54. kapitola - Hlubiny zloby

21. října 2007 v 21:37 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Kolem sopek je hodně bájů a starověkých legend. O jejich síle, vedené bohy, o jejich zlosti a nezkrotnosti, o jejich nenávisti. O jejich temnotě... Většina z nich jsou pohlceny časem, těch pár, co se ale dochovalo, vypráví o nadpřirozených jevech a neuvěřitelných událostech. Málokdo se prý odvážil do nitra sopky, a ten, kdo to udělal, se už nevrátil. Sopka je tajemný fenomén přírody. Při vyslovení onoho slova si většinou představíme něco temného. Něco zlověstného. Ale nebylo tomu tak vždy. Sopky byly často spojovány s živly. Voda, země, oheň, vzduch... Sopka je má všechny...
...
Nemohla dýchat. Nemohla se hýbat. Nemohla přemýšlet. Byla svázaná a zároveň volná. Byla naživu, ale jen krůček ji dělil od smrti. Proč? Proč se to všechno stalo? Taková bolest... Neviděla. Neslyšela. Jako by ochrnuly všechny její smysly... Měla by jít dál, ale ona nemohla... Nechtěla. Jen pomalu si začla uvědomovat sebe sama. Čas plynul, ale ona ho nevnímala. Ležela? Netušila, kde se nachází. Viděla jejich obličeje... Ronův úsměv, jeho odhodlání, jeho oči, zářící životem... Obraz, krásná iluze vybledla. Jeho tvář i tváře jiných. Přísahala, že nezapomene. Že nezapomene na ty, kteří jí byly dražší než život. Ale nemohla odolat... Viděla je umírat. Jednoho po druhém, postupně, bolestně. Pro dobro. A kde je ona? KDO je? Proč žije? Pro dobro? Ne, ona jen ničila. Proč já? V rameni jí bolestně tepalo, ale ona brala bolest jak dar. Požehnání... Jako by tím mohla smýt všechnu tu vinu... Dýchala, ale jen mělce. Přerývavě. Proč nepřestat? Proč prostě nezůstat ležet? Něco ji vázalo. Drželo naživu... Úkol. A naděje... Proč tu byla? Vzpomínky přicházely pozvolna, plížily se její myslí jak stín. Viteály... Pro ně Ron zemřel... Zemřel i Harry. Smrt... Nemohla na to myslet. Zabíjelo ji to... Proč by ne? Zasloužila si to... Něco jí říkalo, že takhle nesmí myslet. Že má vstát... Pro co? Nač? Marná naděje... Neměla by se vzdávat, ne ona, Hermiona Grangerová...
______________
Vstřebávala okolní vzduch, zvláštní vůni. Cítila se, jako by její tělo bylo zbaveno veškeré gravitačí síly. Jako by se nechala nést slabým letním vánkem... Pomalu otevřela oči. Čerstvá, zelená tráva, keře a bujně kvetoucí rostliny... Nepatřilo to sem, nemělo by o tady být. Proč? Vzpomínky se jen pomalu vracely zpět. Proč? Proč se to všechno jen stalo? Zvedla ruku, aby mohla vstát, ale při pohledu na svou kůži ji zaplavila panika. Byla zelená... Zelená... Zděšením vykřikla, zamotala se jí hlava a skoro se znovu propadla do temnoty. Snažila se zelenou hmotu seškrabat nehtem, ale nešlo to. Panika... Úplně ji zaplavila. Jako nepříčetná se snažila dostat ze sebe tu zelenou hmotu. Tu, kterou bylo naplněno prapodivné jezero na dně Propasti síly... Hlava se jí točila. Viděla obrazy, slyšela hlasy, ale všude převažovala jedovatě zelená barva... Barva smrti. A pak svět kolem ní opět zčernal.
_____________
Když znovu otevřela oči, byla klidnější a mohla opět racionálně myslet. Jako by ji spánek posílil... V hlavě měla jasno. Nevzrušovala se zelenou hmotou, kterou byla pokryta, ani rozdrásaným hřbetem ruky. Myslela na úkol... Kámen síly! Málem na něj zapomněla. Nevěděla, k čemu slouží, ale tušila, že bude mít klíčovou roli v ničení - nebo hledání - viteálu. Snad posledního... Byla to její vina. To všechno... Zklamala. Harry, Ron, Brumbál.. Všichni jí věřili. Ale byla to chyba, když skočila do cesty paprsku kouzla, mířícího na Harryho? Byla to chyba, že se obětovala a stala se viteálem? Že se zabila... Nevěděla. Ale to, že kvůli ní zemřelo tolik lidí... Byl to následek jejich činů. Harry... Zklamala všechny, co v ní věřili.
______________
Šla jako robot, jako náměsíčná, jak oživlá mrtvola vedena neznámou silou. Byla vedena... Vedena Kamenem síly, který ji radil, kam jít. Vedena zlem? Netušila. Cítila jen jeho hřejivé teplo ve své zkrvavené ruce... Dávno poznala, že tropický ráj v jádru sopky není rájem. Pod zelenou trávou byly skryty propasti s nekonečně hlubokým dnem a jámy naplněny vřící tekutinou, listy stromů byly jak hroty šípů a řezali ji do tváře; rostliny nejrůznějších barev s lákavě vyhlížejícími bobulemi byly jedovaté a při doteku vypouštěli žíravinu, která dívce pálila ruce. Nebýt Kamene by byla ztracená... Stále si připomínala jména těch, které zklamala. Harry, Ron, Brumbál. Bolelo to... Přesto pokračovala. Levandule, Parvati, Neville, Lenka, Weasleyovy... Všechny je zradila. Zradila celou Světlou stranu... Dokonce i Malfoye... Bodavá bolest v hrudníku ji držela při vědomí. Hořké slzy máčely její tvář a smývali hnusnou, zelenou hmotu.... Smývaly vinu i bolest, bolest, která ji držela při vědomí... Stěží udržela otevřené oči. Matně vzpomínala na chvíle, kdy opustila Bradavice... Na chvíli, kdy se ona, Melissa, Clar a Jack vydali za viteály... Melissa zaplatila příliš vysokou cenu za to, že následovala Miu - a Jack s Clar? Kde je jim konec... Nevěřila, že by našli cestu ven. Žádná nebyla... Další, které si mohla přičíst na svůj účet. Kolik jich ještě bude? Kolik lidí ještě položí život? Položí život pro dobro... Nenáviděla se. Nenáviděla se, protože dovolila, aby oni zemřeli. Protože dovolila, aby ji doprovázeli... Nenáviděla se. Nenáviděla, nenáviděla... Drželo ji to při smyslech. Cítila ale, že začíná slábnout... Věděla, že už nedojde daleko.
___________
Padla vyčerpáním na kolena. Byla tak unavená... Ale cítila i úlevu. Byla tady - musela tady být. Kámen už přestal hřát, nereagoval na žádný podnět. Musela být u cíle... Ztěžka dýchala. I přes přivřená víčka viděla okolní krajinu. Pokroucené, holé stromy, seschlou trávu a zvadlé kvítí. Tropický ráj nechala dávno za sebou... Působilo to depresivně a vzbuzovalo to v ní beznaděj. Ani se nedivila, že na cestě nenarazila na žádné obtížnější překážky. Voldemort si rád hrál... Jako kočka s myší. Nepotřeboval překážky, aby z této cesty vytvořil noční můru. V minulém úseku, u Propasti síly použil strach a bolest. A tady... Beznaděj. Zoufalství... A sebral jí veškerou energii, která ji zbyla. Všechno... Věděla, že vyčerpala svou zásobu síly až na dno. S námahou otevřela oči úplně. Musel tady někde být... Ukazatel pro cestu dál. Ale nikde nic neviděla. Byla v pustině, ztracena uprostřed sopečného kráteru... Věřila, že ji kámen síly dovede k cíli. Ale mýlila se... Byla tak hloupá, tak hloupá... Nechala se vést zlem... Po tváři jí stékala jedna slza po druhé. Další a další... Naskočila jí husí kůže, byla jí zima, taková zima... Stočila se do klubíčka, snad zimou, snad bolestí. Třásla se. Neubránila se tichým vzlykům...
"PROČ?", vykřikla zoufale do prázdna. "Proč já?" Ani nečekala odpověď. Rozplakala se naplno.
"Tak na co čekáš, Voldemorte?! Skoncuj to! Vzals mi všechno!" Její tělo se otřásalo pod náporem vzlyků. Vztekle mrštila Kamenem o zem. Ten se pomalu dokutálel až ke oválnému podstavci obětního kamene. Mia si toho ale nevšímala.
"Vem si to! Je to tvoje, ne? Notak, nenech na sebe čekat!" Zoufale se zvedla a doklopýtala k oltáři - oválnému kamenu s vyvýšenými okraji. Neudržela se však na nohou a musela se přidržet okraje obětního kamene, aby nespadla... Ani nevnímala, že se řízla do ruky o ostrý kámen. Všechno bylo marné... Naplňovala ji tupá bezmoc, bolest. Nestraný pozorovatel by však mohl spatřit něco zajímavého, něco, čeho si dívka zatím nevšímala... Čůrek krve, tekoucí z její dlaně, dopadal přímo na malou, jakoby křišťálovou kuličku u dívčiných nohou. A Kámen síly při doteku s dívčinou krví a podstavcem obětního oltáře začel zářit...
_______________
Nevnímala, jak se celé okolí zaplňuje zelenavou září, vycházející z Kamene. Přes slzy neviděla... Uvědomila si, že se něco děje teprve až se začela třást země. Vyděšeně otevřela oči, přičemž se pustila obětního stolu. Spadla, nadobro oslepena zelenavou září všude kolem. Země se třásla, duněla... Mia křičela, snad strachem, snad bolestí. Ale její křik zanikal v burácení skalisek... Najednou se přímo nad oltářem zablesklo. Všechno jako na povel ustalo. Nastalo hrobové ticho, takové, že by bylo slyšet i špendlík padající na zem. Ticho, přerušováno jen vzlyky dívky klečící u oltáře...
_____________
Nebylo to odhodlání, které ji přinutilo zvednout se. Vytáhla se nahoru, svírající okraj kamenné desky. Nevěděla, proč stále doufá... Proč stále věří. Viděla rozmazaně, přesto si ale všimla změny. Kámen síly zmizel, ale na oltáři leželo něco, co jej mělo nahradit... Byl to takřka průhledný střípek, jakoby naplněn pulzující energií. Uchopila jej do ochablé ruky; bez přemýšlení, bez nějaké naděje. Třásla se jak osika, ale přesto nepovolila stisk zkrvavené ruky, když sevřela střípek. V hlubinách zloby matky najdeš střípek pravdy, jež cestu jedinou odhalí ti... Najednou se v mlze a výparech kolem začel tvořit vzdušný vír. Mia nápor větru málem neustála... I když přes slzy sotva viděla, spatřila obrys ženské postavy, který z víru vystoupil. Upadala do Temnoty, ale melanchonický, jakoby smutný hlas přízraku ji probral a udržel při vědomí.
"Jsem Pravda a jsem tu, abych ti odhalila Tajemství z lůna Temnoty" Mia nereagovala. Jen omámeně naslouchala tomu hůasu...
"Vím, že jsi vždy vkládala veškerou naději a víru v Albuse Brumbála", pokračovala Pravda. "Žilas v nevědomosti; jeho život je lež od počátku do konce"
"Ne! Brumbál by nikdy-"
"Nebyl světec. Lhal, zničil, zabil, spálil. Zradil. Zradil Dobro. Vyrůstal v moci a chtěl moci dosáhnout. Chtěl ovládnout svět, tak, jak Grindelwald, Raddle a spousty před ním. Byl pohlcen Temnotou"
"To není pravda!", vzlykla slabě Mia, snažíc se neposlouchat děsivou pravdu... Ale nemohla se odtrhnout od melodie zlověstného hlasu pravdy...
"Nikdy nebral na nikoho ohled. Využíval nejen tebe, ale i Pottera a ostatní. Využíval je, aby se zbavil Raddlea, který mu překážel. Zabil Grindelwalda pro moc, pro vládu, ne pro dobro. Chtěl ovládnout svět..." Svezla se na zem, snažila si zacpat uši, nevnímat... Nešlo to. Pořád slyšela hlas Pravdy, která nemilosrdně pokračovala...
"Raddle pro Brumbála představoval hrozbu; bránil mu ve vzestupu. Proto Brumbál přešel na druhou stranu, aby se stal hrdinou a aby získal moc. Když zjistl, že je Raddle nezadržitelný, použil Pottera. Věděl, že Potter nemá šanci při posledním střetu, ale spoléhal na to, že zničí viteály. Poté, co by zemřel Potter, zničil by Raddlea a stal se samozvaným vládcem"
"Nikdy nechtěl přijmout post ministra!", vzlykla Mia.
"Ne, protože on chtěl vládnout všemu. Popletal i ostatní ministři byli vždy jen figurky. A Brumbál si získal náklonost lidu..."
"NE! Brumbál měl Harryho rád, chránil ho-"
"Potter byl zbraní, nenahraditelnou zbraní"
"NE! NE! Ne...", vzlykala Mia zoufale. "Lžete..."
"Jsem Pravda..."
"Ne..."
"Jsem Pravda...", zopakovala žena jakoby lítostivě a začela se pomalu rozplývat.
"Lžete...", vzlykla Mia naposled. "Lžete..." Najednou pocítila zvláštní tah nad pupíkem... Střípek v její ruce matně zazářil, ale to už Mia nevnímala. Temnota...
___________________
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 effren effren | 27. října 2007 v 15:13 | Reagovat

0 komentu za tyden? To je snad novej rekord nebo jen blbne blog?!

2 Trili Trili | 27. října 2007 v 22:58 | Reagovat

Blbnul blog. Ale mě se ta kapitola moc líbí, pokračuj prosím :-)

3 effren effren | 28. října 2007 v 11:20 | Reagovat

neboj, budu :) Dik za koment :)

4 Shamaniel Shamaniel | E-mail | 28. října 2007 v 15:25 | Reagovat

Asi si začnu zvykat na napínavé konce, jinak to půjde takhle dál a jednou to skončí infarktem:D

Z pohledu nestranného bývalého spisovatele bych asi poznamenala, že kapitola je poutavá a má dobrý spád. Já jsem ale zaslepena svou subjektivitou a samotným dějem, takže říkám - kapitola byla úžasná a pevně doufám, že se očekáváním neuhryžu a tím pádem se další skvělé kapitoly dočkám:D

Jen mě zaráží, že jsem si kapitoly všimla až takhle pozdě, a to i přes to, že jsem se sem pravidelně dívala. No nevadí. Tak zatím!:)

5 effren effren | 28. října 2007 v 22:52 | Reagovat

@shamaniel: Moc díky za dlouhý koment i za pochvalu :)  A pokusím se príste postarat o to, aby se infarkt nedostavil... A to ze sis kapci vsimla az ted:  Blbne blog... Musela jsem kapitolu psat 2x, protoze pri stisknuti tlacitka "hned zverejnit" minulou nedeli odpoledne se clanek smazal... takze me rozpolozeni vuci blogu se da popsat jako "chvilku pred vybuchem"... no vysel presto 21.10 a ja celej tyden byla vykolejena z koment:0 a az pozdeji mi doslo, ze je mozna chyba servru ;)

6 Shamaniel Shamaniel | E-mail | 29. října 2007 v 21:15 | Reagovat

Aha, tak to jo... to se mi také párkrát stalo a musím říct, že mě málem něco kleplo... od té doby si nejdřív píšu texty do wordu a pak je teprve kopíruju do blogu:D možná to zkus taky - jistota je jistota...

Celý týden 0 komentů... masox, ale nevěřím, že by se to zrovna u tebe stalo;)

Ahoj!:)

7 effren effren | 30. října 2007 v 15:02 | Reagovat

ze svych chyb jsem se poucila - tedy... Castecne ;) Ted si text vzdycky nejprve nez stranku jakkoliv aktualizuju, ulozim.. atd. vzdycky prekopirnu do wordu, protoze sem si fakt zvykla psat ten text na blogu a nemam chut to menit...

Minulej tyden jsem kazdej den lepila na obrazovce v nadeji ze misto "bez komentare" spatrim treba 4 komenty nebo tak... Marna nadeje takze me ke konci tydny bylo skoro na prasky, sice jsem uvazovala o chybe servru ale vyloucila jsem to: me blog normalne fungoval...  Takze si ani nedokazes predstavit jak jsem jancila kduz se tu objevil koment ;)

Jo a...  moc diky za dlouhy komentik ;)

8 Shamaniel Shamaniel | E-mail | 30. října 2007 v 18:05 | Reagovat

Tak to je dobře... zvyšuje se tím naděje na příchod kapitoly, žáno:)

Mě teda blog fungoval vždycky, takže i mě by to nejspíš zarazilo, ale tak - všechno je jednou poprvé:))

Dlouhý koment? Noo... tohle jsou ještě ty kratší z mých komentářů, protože když už mám časa a chuť komentovat, tak to za to stojí:D snažím se často, protože sama vím, jak moc komenty potěší, ale holt někdy to fakt nejde:(

No nic, tak kapitolce a psaní zdar! A já jdu zase o dům dál;)

9 ledik ledik | 15. listopadu 2007 v 10:22 | Reagovat

dlouho sem tu nebyl a tak davam koment:je do zajimavy

10 Anovertis Anovertis | 1. prosince 2007 v 13:28 | Reagovat

Ledíku ledíku víš effren chtěla nějakej pořádnej komentář a ne jen je to zajímavý jak by bylo tobě kdyby ti tohle někdo napsal do blogu :D

Dostal sem se ke čtení teprve včera večer a na komenty sem nějak neměl čas tak něco vysmolim tet :)

Kritika:Jediný co k tomu můžu vytknout to přezkakování z děje do děje zapříčinilo že sem se často strácel a dost často sem nepobíral o čem to vlastně je jednou u Serima pak u Lei pak zas v bodoucnosti, dost to mátlo:

Jinak promyšlenej děj hodně zápletek, je vidět že si s tim měla hodně práce jen tak dál :)

11 jita jita | 5. prosince 2007 v 22:32 | Reagovat

no moc dlouhy koment to nebude,na komenty ja nejsem(pac je neumim psat) =(

hezka povidka -to musis mit poradne promysleny uz od zacatku :) - akorat se nekdy stracim v deji jak to preskakuje ,ale jinak hezky ,promysleny,dobry:)

12 drexi drexi | 15. prosince 2007 v 13:24 | Reagovat

Bude pokračování?:-)

13 effren effren | 18. prosince 2007 v 14:03 | Reagovat

bude, sorry ze jsem tak dlouho neaktivni, ale ve svzm naprosto prervanym programu bude problem najit cas na psani...

14 Times Times | 23. ledna 2008 v 22:38 | Reagovat

Tak si ho zkus najít... je to už velmi dlouho, co jsem tu byl, ale když jsem zjistil, že tu nová kapitola stále není, byl jsem takříkajíc zklamán... :( Doufám, že to, co nejdříve to půjde, napravíš! :DD

15 effren effren | 25. ledna 2008 v 15:38 | Reagovat

ahoj lidicky, strasne moc se omlouvám za delsí zdrzení, pokusím se o víkendu psát, psát a psát... jeste jednou sorry, nehodlám se koncit a tato 3mesicni pausa me fakt mrzi... ono se to vsechno neda hodit na skolu, mezitim jsem jeste mela prazdniny, vanoce... ona to castecne fakt byla nechut psat...precetla jsem tolik genialnich fanfiction ze jsem si rikala proc pokracovat... ale ta faze je za mnou... snad opet budu pravidelne tydne pridavat, snad tuhle slataninku (kterou mam mocinky rada) nekdo jeste cte... takze @ times: napravim - neboli pokusim se napravit..

16 kikina kikina | E-mail | Web | 3. dubna 2008 v 18:20 | Reagovat

Proč pokračovat? Tak j ti řeknu proč!!! protože jestli nebudeš tak si normálnš vyhledam a přinutim tě to dopsat páč sem do toho blázen a ty maš na vymišleni takových povídek talent tak dělej to dopsat ja všechny kapitoli četla dohromady  přibližně den a musim říct že seš fakt dobra ale další kapča by mohla byt o Lee(teda aspon prosim) JASNĚ ŽE MUSIM VĚDĚT JAK TO DOPADNE S Hermionou ale ta pomlka je vážně dlouhá. Äjestli jsem to pochopila tak Harry je Lein otec ne? a copak se stane se sneipem.doufám že tě tenhle komentik dokope k tomu abys pokračovala:-)

17 kikina kikina | E-mail | Web | 7. dubna 2008 v 16:33 | Reagovat

Jo taky začínám psát povídku tak když budeš moct trak se na ni koukni

18 Times Times | 11. dubna 2008 v 16:40 | Reagovat

Hehe. To doufám... koukám, že jsou i lidi s iniativou :)

19 Times Times | 11. dubna 2008 v 16:41 | Reagovat

oprava: iniciativou

20 kikina kikina | E-mail | Web | 23. dubna 2008 v 19:05 | Reagovat

můj blog

www.povidkoblocek.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama