53. kapitola I. část - Propast síly III

13. září 2007 v 17:16 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Stáli na kraji propasti, najednou v naprostém tichu. Skřítek, jejich poslední naděje, zmizel. Snad jednou provždy... Zírali mlčky na dva dlouhé, zlaté provazy, jejiž konce drželi v rukou. Provazy, které se ztráceli v nekonečnu hlubin... A pak se najednou jedna z postav pohla. Byla vyšší dívka s oříškovýma očima... Hermiona si bez zaváhání sedla na neviditelné sedátko. Její smutný pohled se druhým dvoum navěky vryje do paměti...
"Dojděte pro pomoc. Důvěřujte Snapeovi. Věřím vám..." Zmizela. S hlasitým prásk, jako u přemístění. Měli jít pro pomoc. Dlouho se na sebe dívali, pak se chlapec zvedl a podíval se dívce naposled do očí.
"Nenecháme ji v tom" Oba se namáčkli do úzkého prostoru mezi rozpálenými, zlatými provazy. Tiskli se k sobě jak malé děti... Ale šli svou cestou dál. Rozhodli se - a to nezvratně. Pak zmizeli...
____________
Tess Ember, dívka chodící do Nebelvírského prvního ročníku, ještě před několika hodinami zamyšleně hleděla do plamenů Nebelvírského krbu, nyní se však krčila ve stínu stromů a vyděšeně sledovala bestie, které se blížili ke sledované skupince. Když se Jack Cando, Melissa Grandcor a Clarissa Sollers vypařili z Nebelvírské společenské místnosti, předpokládala Tess, že jdou na školní trest u profesorky Prodi. Zasloužili si to... Od té chvíle, kdy ji ta němá ztrapnila před celou školou se s ní moc lidí nebavilo. Jistě, s Robinem a jeho dvojčetem Jeanette si docela dobře rozuměla, a David po ní dokonce sem tam házel očko a v její přítomnosti zrudl jako zralé rajče, ale ona chtěla víc. Chtěla mít kolem sebe takovou super partu lidí jako Lea, chtěla být oblíbená jak Jack, vtipná jak Melissa a chytrá jak Clarissa nebo Clem. Proto se rozhodla, že v nepřítomnosti té stupidní němé, která měla všechno, co ona nemá, zkusí trochu zapracovat na svých vztazích s Jackem, Melissou a Clarissou. Přece to nemohlo být tak těžké... Proto se chvilku po nich vydala ztichlými chodbami. Pociťovala zvláštní nervozitu, ačkoliv neměla nejmenší důvod k obavám. Přidala do kroku. Najednou se začela děsit ozvěny svých kroků kamenými, temnými chodbami... Prudce se zastavila, když málem vrazila do postavy se zarudlýma očima. Musel to být někdo z vyšších ročníků. Odhadla by dívku se zrzavými vlasy tak na sedmnáct, nanejvíš osmnáct. Měla na sobě docela podivný hábit, takový, jaký Tess znala jen ze starých obrazů... Hábit, který se v Bradavicích naposled nosil v dobách Harryho Pottera. Hábit s Nebelvírským znakem na klopě... Postava se rychle vzdalovala a pak zahla za roh jedné z vedlejších chodeb. Tess neodolala zvědavosti a potichu se vydala za dívkou neznámými chodbami. Překvapeně zalapala po dechu, když uviděla postavu šeptat neznámé heslo soše na zdi a když viděla pomalu se zobrazující průchod. Prosmýkla se za téměř běžící dívkou na poslední okamžik do chodby a s překvapením zjistila, že je jen kousek od kabinetu přeměňování. Za rohem zahlédla ty, kvůli kterým vyšla z věže. Vypadali zaraženě, nějakým zvláštním způsobem zničeně... Nedokázala popsat to, co viděla v jejich očích. Jinak veselá Melissa zírala nepřítomně na dveře profesorčina kabinetu, Clarissa nečetla žádnou tlustou bichli a dokonce ani známý šprýmař Jack se nesmál. Co se to tady dělo? Nemohli přece mít takový děs z jediného trestu... Pak si uvědomila, že už je to pořádná doba, co slyšela trio dělat vtípky nebo svými legračními hádkami rušit jinak pilně pracující studenty... Tess znenadání napadlo, jestli to souvisí s záhadným zmizením Lei, Clema a profesora Snapea. Sice už to bylo přes dva měsíce, co ti tři zmizely, ale přesto... Nebo třeba... Co když zjistili, že Lea a Clem jsou mrtví? Většina žáků školy měla zmizelé za mrtvé, ale ještě to nebylo potvrzeno. Třeba našli těla... Z myšlenek ji vyrušily hlasité hlasy. Ona podivná dívka se o něčem dohadovala s triem... Pak se všichni dali do běhu. Tess je sledovala až k bráně, pak naprosto užasle pozorovala, jak se vydávají směrem k Zapovězenému lesu. Váhala, ale usoudila, že taková možnost se nebude opakovat. Rozsvítila svoji hůlku a svižným krokem se vydala za zamlklou čtveřicí. Nevšimla si, proč se ta záhadná dívka zhroutila do trávy, takže ji poněkud překvapilo, když spatřila vyděšené obličeje Clarissy, Melissy a Jacka. Natrpělivě se skrývala ve stínu stromů; váhala, jestli nemá vyjít a pomoct jim... Zavrhla tu myšlenku. Uviděli by ji a došlo by jim, že je špehovala, že za nima dolejzá jak... Uvědomila si, že se skupinka zase dala do kroku a přerušila tok zbytečných myšlenek.
____________
Od té chvíle už uplynuly snad hodiny; Tess dávno přestala vnímat čas. Teď se krčila ve stínu zakrslých stromů a s očima rozšířenýma hrůzou sledovala červená, poblikávající světélka ani ne padesát metrů od jejího úkrytu. Znala ty bestie - to ony byly důvod, proč vyrůstala bez matky. Pyr-ater... Stvoření ohně, Plameny zla. Začala se třást po celém těle, hůlka jí vyklouzla z rukou. I když tenkrát byla příliš malá, aby měla nějaký obraz o dobru a zlu, aby měla schopnost pamatovat si to, viděla ten okamžik do detailů. Hrála si na zahradě, i když jí to rodiče zakázaly. Měla medvídka, kouzelnického medvídka, který dokázal mluvit. Milovala tu hračku. Často trávila hodiny ve svém pokoji, s medvídkem na klíně. I dnes se bavila pohádkami, které medvídek vyprávěl. Poslouchla matčině hlasu, který vycházel z medvídka a pomalu usínala. Nevnímala, že se stmívalo. Rodiče se o ní tehdy báli. Otec se vydal na zahradu, aby hledal nezbednou dcerku venku, zatímco matka zůstala v domě a pročesávala každou místnost zvlášť. Ani jeden z dospělých si nevšiml náhlého ochlazení. Když otec zaznamenal, že se děje něco podivného, bylo pozdě. Do domu vnikly bestie s červenýma očima. Tess si přesně pamatovala výraz otcova obličeje, když se jako šílený rozběhl k domovním dveřím... Přišel pozdě. Nechtěla na to myslet. Nechtěla znovu prožívat noční můru dětství... Slyšela rozrušené hlasy. Hlasy plné strachu, plné paniky. Svět se s ní začel točit. Měla pocit, jako by právě prožívala Déjá-vu. Viděla barvy, tváře, slyšela slova. Upadla. Svírala hlavu dlaněmi, kývala se dopřadu a dozadu. Nechtěla na to myslet. Chtěla to ukončit... Pak to zaslechla - zaklínadlo, které ji vrátilo do reality. Incendio... Oheň. Nedaleko rostoucí keř začel hořet, brzy chytlo i pár stromů. Rudé oči se obrátili, poprvé snad za dnešní večer, jejím směrem. Neměla ani hůlku, aby se mohla bránit. Matně si pamatovala, že ji vypadla z ruky... V panice šátrala po hrbolaté, spálené zemi. Konečně ji ucítila - svou hůlku. Známý pocit sebevědomí naplnil celé její bytí... Pak pohasl. Byl to jen prchavý okamžik, ale stačil na to, aby se zvedla. Klopýtala slepě dýmem, ve snze uniknout skáze. Ztratila orientaci. Nevěvěla, odkud přišla, kam jde... A kde na ni čeká smrt. Konečně začel kouř řídnout. Padla na kolena, dávila. Motala se jí hlava, opět. Pak zaslechla prásknutí jako po přemístění. Namáhlavě zvedla pohled. Stáli jen kousek od ní, snad třicet metrů. Ale byli schovaní za zdí z přeměněného mnene stromu. Bylo jasné, že ji dlouho neudrží. Ve vratkých chvílích zdi spatřila obrysy dvou dobře známých postav... Třásla se jak osika. Napočítala pět párů rudých očí. Zbytek byl tam, odkud ona utekla... Slyšela za sebou praskot ohně a vyděšeně se otočila. Oheň. Žár. Plameny šlehaly neuvěřitelně vysoko. A v tu chvíli se tec koncentrovala na jediný cíl.
___________
Nemohla dopustit, aby skončili tak, jak její matka. Musela zachránit ty dva, kteří zůstali. Jasně rozpoznávala Jacka, pak tam zůstala ještě jedna z dívek. Plazila se dopředu, bez síly zvednout se. V ruce stále svírala hůlku. Za ní se ozvala rána. Poslední stojící strom se zřítil v kotouči rudých plamenů. Jeho korua, hořící jak pochodeň, dopadla jen pár metrů od místa, kde předtím ležela. Pohled na blednoucí zeď jí dodal novou sílu. Zvedla se na vratké nohy. Kašlala, dusila se. Patnáct metrů... Deset... Pět... Nebrala ohled na nestvůry, které se kolem ní pomalu stahovali. Stála téměř u zdi. Pak se ozvalo prásknutí. V tu samou chvíli se zeď roztříštila. Zmizela. Těžký, ohořelý kmen dopadl na místo, kde předtím stála zeď. Za clonou kouře Tess na okamžik uviděla tvář, která se jí navždy vryje do paměti, tvář, která zračila smrtelné vyčerpání, ale i odhodlání jít dál. Dokončit to. Pak se znovu ozvalo prásknutí. Tess si teprv teď uvědomila, že je tu sama. Sama mezi netvory... Pak uslyšela zakašlání. Oči jí slzely, ale přesto rozpoznala ležící postavu. Dobelhala se k dusící se dívce. Poznala Melissu. Uvědomila si, že tajemná neznámá (pozn. autora: Hermiona) nezvládla přemístit všechny. Přiklekla ke své někdejší rivalce, k té, která jí ničila život vtipy na její účet, pohledy, mluvícími za vše a poznámky, které ranily hlouběji, než by měly. Melissa Grandcor. Tess si nikdy nedokázala přiznat, že nenávist, kterou cítí k hnědovlasé dívce pramení pouze ze závisti. Ano, záviděla Melisse. Teď si to uvědomila. Chtěla něco říct; snad se omluvit, ale nedostala se k tomu. Prudce se ochladilo. Tess se pomalu otočila. To, co uvidělo, ji téměř složilo. Byly jich desítky. Stovky... Všude kolem. Rudé oči. Zlo. Pyr-ater. Silou vůle odvrátila oči a otočila se zpět k Melisse. Teprve teď si všimla, že dívka má podivně pokroucenou ruku. Nejspíš zlomenou... Nemyslela na to, že za chvíli snad už nebude mít možnost zabývat se Melissinou rukou, že za pár minut, nebo ještě dřív bude pohlcena mořem rudých očí... Pomohla Melisse vstát. Spatřila její nevěřícný výraz, když si uvědomila, koho vidí. Děs v jejich očích, kdy zjistila, kde je. A bolest, nejen zlomené ruky. Neměly šanci. Jak by ji mohli mít? Melissa ztratila hůlku. Tess se sotva držela na nohou. A všude kolem bylo moře rudých očí... Tess obrátila hůlku v prstech a podívala se Mel do očí. Nemohla to přece jen tak vzdát! Rozhodla se během okamžiku. Plameny vyšlehly z její hůlky a strávily nejbližší keř. Jeden z posledních, který nebyl uchvácen plamenem předchozího ohně... Pak vyrazila. Táhla za sebou Mel, nevnímaje její křik. Proběhla ohněm. Přeběhla kolem prvních Pyr-aterů, míjela další a další stvoření zla. Zatím nevnímala bolest popálených nohou. Jen běžela. Nevědělěla, kde se v ní bere ta síla. To odhodlání. Vběhla přímo do hradby ohně. Na poslední chvíli vyčarovala štít. Běžela. Vnímala jen vlastní kroky a tíhu Melissy, kterou táhla za sebou. Slyšela svist nějakého předmětu. Na poslední chvíli se sklonila, aby uhnula stříbrné vrhací hvězdici. Běžela. Oheň a kouř. Rychlost. Na život a na smrt... Docházely jí síly, ale to ona nevnímala. Běžela. Měla pocit, že letí rychleji než vítr. Nevšimla si ani, že její štít zmizel. Teprve po chvíli jí došlo, že je pozdě. Spomalovala. Sípavě dýchla, začínala se dusit. Byla ztracena uprostřed ohnivého inferna... Klesla s námahou k zemi. Překonala plameny, ale kouř byl horší než cokoliv jiného. Z posledních sil vyvolala štít. Pak ztratila vědomí.
____________
Melissa otevřela oči. V první chvíli myslela, že to byl jen sen. Že se jí to všechno jen zdálo... Pak si teprve uvědomila, že jí něco těžkého tlačí k zemi. S námahou to odsunula stranou. Strnula. Dívala se přímo do sinalého obličeje Tess Ember. Dívka byla bledá jak smrt, hůlka jí dávno vyklouzla z ruky. Nejhorší ale byla krev. Celé její oblečení bylo prosáklé krví. Mel panikařila... Rychle dívce nahmatala pulz. Žije, ulevilo se jí. Vstala a snažila se zjistit, kde je. Poslední, co si pamatovala, byla stovka rudých očí... Pak už jen oheň, kouř a šílený běh. Dívka, která ji chránila štítem a táhla za ruku... Její pohled spočinul na tenké, modře blikající kupoli, ve které se ona i Tess nacházely. Kolem nich zuřil požár...Mel si uvědomila, že jakmile Tessin štít povolí, uhoří zaživa. Svezla se zpět k zemi. Vlna beznaděje ji zachvátila jak přívalová voda... Pak si uvědomila, že jen díky Tessině odvaze a odhodlání ještě žije. Vzchopila se. Chytla dívčinu hůlku a zašeptala zaklínadlo. Podařilo se jí posílit štít, ale jen nepatrně. Musela jednat... A to rychle.
___________
Modravý štát stále slábl. Melissa se krčila vedle ležícího těla a snažila se najít řešení... Musela je odsud dostat. Přemýšlela... Marně. Melanchonicky vzpomínala na čas, kdy ještě bylo všechno normální... Vzdala to. Vzpoměla si na dobu, kdy věřila v báchorky u fénixích... Jako ta o Fawkesovi. Říkalo se, že fénix, kterého Brumbál vlastnil, stále žije a pomáhá lidem v nouzi. Že svým vlastním způsobem bojuje proti temnu a že v den, kdy se zjeví v Bradavicích, nadejde do příštího úplňku Bitva, která rozhodne. Teď už nevěřila - v nikoho a v nic. Uvědomila si, že do štítu proniká kouř. Už nezkoušela upevnit jeho stěny. Po snad stém pokusu to vzdala. Fawkes... Pták mýtů. Stejně tak naivní víra jak touha dostat se z toho živě... Upadala do bezvědomí. Kousíček jejího Já stále doufal, že najdne východisko... Nenašla. Vlivem jedovatách plynů upadla konečně do vytouženého bezvědomí...
_____________
Ze samé nudy a netrpělivosti jsem se rozhodla, že i přes všechna předsevzetí uveřejním další kapitolku. Pokud ale tentokrát nebude minimálně 5 smysluplných komentíků od různých lidí, NIC nečekejte...
No a jinak.... Jsem zklamána! Vážně mě mrzí že vám trvá tak nekonečně dlouho zanechat koment... Nemusíte psát romány (Ikdyž mě by takový pořádně dlouhý koment s kritikou neuškodil ani nevadil), stačí pár slov k tomu co se líbí a co ne... Ale někteří evidentně neví, k čemu služí klávesnice... (No k psaní komentů, samozdřejmě!) Jo a: omluvte provopis, byla jsem tak rozladěná že jsem neměla chuť to kontrolovat...
Vaše Effren (Neštvěte mě a KOMENTUJTE!!!)
PS: Z samé nudy jsem se rozhodla, že se budu stěhovat. Ještě to nějaký čas bude trvat, ale podle příkladu spousty dalších a díky problémům blogu se stěhuji na estránky... Kapitolky asi budou přibývat jak tady, tak na nových stránkách, ale nejsem si s tím jistá. Možná jen na estránkách... Prostě mě tenhle blog už štve!!!
PPS: Stěhování-Ne teď, ještě to něco potrvá, takže se neděste zbytečně! Ještě vám řknu kdy a kde...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 Giner Giner | 14. září 2007 v 9:33 | Reagovat

SUper, jsem ráda, že jsi přidala kapitolku:))

2 Times Times | 14. září 2007 v 11:14 | Reagovat

Lalala lalala - Už jsi byla na tom MAILU? Lacrimo, ty jedna! Už tam tuhle kapču máš. Jinak je dost dobrá, díky tomu, že jsi tam vklínila další postavu, která navíc zachránila Mel. Teď to bylo stále jenom o triu Jack, Clar, Hermiona... doufám, že sem v nejbližší době dáš další.

3 ledik ledik | 14. září 2007 v 14:01 | Reagovat

je to naprosto uzasna a jedinecna povidka....chtel bych dalsi kapitolu,ale obavam se ze muj komentik neni dost smysluplny

4 Times Times | 14. září 2007 v 20:41 | Reagovat

Ale to víš,  že je... ona je ráda za jakékoliv, viď Effren!

5 effren effren | 14. září 2007 v 22:07 | Reagovat

Times: Kdokoliv me zna tak uz se ani nevzrusuje ja proste JSEM chaoticka zapomnetliva nenapravitelna... Takze TED se KONECNE mrknu na mail, sorry za delsi odmlku ale muj mozek neni schopen ulozit vsechna data tudiz jsem trqadicne zapomnela... A jitee jsem vdecna za kazdy komentik, lepsi jednoslovny komentik nez zadny -  @ledik: Kazdy koment je jistym smyslem smysluplny (Strasne inteligentni veta) kdyz se sklada z pismenek a je to srozumitelny slovo... Takze dikscc za komentiky :D

6 Times Times | 17. září 2007 v 17:22 | Reagovat

:-))

7 leDik leDik | 20. září 2007 v 19:33 | Reagovat

=D

8 Arleetha Arleetha | 20. září 2007 v 20:13 | Reagovat

Ahoj, musim říct,že jsem ráda za Mell. A doufám, že se brzo dosraneme k Lee.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama