52. kapitola - Temná tajemství II

16. srpna 2007 v 18:58 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Šli mlčky vedle sebe, jako by předtucha zlého umlčela veškerý hovor, smích, rozjaření a očekávání nového dobrodtužství. Hledali stopu zla, která je měla dovést za nejtemnějším tajemstvím Pána zla. Byly jen děti, ale přesto měly bojovat proti největšímu zlu všech dob; přesto měly stát proti nejtemnějšímu čaroději. Sami. Byly lovci nebo oběť? Snad obojí...
"Není jiná cesta?", přerušila tíživé ticho konečně Melissa.
"Ne, mohli bychom ztratit stopu - nechci to riskovat", odpověděla odměřeně vyšší, na pohled starší dívka s bujnou hřívou vlasů. Následoval povzdech ze strany tří mladších stoupenců světla.
"Už se nemůžete vrátit", upozornila je Mia. "je to moc daleko - a je to nebezpečné" Ostatní mlčeli - věděli, že má pravdu. Ale byla to jejich volba... Možná unáhlená a nepromyšlená, z touhy po dobrodružstí a z touhy porazit něco, co se zdálo neporazitelné, ale nešla vrátit zpět. Teď musí dojít až do konce a najít viteály... Najít je a zničit, doufat, že se jim to povede - a že to přežijí....
"Co takhle košťata?", rozjasnila se najednou tvář tmavovlasého chlapce.
"A ty nám je vyčaruješ ze vzduchu, viď? Co takhle hodinky s vodotryskem?", jízlivě se usmála Clarissa, druhá z dívek.
"Hodinky s čím?", ptal se zmateně Jack.
"Ale nic, to se jenom tak říká", povzdechla si Clarissa. Opět zapomněla, jak neznalý je Jack mudlovského světa... Šli mlčky dál. Najednou se dívka vedoucí skupinu prudce zarazila.
"Něco tady je... Cítím to. Měli bychom-" Než stačila dokončit větu, ozvalo se hromové zavrčení. Ve tmě zablikala dvě světýlka... Pak další... Oči, všude kolem nich se začely objevovat svítící oči. Rudé plamínky s čarnými pruhy... Stvoření zla. Malá skupinka utvořila kruh, takže si navzájem kryli záda. V rukou měli zdánlivě směšnou zbraň... Dřevěné hůlky.
"Myslím, že vím co to je", zašeptala najednou Clarissa vystrašeně. "Pyr-ater...", slovo šeptnuté s téměř nábožnou úctou vyvolalo kolem zvláštní reakce: Jack zesinal a křečovitě sevřel hůlku, doufaje že je to zlý sen; Melissa stiskla rty a hleděla do tváře smrti; Clarissa se mírně třásla a vyděšeně upírala oči na stvoření před sebou... A Mia stála a nechápala, oč jde. Muselo to ale být něco, co se jí nebude líbit...
"Plameny zla, stvoření, která si Temný lord zotročil během dvanácti let, co zmizel... Říká se, že pochází z jiného světa nebo že to jsou mutanti Temna. Nemají slitování, neznají strach. Zabíjí okamžitě a bolestně. Jsou obrněna proti všem existujícím kouzlům. Kdo se jim postavil, nepřežil déle než pár vteřin. Charakterizují se výraznýma rudýma očima, kterýma hypnotyzují oběť, tělem z neznámé, černé látky podobající se kouři a popelu a hlavně svou zbraní - vrhacími hvězdicemi, kterými nikdy neminou cíl... Loví buď ve smečkách nebo o samotě, ale pro svého pána by bez zaváhání položili život. Útočí především na silnější jedince, teprve poté zabíjí slabší. Vnímají tělesnou teplotu, ale nevidí...", jako v tranzu mumlala Clarissa vědomosti ze zakázaných knížek z knihovny a nepovolených zdrojů... Hermiona vyděšeně poslouchala. Je to odrůda démonů, uvědomila si. Jediná jejich šance by bylo přemístění, ale Mia byla příliš slabá a nedokázala by je přenést všechny... Najednou se její pohled střetl s tím jedněch rudých očí... Svět se s ní začel točit, přestávala vnímat... Byla tak volná... Mohla létat... Něčí ruka ji vytrhla ze sítě netvorova pohledu, z blaženosti volnosti. Melissa ji pevně držela z ruku.
"Nedívejte se jim do očí", křičel Jack. "Neútočte, nemá to cenu!" Pak se obrátil na Clarissu: "Clar, dokážou procházet zdí?" Dívka němě zavrtěla hlavou.
"Stačí jim jen pár minut a dokáží srovnat se zemí dům, nepotřebují to..."
"To je jedno, každá minuta je důležitá! Musíme vytvořit zeď", pochopila Jackovy záměry ihned Mia.
"Žádné iluze-", dirigoval Jack, pak se ale najednou zarazil uprostřed pohybu. Rychle se rozhlédl. Stvůry byly od nich sotva padesát metrů... Vnímají tělesnou teplotu, ale nevidí...
"Umíte vytvořit oheň?", panikařil Jack. Mia se na něj udiveně otočila. "Vnímají tělesnou teplotu, ale nevidí", vysvětloval o překot Jack. Nemusel už nic dodávat. Mia jako první poslala namodralý, horký paprsek na místo asi padesát metrů vzdálené a podpálila tím keř. Clarissa okamžitě následovala její příklad... Za chvíli už ve tmě blikaly desítky ohníčků.
________
Rudé oči zrůd se začeli stáčet k novému zdroji tepla. Vedoucí, silnější skupina okamžitě změnila směr, ale zbytek zrůd obklíčil malou skupinku vyděšených dětí... Nyní viděli celé tělo děsivých stvoření. Občasné matné zablesknutí obrysů se ve světle ohňů jevili jen jako stíny, ale díky rudým očím byly zrůdy nepřehlédnutelné.
"Mio...", šeptl Jack ochraptile. "Musíš se odsud dostat, jsi naše jediná naděje... Jediná naděje světlé strany, nesmíme tě ztratit. Dokážeš se přemístit?" Mia na něj zírala s otevřenou pusou. Jak moc se ten chlapec podobal Harrymu...
"To nikdy, nenechám vás tady!" Jack zrudl námahou, jak se snažil udržet chatrnou zeď.
"Myslíš, že se dokážeš přemístit s jedním z nás?", funěl Jack.
"Asi ano..."
"Udržím zeď. Ty vem Clarissu a zmizte, pak se hned vrať pro Mel a pro mě. Pospěš, máme moc málo času... Zvládneš to!", dodal ještě při zhlédnutí Miina skeptického pohledu. Dívka neváhala ani chvilku. Věděla, že teď všechno záleží na ní. Chytla Clarissu pevně za loket a chvilku se soustředila... Kam? Škoda že nedokáže vyrobit přenášedlo. Kdyby to uměla, bylo by to mnohem snažší... Napadlo ji jediné rozumné místo, a to jeskyňka na pobřeží, kde byl původně ukryt falešný medailon. S Harrym a Ronem tam zašli ještě jednou, po Brumbálově smrti... S hlasitou ránou obě dívky zmizeli. Teď už tu zbyli jen dva, dívka a chlapec, prozatím odkázáni sami na sebe...
__________
Cítila, jak jí přenos bere sílu. Když dopadla na tvrdou zem, stěží vstala. Nevěděla, jestli to ještě jednou zvládne... Clarissa vypadala trochu přepadle, ale nebylo se čemu divit po prvním asistovaném přemístění. Hermiona se vzchopila a s vědomím, že jde o dva lidské životy zmizela...
__________
Melissa se snažila pomoct Jackovi udržet stěnu, ale ta stále kolísala a oba věděli, že už dlouho nevydrží. Soustředili se na zeď natolik, že si nevšimli vedoucí skupiny netvorů, která se za hlasitého řevu vracela ke zbytku. Neuvědomili si, že už mají jen pár vteřin... Najednou se do zdi zabodla stříbrná vrhací hvězdice. Ještě na ní nebyla zaschlá krev předchozí oběti...Následovala další. Netvoři vrhali na jejich bariéru stále více hvězdic... Nesměli povolit. Kdyby se zeď zhroutila, běhěm chvilky by byli rozřezaní na nudličky... A to doslova. Najednou se těsně vedle nich objevila Mia. Byla bledá a nebýt Jacka, jistě by se okamžitě zhroutila.
"Musíš zvládnout nás oba", vyčerpaně zašeptal Jack. "Zeď se každou chvílí zhroutí" Hermiona nereagovala. Věděla, že to nezvládne...
"Musíš to zvládnout. Jsi přece Hermiona Grangerová!", supěla Mel. "Dokázalas vyluštit všechno o Tajemné komnatě, o baziliškovi a o tom, jak se mu ubránit, doprovázelas Harryho Pottera kamkoliv šel a vždy jsi to byla ty, kdo našel řešení... Kolikrát jsi někomu zachránila život? To zvládneš! Je to jen přemístění..." Mia uchopila oba teenagery za loket, pak zavřela oči a snažila se soustředit. Zvládne to... Je přece Grangerová... A pak s třeskem povolila jejich jediná ochrana, zeď, která je dělila od smrti.
_________
Neslyšela třeskot padající stěny ani zděšené výkřiky svých přátel. Nevnímala jejich vyděšené pohledy a stahující se mračno temna.... Mračno netvorů. Pronesla formuli, ale než stačila zmizet úplně, něco jí škráblo do ruky. Cítila teplý pramen krve, jak jí stéká po ruce, ale soustředila se jenom na přemístění. Zvládne to... Svět se s ní točil, když dopadla na chladný povrch vodní hladiny. Její poslední myšlenka byla, že zklamala...
___________
Další (a doufám že poslední, nejsem si ale jistá jestli se mi to tam všechno vejde...) část na sebe nenechá dlouho čekat...
PS: Omlouvám se za ten pravopis, ale jsem naprosto mrtvá, takže jsem to po sobě ani nepřečetla... Mějte slitování :D :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 julie julie | 17. srpna 2007 v 7:05 | Reagovat

super kapca cekam s napetim na pokracovani

2 Kaitlin Kaitlin | Web | 17. srpna 2007 v 13:10 | Reagovat

bezva kapitolka..=D

3 Giner Giner | 17. srpna 2007 v 17:16 | Reagovat

Skvělá kapitolka:))

4 Lumi Lumi | 17. srpna 2007 v 21:39 | Reagovat

Co dodat???

SUPER, SUPER , SUPER

5 kaikatra kaikatra | Web | 19. srpna 2007 v 14:34 | Reagovat

souhlasím se vsema-bezva super skvelá kapca....tesím se na pokrácko a honem pis =D

6 Nový blogís Nový blogís | Web | 20. srpna 2007 v 20:03 | Reagovat

Koukněte na muj blogís díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama