53. kapitola I. část - Propast síly II

1. září 2007 v 21:59 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Prudce se zastavila, aby zabránila pádu do hlubin. Přesto ale nešlo zastavit hrozící srážku... Cítila náraz, když Jack nezabrzdil včas a málem ji strhl s sebou do propasti. Jeho výkřik... Ozvěna toho hlasu se ještě hodnou chvíli nesla temnou prázdnotou. Stáli všichni tři vedle sebe, s pohledem plným úcty hleděli do nekonečných hlubin kaňonu. A Mia začela chápat runový nápis...
Cesta, která má smyslů základních počet, cesta která má elementů dotek, cesta, která skrývá tajemství moci, cesta, z niž není východ či pomoci. Temná jak tajemství noci, jasná jak měsíc v luně, kluzká jak slib i pravda... Prchavá jak déště čtvrtý měsíc roku, plna strachu, jak skokan připraven k skoku...
To byla úvodní fráze, varování, nedůležitý text... Říkala jediné: Cesta, kterou se vydali, cesta za viteály, má čtyři překážky: jako čtyři elementy a čtyři mágy uctívané smysly. Na konci cesty najdou to, co hledají: Tajemství moci. Voldemortův viteál - nebo viteály. Když se vydají za Jeho pokladem, není cesty zpět. Není návratu. Není... Ten, kdo se tudy vydá, zůstane uvězněn. Uvězněn s pokladem nesmrtelnosti... Má být nevyspytatelná, plná nepředvídaných překážek. Plná falešných slibů a nadějí. Temná. Cesta za vítězstvím - nebo za koncem.
Nejprve ten, jež moc hloubky poznání nese v rukou...
Ukazatel, který je zavedl sem. K propasti. Hádanka, která jim sdělovala, který element zvolit...
Na propasti dno najdeš moci prvý kámen, jež znak nese síly vytrvání.
Stáli před oním místem: před propastí síly. A na jejím dnu najdou první kámen moci... První viteál? Nevěděla. Jediné, co bylo jisté bylo, že musí dolů. Nekonečné srázy, strmé stěny... Hladký kámen.
V hlubinách zloby matky najdeš zlomek pravdy, která cestu jedinou ukáže ti.
Hlubiny zloby - název, který jí nic neříkal. Věděla ale, že musí být další ukazatel... Další nápověda... Voldemort si rád hraje. Možná, že to bude úkryt pro další z částí jeho duší... Snad...
Ve výšinách nebesa jádro moci, kde spočívá odhodlání se vydat hlubinám.
Výšiny nebes - předposlední zastávka. Předposlední překážka. Místo, kde se má skrývat odhodlání... Odhodlání skončit to? Byla řeč o nástraze smrti nebo šlo o frázi?Netušila. Čas ukáže cestu.
Na planině v lůně i srdci zdroje síla je skryta moudra. Však nedávej naději průchod zbrzka...Jeskyně jediné pravé síly nesou památku mé duše, jež ke vstupu jest třeba nejvzácnější cennost růže...
Poslední překážka - Planiny moci. V nich má být moudrost... Moudrost vrátit se a vzdát to? Moudrost pokračovat? Moudrost rozvahy? Nemělo cenu o tom přemýšlet. Zjistí to... A pak Jeskyně. Jekyně jediné pravé síly... Jeskyně, kde se skrývá klenot Voldemortovi duše? Doslova "nesou památku mé duše" Musela být řeč o viteálu... Snad o nejmocnějším ze všech? Nevěděla, co skrývají jednotlivé úseky, ale věděla, že musí projít do konce. Až do konce... A pak... Pro ni už není cesta dál - není a nebude. Stejně by nemohla... Nemohla by žít s vědomím, že je jediná, kdo přežil, s vědomím, že svou smrtí možná zapříčinila smrt dalších... A s vědomím, že je zodpovědná za dívku, která jí důvěřovala a která s ní šla a do konce... Za Melissu. Musela se dostat na dno propasti. Musela, ale netušila jak. Zvedla ze země kámen a ve víře, že narazí na skrytou cestu jej hodila dolů. Padal snad celou věčnoct, než uslyšela náraz. Žádná skrytá cesta... A tam dole na ně čeká kámen síly... Kdyby tak věděla, co to je. Marně nad tím přemýšlela. Propast síly. Měla pocit, že už o tom někdy slyšela, ale nebyla si jistá. Nevěděla... Propast síly. Voldemort byl Zmijozel - takže někde musel být chyták. Co vůbec znamenal pojem "síla" pro Zmijozela? Určitě ne duševní síla nebo snad odvaha. Zmijozelova nejvyšší ctnost... Co to bylo? Čistá krev, samozdřejmě. Ale jako vlastnost...Vychytralost, neohleduplnost vůči okolí... Uvědomila si, že to neví. V hlavě měla prázdno. Tohle všechno zatím sice bylo pěkné, ale rozhodně ne důležité... A něco v ní ji říkalo, že stačí zjistit, co je pro Zmijozela nejdůležitější... Něco v ní. Něco... Schopnost, kterou měl každý, jen se ji musel naučit ovládat. Schopnost, kterou lidé zdědily od elfů - stejně jako i magii. Říká se jí taky instinkt... Podvědomí. Schopnost rozeznat lež od pravdy... Schopnost spojit si všechny dílky puzzle do jednoho obrazu, schopnost představivosti a rozsáhlosti mysli. Schopnost sebeovládání. Pak si Mia najednou vzpomněla na píseň moudrého klobouku. Lstivost... Vlastnost prvotná... Byla to skutečně lstivost? Bylo to přece logické... Zmijozelova síla je lstivost. To ale ví každý... Nemohlo to být tak lehké. To nebylo řešení, ale pouze krok uprostřed výpočtu - pouze detail v mozaice možností. Co by lstivý Zmijozel udělal, aby dokázal svou sílu? Nebelvír byl kdysi poražen Zmijozelem díky oběti - díky rituálu. Mohlo by to tady být podobné? Rituál oběti. Pamatovaa si přesně okamžik, kdy spatřila v Brumbálově myslánce, dané Harrymu darem, vzpomínku, která se předávala po generace... Vzpomínka Helgy z Mrzimoru, která souboj viděla. První souboj od založení Bradavic... Mezi dobrem a zlem. Na život a na smrt. Zmijozel tehdy obětoval uprostřed boje svého nejnadanějšího žáka - a zvítězil. Zvítězil, když se vrátil do Bradavic. Byl to souboj, který nebyl znám. Konal se až po Nebelvírově rezignaci z místa ředitele... A skončil Nebelvírovou smrtí. Najednou si uvědomila, proč se nikdo nevydal za viteály. Oběť musela být dobrovolná a připravena podstoupit smrt... Nikdo ze Světlé strany nechtěl spáchat takový čin. Takže to věděli... Uvědomila si Mia. Malfoy, mladý Snape... Proto se nevydali hledat viteály. Musely by spáchat vraždu... Tady, na místě.
"Nemůžeme dál", zašeptala Mia chraplavě.
"Proč ne?", děsila se Clarissa.
"Abychom se dostali dál, museli bychom podstoupit rituál oběti..." Z jejich výrazů poznala, že vědí o co jde.
"Musíme se dostat dál - je to náš úkol", zašeptal Jack. "MUSÍME jít dál!!!"
"Nejde to"
"Nemůžeme se přemístit?"
"Je tady bariéra. Jsme příliš blízko sopečnému kráteru - tady nemůžeme kouzlit"
"Mohli bychom to slézt..."
"Ne. Nezvládl to ani Brumbál..."
"Jak to myslíš?"¨
"Vím, že se dostal až sem. On - a možná ještě někdo jiný. Ví to i Malfoy, možná i Snape. Proto nikdo nehledal viteály - jsou nebo je tady. Nikdo nemůže udělat něco takového..."
"I když..." Miu najednou napadla spásná myšlenka. "Jsou v Bradavicích ještě domácí skřítci?"
"Jsou, ale všichni pracují dobrovolně a mají vlastní práva. Dostávají plat... Tak, jaks to chtěla", usmála se Clarissa. Hermionu zaplavil pocit štěstí. Dokázala to!
"Je mezi nimi ještě Dobby?"
"Je mi líto-"
"Znáte nějakého jiného skřítka jménem?"
"Krátura. Ten, který chtěl zradit světlou stranu a vydat Jemu Bradavice... Nestihl to ale udělat, protože ho Dobby v souboji porazil" Mia jen zakroutila hlavou. To nemohla být pravda...
"Kráturo?!", zavolala do prostoru.
Chvíli se nic neozývalo. Už si myslela, že se nedočká očekávaného přemístění, když se vedle ní najednou ibjevil skřítek. Za těch dvanáct let se o moc nezmněnil: Stejný urputný výraz v obličeji, mumlané nadávky a nepřirozeně zdeformovaná hlava. Oči plný zloby a nenávisti, posedlost po čisté krvi. Jak jen tehdy mohla věřit, že to změní... Že HO změní. Byl skrz na skrz prosáklý zlem své paní...
"Najedi bezpečnou cestu na dno propasti", přikázala Hermiona tvrdě, hlasem zamítající námitky. "Nesmíš se odsud přemístit, odmístit nebo jakýmkoliv jiným způsobem dostat dřív, než nám ukážeš bezpečnou cestu na dno propasti. Poté, co splníš svůj úkol, zapomeneš na vše, co se dnes událo. Žádné paměťové kouzlo nedokáže vyvolat tvoje vzpomínky, nesmíš nikoho upozornit na jakoukoliv změnu. A nepokoušej se o nějaké úskoky"
Skřítek na ni hodnou chvíli zíral vypoulenýma očima a nevěřícně otevřenou pusou, než se vzpamatoval.
"Mudlovská šmejdka poroučí Kráturovi... Mudlovská šmejdka-"
"Neurážej Miu, Kráturo!", osopil se na skřítka, mumlajícího si urážky pod vousy Jack. Skřítek zmlkl, jako když utne a díval se na Jacka s očima plnýma odporu.
"Syn zrádce čisté krve a šmejdky, špína kouzelnického rofu, šmejd-"
"Drž hubu Kráturo", řekla s ledovým klidem Clarissa. "a poslechni Miu. HNED!", vyštěkla, když se skřítek nepohnul. Krátura se na dívku zaraženě díval, než se otočil k propasti a chvíli mumlala nějaká slova, buď nadávky nebo skřítčí kouzla. Konečně se opět obrátil.
"Když paní poroučí, Krátura musí ty šmejdy" - následovala rána do hlavy - "poslechnout a ukázet těm hloupým zabedněncům" - bolestné syknutí ze strany skřítka - "cestu, kterou nedokážou najít sami" Vzápětí se podíval na Miu a téměř ji zabíjel pohledem.
"Tudy", řekl a se zaskřípěním zubů je vedl po před chvílí ještě neviditelném ochozu. Našlapovali opatrně, obávali se, že jim ochoz pod nohama zmizí a oni budou celou věčnost jen padat... Najednou stanuli na výstupku, podobnému tomu, na kterém stanuli před chvílí. Mia zalapala po dechu úžasem, když spatřila dva zlatavé provazy blízko sebe vedoucí až na dno propasti... Skřítek luskl prsty a oba dva konce se objevily v jeho rukou.
"Ti šmejdi" - chudák stěna, Krátutra ji otloukal tou svou hlavou - "nejspíš neví, že toto je Houpačka smrti, nene, Krátura ale ví..."
"Okamžitě nám pověz, co to je zač", ujala se vedení naprosto neočekávaně Clar.
"Paní chce vědět od Krátury pravdu... Hnusná krvezrádkyně, špína svého rodu..."
"KRÁTURO!"
"Paní na Kráturu křičí... Ale Krátura nebude poslouchat žvásty nějaké-"
"To stačí", zavrčela Mia. Krátura na ní vrhl pohled plný pohrdání, pak se ale podvolil a spustil:
"Je to houpačka, která je nekonečná - je to kouzlo iluze z černé magie, z jediné správné magie našeho rodu a jedniné poctivé cesty vítězství-"
"Odpusť si ty bláboly. Chceme vědět, k čemu slouží!"
"Jak paní poroučí... Krátura musí poslouchat takovou špínu... Kdyby se toho dožila Paní..."
"Ještě jednou něco takového a zkusíš volný pád bez padáku", zlostně si skřítka měřil Jack.
"Krátura musí poslouchat... Houpačka slouží k transportu osob z jednoho místa na druhé, ale je velmi nebezpečná... Funguje jako přenášedlo nebo přemístění... Kdyby to tak viděla paní! Krátura musí-"
"Něco jako přenášedlo... Kam vede?"
"Na dno propasti, paní" Jack vrhl na Miu skeptický pohled.
"Jak to víš?", zeptala se Mia chladně skřítka.
"Šmejdka ani nezná-" Jackovi ruply nervy, když skřítka chytil za příliš velké uši a praštil jím o chladnou stěnu. "Opovaž-se-urážet-kteréhokoliv-z-mých-přátel", slabikoval chlapec rozzuřeně než pustil skřítka na zem. Miin pohled byl mírně vyčítavý, ale neměla chuť se zastávat někoho, kdo tolikrát zradil...
"Je tam magická stopa. Skřítci jsou velmi citliví na magii a proto to Krátura vycítil", naprosto překvapivě se vysvětlení ujala Clar.
"Ale, naše Issy zase šplhá", smál se Jack Clarissině vážnému výrazu. Ta se na něj zamračila, pak se ale opět obrátila ke skřítkovi na zemi.
"Předveď nám funkci houpačky a po přistání se okamžitě vrať sem"
"Krvezrádkyně neví, že Houpačka reaguje jen na lidské bytosti...", šklebil se bláznivě skřítek. "Ale Krátura ví..."
"Ty špinavá malá potvoro-", chtěl se na skřítka opět vrhnout Jack, ale nedostal příležitost. Kráturovi se zamžil pohled, protočil oči v sloup a s hlasitým Prásk zmizel...
___________
Omluvte prosím chyby, nekontrolovala jsem to po sobě... Jinak nemám co dodat, jen to, že doufám že jste se pobavili...
Times: Omlouvám se, úplně jsem zapomněla... Na mailu už jsem pořádně dlouho nebyla, takže to co nejrychlej napravím...
Byla bych vám vděčná za komentíky a snad i kritiku, opět mě mrzí že to budu muset rozhodit do další části ale to je zkrátka a dobře starý dobrý systém blogu... Daklší doufám bude co nejdřív, v hlavě už mám zcela jasnou představu, jen to hodit na papír... (Tedy do Pcčka)
Užijte si week-end, bavte se... A připomínám: nezapomeňte komentovat!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 julie julie | 3. září 2007 v 12:43 | Reagovat

je pekne jen by me zajimalo co zatim dela lea a spol. jinak je to pekne. ten napad s tim ze kazdy v sobe ma neco z elfske moci je moc dobrej. A docela logickej uz ve starych kulturach jsme uctivali prirodni zivly chvalim napaditost a dekuji za vysvetleni. je to fakt dobrej napad.

tesim se na dalsi cast

2 effren effren | 3. září 2007 v 15:56 | Reagovat

Tak 51 kapitolka bzla jen o Lei "a spol", 51 zas o Snapeovi a ted 52 a ponekud dlouha 53 jsou jen o Jackovi, Mie, Mel, Clarisse... Aby v tom pak nebyl gulas... Jinak diky za pochvalu :)

3 Arleetha Arleetha | 5. září 2007 v 13:32 | Reagovat

Prostě úžasný. To se jinak nedá vyjádřit.

4 Effren Effren | 7. září 2007 v 14:28 | Reagovat

Čau lidi, možná se divíte proč ještě nevyšla další kapitolka: ale je to jednoduchý důvod, a to komentíky. S katastrofálním počtem 2 komentíků i můj entusiasmus klesá na hranici nuly a optimizmus pod bod mrazu, tadíž se omlouvám a tímto vám také oznamuji, že pokud Tady nebude více jak pět komentíků od různých lidí, sama sebe nepočítám, nebude další kapča. Takže sorry pro ty kteří pravidelně komentújí, ale takhle to přece nejde :(

No jinak se mějte a užijte si week-endu... Já to teda rozhodně plánuju: RELAX naplno... Teda alespoň doufám xD

5 Nyttera Nyttera | 8. září 2007 v 14:47 | Reagovat

Je to opravdu nádherný!!! Smekám před tebou....Je to sice hrozně smutný, ale přesto úžasný!

6 Times Times | 9. září 2007 v 16:23 | Reagovat

Effren: Mail, mail, mail.... jen tak... hrozně se už těším na další kapitolu. Tahle byla taky dobrá, ale jsem napjatej k prasknutí, tak dávej bacha, nebo prasknu! :))

7 Times Times | 9. září 2007 v 16:24 | Reagovat

Počítá se tohle jako 5.? :D

8 effren effren | 9. září 2007 v 16:47 | Reagovat

Dikec za komenty i Times za pripominku, ja vim sem desne zapomnetlivá... A Times: Jsem zla, takze ne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama