53. kapitola I. část - Propast síly I

28. srpna 2007 v 17:29 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Necítila žár. Nevnímala vábivá slovíčka, která ji měla svést z cesty, tichý šepot ztracených, kteří prosili o pomoc a měli ji dovést do zkázy. Měla před očima pouze cíl. Věděla, že jí kvapem ubívá sil. A věděla, že musí dokončit ztracený úkol. Dokončit to, v čem zklamala... Vnímala stisk Jackovi dlaně ve své, Clarissinu roztřesenou ruku, své tělo... Byla to jen schránka. Možná že tělesně umírala, ale její duše žila dál... A vedlo ji odhodlání, odhodlání dotáhnout to do konce. Nevnímala nevolnost, stoupající slabost v nohách, rozšiřující se po celém těle. A pak se ocitla Tam. Na druhé straně.
_____________
Ohnivá hradba - tajný průchod k viteálům - zmizela stejně rychle, jak se objevila. Místo ni tam opět stála tvrdá, kamenná zeď... Na kažné straně symbol. Opět to byla země pro sever, oheň pro východ, voda jako jih a vzduch byl západ. A opět k nim byly připojeny runové symboly... Nejistě k nim zvedla oči. Byla tak slabá... Tak unavená... Chtěla usnout... Najednou jí na zamlženou mysl vytanula vzpomínka... Slova, jakoby z dálky.... Měla úkol. Úkol, který musela zvládnout... Otevřela oči. Runy se jí rozmazávaly před očima, ale ona věděla, že to zvládne.
Cesta, která má smyslů základních počet, cesta která má elementů dotek, cesta, která skrývá tajemství moci, cesta, z niž není východ či pomoci. Temná jak tajemství noci, jasná jak měsíc v luně, kluzká jak slib i pravda... Prchavá jak déště čtvrtý měsíc roku, plna strachu, jak skokan připraven k skoku... Nejprve ten, jež moc hloubky poznání nese v rukou... Na propasti dno najdeš moci prvý kámen, jež znak nese síly vytrvání. V hlubinách zloby matky najdeš zlomek pravdy, která cestu jedinou ukáže ti. Ve výšinách nebesa jádro moci, kde spočívá odhodlání se vydat hlubinám. Na planině v lůně i srdci zdroje síla je skryta moudra. Však nedávej naději průchod zbrzka... Jeskyně jediné pravé síly nesou památku mé duše, jež ke vstupu jest třeba nejvzácnější cennost růže...
Text jí splýval před očima, rozmazával se... Ale nepotřebovala se na něj dívat, aby věděla, co sděluje. V její mysli byl vyryt snad navěky...Nechápala jeho smysl. Zatím ne. Snad... Snad ho jednou pochopí. Cítila bolest. Řezavou bolest... A pak najednou začela vnímat slova. Poplašená slova, vyděšené hlasy...
"Mio! Co je s tebou? Proboha Mio, slyšíš?!" Němě kývla. Na víc neměla sílu...
"Co je na té stěně?", ptal se o trochu duchapřítomněji Jack. Mia se na něj trochu zaraženě podívala. Neviděl snad runy tak jak ona? Neviděl nápis, spojen v celek? Neviděl. Jakmile sundala spálenou ruku ze zdi, o kterou se dosud opírala, všechny symboly zmizely. Mia druhým dvoum jen krátce vypověděla, co obnášel nápis na stěně... Sama ho nechápala. A pak se najednou začely přibližovat stěny malé jeskyňky. Byly tu uvězněni... Měli možnost volby. Čtyři cesty, čtyři znamení. Jenže které zvolit?
___________
Třásla se, snad zimou, snad strachem. Nebyla sama. Dívka a chlapec, o pár let mladší než ona, se k ní tiskli a v očích se jim zračila důvěra - důvěra v ni. Víra, že je dostane i z této situace, zoufalá touha, představa, že je to pouze sen... Nebyl. Musela najít symbol... Jeden ze čtyř. Měla hádat? Dát na instinkt? Na pocity? Věděla, že má šanci jedné ku čtyřem. A věděla, že tady jí instinkt nepomůže. Věděla, že by bylo zbytečné znovu se pokusit dotknout stěny. Kdoví, co by se mohlo stát... Pamatovala si celou hádanku... Celý text. Ale jedna věta jí utkvěla v paměti... Nejprve ten, jež moc hloubky poznání nese v rukou... Mýlila se snad, když si myslela, že je to první ukazatel na cestu za viteály? Cesta, která má smyslů základních počet, cesta která má elementů dotek, cesta, která skrývá tajemství moci, cesta, z niž není východ či pomoci. Temná jak tajemství noci, jasná jak měsíc v luně, kluzká jak slib i pravda... Prchavá jak déště čtvrtý měsíc roku, plna strachu, jak skokan připraven k skoku... Prvních pár vět... To byl jen obal. To, co následovalo poté bylo důležité. Nejprve ten, jež moc hloubky poznání nese v rukou... Skutečně to byl ukazatel skrytý v textu, slova skrytá mezi slovy? Ten, jež moc hloubky poznání nese v rukou... Byla řeč o symbolu? O symbolu, který se vázal s poznáním? To by byla země... Poznání bylo pro kouzelníky vždy zemí. Moc hloubky poznání... Natáhla ruku... Musela to být země. Nemohlo to být jiné řešení. Něco ji ale varovalo... Dávno zapomenuté elfské schopnosti se probouzely. Téměř zapomněla, že je má... Něco v ní vevnitř ji varovalo. Nebyla to země... Byla to voda. Odpověď se zdála být tak logická... Nešlo o poznání, ale o hloubku. Protože symbol hloubky stál před poznáním... Jak mohla být tak hloupá? Runy se nedají překládat doslovně. Poznání hloubky... Ve vodě poznala hloubku, ať už nekonečnost života nebo smrti, ať už nesmrtelnost vod... Hloubka. Voda. Ve chvíli, kdy se stěny měli poprvé dotknout vyděšené trojice natáhla ruku. Natáhla ruku a dotkla se kapky vody z kamene. Kapky, která měla být řešením, únikem před smrtí. Byl to zvláštní pocit. Mezi eufórií a zklamáním, mezi životem a smrtí, koncem a začátkem... Voda ovládala emoce. Chtělo se jí smát i plakat, křičet i výskat. Zabít a zničit, milovat a dávat. Křičela. V popálené ruce jí pulzovalo, jak se do ran ohně vracela síla vody. Ale ona věděla, že je to iluze... Zranění, která utrpěla, nešla vyléčit. Ať už rameno, zasaženo vrhací hvězdicí Pyr-aterů, ruka, spálena ohněm... Voda byla čarodějnicí iluze. Jakmile si to uvědomila, zmizela představa zdravé ruky a nahradil ji nekonečný žal... O kolikrát silněji teď pociťovala ztrátu všech, které znala... Zklamání a hořká příchuť prohry prostupovaly jejím tělem. Kdy to skončí? Modlila se, aby to přestalo. Slzy, kanoucí z očí, nemohla zastavit. Vyčítky svědomí se dostavily ještě rychleji než bolest... Melissa. Měla co dělat, aby udržela ruku na runě vody. Bylo to horší, mnohem horší než oheň... Najednou měla pocit že se topí, svět byl pod vodou. Vlny se jí přelévali nad hlavou, voda šuměla, syčela a zpívala. Nesměla povolit... Ztrácela vědomí, když to najednou přestalo. Stejně rychle, jak to přišlo...Třásla se, ale udělala první krok do chodby, která se objevila za kamennou stěnou. Slyšela hlasité kroky těch dvou, kteří ji doprovázeli... A pak najednou stanula na výstupku. Na výstupku, pod kterým se v nekonečných hlubinách rozkládala propast. Propast síly...
Na propasti dno najdeš moci prvý kámen, jež znak nese síly vytrvání...
______________
Teď pro ty, kteří jsou zmateni názvem kapitolky - 53. kapitola I. část - Propast síly. Mám naplánované 4 části 53. kapitoly, a to, jak už jste možná uhodli podle "runového nápisu-který-není-runový-protože-nevím-jak-se píše-a-proto-je-hned-přeložený" Propast síly, Hlubiny zloby, Výšiny nebes a Zdroj síly. Mrzí mě, že se mi nevešla Propast síly do jedné části (ble, je to děsně zamotaný... Rozumíte tomu někdo?), tedy do části první, a nevím jak to bude s tím zbytkem, takže prosím mějte strpení :)
Tak doufám že to někteří z vás i pochopili, doufám že se kapča líbila... Není obetovaná, takže sorry, omluvte můj (echmechm) chybopis, protože to se pravopisem nazvat nedá a prosím komentujte, váš názor je základ této povídky, takže pokud nebudou komentíky, nebude základ a já se z toho sesypu...
Dále ještě ke stéle se prodlužujícím intervalům výdeje povídky: Začel nový školní rok, máme nové (m)učitele a o dost více úloh, což znamená o to méně času na psaní. Dále si taky ještě musím zvyknout na změnu režimu "prázdniny" na režim "mučení", takže mi teď moc nefunguje mozek...
KAPITOLKY BUDOU ODTEĎ JEN 2x TÝDNĚ, A TO V NEDĚLI A PAK NĚKDY OD STŘEDY DO PÁTKU. PODLE MOŽNOSTÍ...
Omlouvám se za tuto pro vás jistě nežádoucí změnu, zlepší se to snad až se zase "zaběhnu"... Teda doufám... xD
Effren
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 popletky popletky | 28. srpna 2007 v 18:17 | Reagovat

mno moc to nechápu, ale je to zajímavý :)

2 julie julie | 29. srpna 2007 v 7:49 | Reagovat

je to docela srozumitelny jen me zarazilo to ze ma mia davno zapomenute elfske schopnosti ..... ale to je asi tim ze jsem samotneho potera nejak zvlast neprozivala tohle je 100% lepsi.

Kapitolky dvakrat tydne to jeste jde uz jsem se lepla ze jednou za mesic :-)

Fakt pekny tesim se na dalsi

3 effren effren | 29. srpna 2007 v 14:07 | Reagovat

to s tema schopnostma jsem zapomnela vysvetlit: mia rozhodne u rowlingovy nemela zadny schopnosti...

nejspishodim do pristi kapitolky vysvetleni... Jde mi nejak o to, ze ty "schopnosti" jeste budu potrebovat - tak mi Mia prisla vhod :)... Vymyslet si, ze v sobe kazdej neco ma, tedy i nejake ty "elfske" schopnosti by mohlo byt resenim... Alespon to nekoho muze povzbudit, nikdy nic neni ztraceny protoze kazdej ma ten svuj "skryty potencial"... :)

4 Muriel Muriel | 30. srpna 2007 v 14:06 | Reagovat

Těším se na další.

5 Times Times | 31. srpna 2007 v 17:44 | Reagovat

Byla to opravdu dobrá další kapitola, už se těším na další. A jsi vůbec někdy na mailu?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama