to malá, jakoby křišťálová kolučka. V jejím nitru se rozpínaly odstíny zelené, jako kdyby se rozlitý inkoust stahoval a rozpínal... Z poslední síly zvedla ruku a natáhla roztřesené prsty. Sevřela pulzující kuličku... A pak už byla tma.
_____________
Jackovi se chtěla křičet zoufalstvím, plakat bezmocí a řvát zlostí zároveň. Byli uvězněni v podzemním labyrintu, bez naděje na únik, bez jediného člověka, který jim mohl pomoct. Nevěděl, jak dlouho tam jen tak stáli vedle sebe. Stáli a zírali na nehybnou hladinu...
"Určitě by chtěla, abychom šli dál", šeptl chlapec a přerušil mučivé ticho.
"Skončíme to", doplnila ho rozhodně dívka. Trochu roztřeseně se narovnala. Musela se přidržet zdi, aby mohla udělat krok. Byl to šok? Spíš výpary, které všude kolem kroužili v zelených spirálách... Teď už věděli, odkud pochází jedovatě zelený potůček, který je sem zavedl. Slyšela za sebou jít Jacka... A pak se jim najednou propadla zem pod nohama, už jen padali... A padali.
_______________
Lidi tahle kapča mě málem zabila... Psala jsem to celkem 3x, pokaždý jinak, nevěděla jsem jestli je mám rozdělit nebo ne - no ale nakonec z toho vyšlo tohle... Vím že polovina z vás tyhle poznámky stejně nečte, ale vážně bych vás chtěla požádat o nějaký komenty, o kritiku... Ruším tu věc s "povinnýma komentama blabla" protože to jen zdržuje a přidává čekání těm, co komentujou, takže komenty sou dobrovolné ale já je fakt potřebuju :(
...
No takže prosím komentujte a těšte se na další díl...
Effren
PS: Hlasujte v ankete o kom má být kapitolka.... Ale myslete taky na to, abystese v tom pak vyznali... Já osobne bych mozná nejdrív dokoncila Miinu, Jackovu a Clarissinu cást a pak se vrátila k ostatním, ale je to na vás...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zzbazza zzbazza | 3. října 2007 v 0:36 | Reagovat

mno jeste sem ti kometik nenapsal,i kdaz ctu pravdelne,ale neni to tak zze bych nerad pochvalil a tebe je vazzne zza co chvalit...takzze chvalim a cekam na dalsi kapci...

2 Times Times | 3. října 2007 v 16:31 | Reagovat

Hurá, konečně jsi sem přidala další kapitolku... moc dík... hnedka si ji přečtu.

Ať mám co posuzovat :). Ahoj.

3 Times Times | 12. října 2007 v 22:04 | Reagovat

Super kapitolka, jako ty předchozí... delší chvíli jsem tu nebyl, neměli jsme internet... To, jak Mia nalezne ten kámen, je docela zdrcující... Doufám, že tu bude další kapča za nedlouho... a jak zvládáš školu?

4 Shamaniel Shamaniel | E-mail | 14. října 2007 v 11:11 | Reagovat

Tak jsem předevčírem večer poprvé narazila na tvůj blog a s radostným nadšením jsem se vrhla na tuto povídku... od té doby doteď (vyjma času na spaní a dalších neopomenutelných věcí) jsem četla a četla. A kdybych ji chtěla opravdu kostruktivně zhodnotit, nestačil by mi ani zdaleka limit jednoho komentu a energie. Příběh je plný napětí, emocí atd., líbí se mi, že se poměrně hodně věnuješ myšlenkám a pocitům postav... a že to nejsou ty "dokonalé, nesmrtelné a příliš mocné" postavy, mají své slabosti a chyby a to z nich dělá lidi... jak bych to řekla... nám bližší.

Občas jsem se do textu zamotávala a musela jsem si to přečíst ještě jednou, abych zjistila, o čem to vlastně v tu chvíli je, ale zároveň mě to nutilo se nad tím zamyslet opravdu do hloubky, což je podle mě dobře:). Nevím, co dodat více, snad jen doufám, že jsem tě tímhle komentářem příliš neunavila a také že brzy přibyde pokračování - tahle povídka mě nějak silně zaujala, takže se těším:)

S pozdravem Shamaniel

5 morgana la fay morgana la fay | 8. srpna 2008 v 21:03 | Reagovat

sice sem to moc nepochopila ale super kapča

6 xfchaz xfchaz | E-mail | Web | 30. května 2009 v 15:39 | Reagovat

nY1j8x  <a href="http://epnhkxzsdmul.com/">epnhkxzsdmul</a>, [url=http://fcozsqjcfvjw.com/]fcozsqjcfvjw[/url], [link=http://egwjadxbunav.com/]egwjadxbunav[/link], http://ojmhejivjwfl.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama