51. kapitola - Střepy

8. července 2007 v 12:04 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Nevěděl, co si o tom má myslet.
"V dobách, jež dávno minuly, ve staletí vlády králů, v období mocných mágů čtyř se odehrála sága, jejiž počátky i konce skryté nám jsou. Ale dnes se historie probudí, příběh napsán bude znovu, ač s neurčitým koncem. Dnes v noci rozhodne či světlo a tma, či láska a smrt. I ty vol s rozmyšlením, jenž věz, že odpověď hledaná po léta ti leží u nohou. Strany tři se utkají, v boji lásky naděje a moci, v temnotách a smrti se stranou těch, jež věří. Dnes večer nastane již to co staletí je skryto - dnes se probudí. A pohleď dolů, na počátek, než rozhodneš o konci, protože nejsi jediný, jež Moc má..."
Byla to věštba? Co to mělo znamenat? Najednou Sibylla otevřela oči. Nikdy neměl rád pohled těch příliš velkých, tajemných očí, ale dnes vyděšeně ucukl při pohledu na zlobu, která v těch očích byla skryta. Pustil ji a vyděšeně ustupoval. Nedokázal odtrhnout svůj pohled z jejích očí... Byly to oči jeho pána. Rudá barva, oči bez bělma. Rudé jak krev. Oči Voldemorta. Snažil se vyprostit ze sítě jejího pohledu, ale každým pokusem si ho přidržela pevněji. Nehýbala se. Pouze její oči se do něj vpíjely... Hloubjeji, hloubjeji... Až už to nešlo dál. Najednou měl pocit, jako by se jeho tělo odpoutalo od země, jako by létal, byl volný. To ovšem netrvalo dlouho. Najednou se ocitl v místnosti, kterou tak důvěrně znal. Sklepní kabinet jeho otce... Seděl tam. Stále byl stajný, jako ho měl v paměti... Chtěl se k němu vrhnout, chtěl jít k němu, promluvit, vykřiknout... Nešlo to. Vzpouzel se, snažil se uniknout z cizího sevření, aby se mohl přiblížit k otci... Bezvýsledně. Najednou si všiml další osoby, která byla v místnosti. Černé, nespoutané vlasy, zelené oči... Aera Potterová. Byla starší, než si ji pamatoval. Mohlo jí být kolem třiceti... Nezměnila se. Pouze rysy v obličeji ztvrdly, ženské rysy byly výraznější... Co tady dělala? O něčem mluvila s jeho otcem. Nerozuměl, o čem. Snažil se rozumět tomu, co říkala... A najednou to slyšel tak jasně, jako by stál přímo vedle ní. Kde vlestně byl?
"Severusi... Já-"
"Aero! Tohle je-"
"Musela jsem odejít"
"Mohlas mi alespoň něco říct!"
"Nikdo to nesměl vědět! Nevěděla jsem tehdy, komu můžu věřit a komu ne!"
"Nemělas právo mi šestnáct let zatajovat, že mám syna!"
"Já-"
"Postaral bych se o něj! Nemusel všechny ty roky-"
"Byl v bezpečí!"
"Nemá žádnou školu, neví ani, co je to hůlka! Bude mu šestnáct! A hlavně, v životě jsem ho neviděl a-"
"Nemůžu za to!" Severus Snape chvíli mlčel.
"Když jsme se tehdy poznali, slíbilas mi, že mě-"
"Nemohla jsem to dodržet! Zabili by mě, jako Jamese a-"
"Rodiče se tě při narození zřekli, málokdo v tobě viděl Jamesovu mladší sestru! Sám jsem se to dozvěděl až-"
"To je jedno! Šli po nás, chápeš? Musela jsem se někam skrýt!"
"Mohlas mi říct, že-"
"Podívej, nemám chuť se s tebou hádat!"
"Čekáš dítě-"
"Kde vidíš problém?"Severus Snape zaraženě mlčel. Už o poznání klidnějším tónem pokračoval:
"Jde jen o to, že Sarima jsem vůbec neviděl - a je to taky můj syn - a tady se všechno přiostřuje, vypadá to, že brzy dojde k Poslední bitvě a-"
"Prosimtě, to ještě pár let potrvá!"
"Brumbál slábne. Potter - tedy Harry - už zná tajemství viteálů a-"
"To ještě nic neznamená!"
"Brumbál něco tuší" Zmlkla. Její pohled zjihl.
"Tentokrát neodejdu", zašeptala. "nebudu se zbaběle schovávat"
"Nebyla jsi zbabělá... Jenom jsi reagovala bez přemýšlení, viď?", usmál se konečně Severus. I Aera se uvolnila.
"Je mi to líto", zašeptala po chvilce mlčení. "Sarim si myslí, že nemá rodiče - nezná mě. Dala jsem ho na nejlepší Elfskou školu... A od té doby jsem o něm neslyšela. Ale ředitelka zná tvé jméno, kdyby se něco stalo, dozvěděl by ses to jako první" Severus se na ni zaraženě podíval.
"Ty ses ho vzdala? Prostě jsi ho... odložila?", šeptal nevěřícně. "Tos neudělala..."
"Udělala", kývla Aera. "Používala jsem krycí jméno - Auris z města Cerissa. I u elfů jsou zrádci, lidé nazýváni posli. Dokáží putovat mezi světy a někteří z nich se přidali ke zlu..." Sarim to celé pozoroval naprosto nevěřícně. Nesnažil se vůbec uniknout ze sevření rudých očí. Byl jako paralizovaný. Jeho otec, Severus Snape, a jeho matka, Aera Potterová... To nebylo možné. Jeho matkou nemohla být Potterová! Nemohla to být ta dívka, kterou tady poznal... Ne ta, kterou... Kterou nejspíše miloval. A nejspíš má sourozence... Panebože. Jeho matka třeba ještě žije. Třeba ještě je u elfů... Najednou opět cítil ten tlak. Snažil se to zadržet, zůstat u svých rodičů, zůstat, aby porozuměl... Ale nemohl. Bylo to silnější než on.
___________
Když se probral, ležel na zemi poblíž vchodu do Společenky. Bolelo ho celé tělo. Nejdřív si nevzpoměl, co se stalo, pak se mu ale ta vzpomínka vrátila jako úder palicí. Strávil tady dva měsíce ve společnosti své matky, naprosto se před ní ztrapnil... A vůbec nic o ní celkově nevěděl. Ze Severusovi hádky s Aerou vyrozuměl, že se jí rodiče po narození zřekli. Vlastně se Aery nikdy nezeptal, proč netrávila víc času s Nebelvířany, proč se nikdy nezmiňovala o rodině... Pak si vzpoměl na tu... věštbu. Pokud Sibylla měla pravdu, bude dnešní noc jeho poslední tady v minulosti... Cítil to. A najednou věděl, co musí udělat.
____________
Rudovlasá žena s nádhernýma, smaragdovýma očima právě ukládala svého skoro jednoletého syna do postýlky, když někdo zazvonil. Polekaně s sebou cukla. Jejich dům byl pod Fideliovým zaklínadlem a nikdo, kdo neznal jejich přesnou adresu, se tam nemohl dostat. A James nikdy nezvonil... Položila chlapečka do postýlky a pomalu se vydala ke dveřím. Zapečetila pro jistotu vchod do Harryho pokoje. Použila nazírací kouzlo. Za dveřmi stál někdo, kdo vypadal jako přesná kopie Severuse Snapea. I přes kápi byl vidět hákovitý nos, mastné černé vlasy a pichlavé, černé oči... Oči, které vídala ještě dnes ve snch. Chvíli váhala, než se rozhodla. Opatrně otevřela dveře a pustila muže dovnitř. Když si odhrnul kápi z obličeje, překvapeně vydechla - mohlo mu být nanejvýš šestnáct. Jeho oči ale byly mnohem starší...
"Co chcete?", vychrlila ze sebe zprudka.
"Vědět, kdo jsem", usmál se hořce chlapec. "Musím mluvit s Jamesem Potterem"
"On tady-" Najednou v krbu zahučelo, plameny zezelenaly. Z krbu vypadl černovlasý, vysoký muž s brýlemi. Hnědé oči ustaraně pohlédly na rudovlásku. Pohled mu ztvrdl, když spatřil někoho dalšího. Neptal se.
"Experilliamus, Petrificus totalus, Re-"
"Jamesi! Nic mi neudělal!" Muž přerušil salvu zaklínadel, kterou se chystal vrhnout na nevítaného návštěvníka.
"Chtěl s tebou mluvit"
"Jak se sem-"
"Znal jsem adresu", promluvil muž. Když si ho James pozorněji prohlédl, zjistil, že je to teprve chlapec.
"Odkud?"
"To nemůžu říct"
"Jestli-", začel James výhružně.
"Jamesi! Říkal, že chce jen vědět, kdo je, tak ho vyslechni a nech těch otázek!", přerušila ho Lily.
"Dobře", řekl James, ale vrhl na Sarima naštvaný pohled.
"Chci vědět všechno o tvé sestře" James se prudce napřímil.
"Odkud víš-"
"Řekla mi to"
"Proč bych ti měl věřit?"
"Nemusíš mi věřit" James jen zavrtěl hlavou.
"Dobře. Moje matka měla vztah... S někým jiným, a to v době, kdy už jsem byl na světě. Otěhotněla, ale když na to přišla, bylo moc pozdě na bezpečný potrat. Otec zuřil, když se dozvěděl, že je těhotná. Matka mu slíbila, že si dítě nenechá. Narodila se jí holka, pojmenovali ji Aera, což znamená větrná - v noci, kdy se narodila, prý zuřila vychřice nad celou Anglií. Zvláštní bylo, že vichřice začela ve stejnou chvíli, co matka začala rodit. Byl jsem tehdy malý, ale vím, že to bylo děsivé. Druhý den se otec rozhodl, že Aeru odevzdají na adopci, někde v mudlovském světě. Matka to ale nepřenesla přes srdce. Málem se z toho zhroutila. Proto se otec za přítomnosti mámina psychologa rozhodl, že jí vymaže paměť. Nějak se jim to kouzlo ale nepovedlo. Mamka strávila několik měsíců u Munga. Já jsem o Aeře vůbec nevěděl - zapomněl jsem. Jenže pak, když jsem byl v pátém ročníku přišla na školu holka, která vypadala úplně jako mamka - v malé verzi. Vyrůstala u nějaké jiné rodiny a do svých jedenácti let netušila, že je čarodějka. V šestém ročníku jsem se pak dozvěděl celou pravdu... Stačilo?", zamračil se na něj James. "Určitě ti to přijde úžasný, žít šestnáct let v představě, že jsi jedináček... No, už se můžeš smát", ušklíbl se a práskl za sebou dveřmi.
"Nemá to téma rád", omluvně se na něj obrátila Lily. "Nemohli jsme tehdy tušit, že je to jeho sestra - alespoň poloviční sestra - takže měla těžký začátky, byla... Trochu zakřiknutá a proto taky lehký cíl... Pro Jamesovi občasné vtípky" Sarim mlčel. Věděl, že tohle není celý příběh. Část, velký kus chyběl. Věděl s jistotou, že Aera nevyrůstala u mudlů. Věděl taky, kde strávila své dětství. U elfů. Elfové stále častěji pronikali do světa lidí, hledali talentované děti. Chtěli ochránit svět od zkázy... Chtěli vycvičit bojovníky, kteří by zažehnali zlo. A Aera byla jistě něco jako posel... byla to stejné, co on. Posel mezi světy, zvrhlík. Někdo, kdo nedostudoval školu magie, Satre. Proto tehdy na tak dlouhou dobu zmizela. Proto...
"Děkuji", rozloučil se zamyšleně a zmizel beze slova ve dveřích.
____________
Černovlasý mladík s pronikavýma, černýma očima a hákovitým nosem se přemístil na kraj Bradavických pozemků. Už bylo pozdě večer. Venku nebylo bezpečně - ne v tuhle dobu. Rychlým krokem zamířil k Chroptící chýši, odkud se dostal nepozorovaně do hradu. Už se chystal otevřít skrytý vchod do Společenky, když ho někdo otevřel zevnitř. Vyběhla z něj dívka s černými, nepoddajnými vlasy a smaragdovýma očima... Aera. Vrazila do něj a zakopla. On neudržel rovnováhu a spadl na ni.
"Kterej-", začela nadávat, než si uvědomila koho to vlastně vidí. Už chtěla spustit salvu nadávek, když ji přerušil.
"Nedělej to"
"Co?", zamračila se dívka.
"Neutíkej" Tohle byla jeho šance. Jeho možnost změnit minulost. Jeho příležitost...
"Jak-", nadecovala se naprosto překvapeně k otázce. Přerušil ji.
"To ti nemůžu říct, ale věř mi, tím, že utečeš nic-"
"Víš všechno?", vypálila na něj. Chvíli zaraženě mlčel.
"Víš i to, že jsem těhotná?!", vzlykla. Úplně jí povolily nervy. "Je mi šestnáct! Musím dodělat školu, a pokud se někdo dozví-" Všechno to pochopil. Byla těhotná. Čekala dítě - jeho. A viděla poslední cestu v útěku... Poslední možnost.
"Nedělej to", zašeptal, ale ne přesvědčeně. Ne dost. Najednou nevěděl, jak se má rozhodnout. Má vůbec právo měnit minulost? Má právo? V hlavě mu zněla ona slova... Pax tempus desperatum - mír ztraceným časům. Držel ji, svíral ji v objetí. Mimoděk se naklonil... Její hluboké, uslzené oči se do něj vpíjely. Dva smaragdy... ještě blíž... Rozeznal každou jednotlivou řasu. Každou pihu na jejím nose. Široce rozevřené smaragdy. Slaný proužek slz. Jemný dotek... Ne! To nemohl! To... nesměl. Pustil ji. Vstal. Jako ve snách se otočil... A zamířil pryč. Odcházel a nechával ji svému osudu... Osudu, který se měl stát i jeho osudem.
Dívka si utřela slzy a obrátila se na chlapce, který s kamenným výrazem odcházel. Dívala se na něj... Snad nevěřícně, snad zklamaně, snad zoufale. Co čekala? Že jí to vymluví? Že najde východisko z téhle situace? Že jí poradí? Že jí... Tolik se Mu podobal. Vypadal jako jeho mladší kopie... Nevěděla, co k němu cítí. Zvedla uslzené oči a naposled se podívala na jeho siluetu, jak se pomalu ztrácel v šedi chodby.... Až zmizel. Rozplakala se. Cítila se tak osamělá... Opuštěná. Rozhodla se. Udělala pár složitých pohýbů rokou a zmizela... Vydala se cestou, která skrývala příliš mnoho tajemství.
__________
Nechal ji odejít. Ztratil ji, nenávratně a navždy. Nerozloučil se. Zoufale si přál ji držet... Najednou cítil poblíž srdce ostré bodnutí. Síla, která ho jakoby táhla dál... Musel jít svou cestou. Musel získat Kometu, protože věděl, že ztracené se nedá vrátit. Viděl stále její uslzené oči, tolik podobné těm Leiným. Poprvé za celou dobu, co tu byl se ptal, kam se dostala ona. Co prožívala... Nevěděl, jestli má cítit nenávist či náklonost. Věděl, že v ní pořád bude vidět svou matku... Aeru Potterovou. Bude v jejích očích vidět Její smaragdy, v jejím úsměvu Její teplý úsměv, v jejích rukách teplo Jejího doteku... Neopustí ho to. Šel, cítil, jak mu snad poprvé v životě tečou slzy. Byly překvapivě jemné, jemné jako dotek ranní rosy... Nevěděl, kam míří, ale nechal se vést. Opustil školní pozemky, aniž by se jednou ohlédl. Opouštěl to tady... Jeho netčenou tváří projel záblesk smutku. Zklamání. Stále viděl ty její oči. Nikdy na ně nezapomene...Šel Zapovězeným lesem. Nebál se, ačkoliv byl úplněk. Vytí osamělého vlka... Jeho celá bytost se upnula na ten zvuk. Cítil se, jako by ten zvuk vycházel z jeho vlastního hrdla. Vyjadřoval stejný smutek jako on cítil.. Nedbal na větve, které ho šlehaly přes obličej. Nedbal na tmu, na vytí temných bytostí, které obývaly Les.Vedlo ho snad srdce - snad jeho vlastní magie. Pojem čas ztratil na významu. Neznal svůj cíl. Ale věděl, kam se chce dostat.
____________
Stanul na úpatí hory, která byla spjata s jednou z nejstarších legend. Nehnutě. Jako by vzdával staré Hoře hold. Začelo se rozednívat. Ve chvíli, kdy rudá barvy ranních červánků dosáhla i nejtemnějšího stínu hory, prudce s sebou cukl. Jako by se právě probudil. Chvíli se dezorientovaně rozhlížel. Pak jako by si vzpomněl na dlouhý noční pochod. Na zážitky dnešní noci... Na informaci, kterou po letech hledání konečně našel. Ale nevěděl, jestli je rád... nebo jestli to, co cítí je zklamání a zoufalství. Pocity, které naposledy cítil před dvanácti lety. V době, kdy zemřel jeho otec. Poslední bitva... Uvědomil si, že po dvanácti letech stojí na místě, kam přísahal že už se nikdy nedostane. Bitevní pole... Stále měl před očima živé vzpomínky. Všichni ti mrtví... Nebe bylo tehdy stejně rudé jak teď... Náhoda? Ne, Sarim Snape nevěřil v náhody. Snad osud? Ještě nedávno by vás s opovržením a jedovatou odpovědí na jazyku odbyl. Osud přece není... Nebo je? Najedou nevěděl, v co věřit. Jak se rozhodnout. V co doufat. V definitivní vítězství jeho pána, Temného lorda? V zisk zbraně, která má zničit lidstvo? V rozednění... Nevěřil. Nevěděl. Netušil. Byl ztracen ve víru vzpomínek, ve víru nejasností, ve víru strach , bolesti a pocitu selhání... a zrady. Otočil se. Jeho pohled klouzal plný bolesti po Pláních. Po Ohnivých pláních. Tělo jeho otce bylo spáleno spolu se stovkami dalších... V rozjařenosti Smrtijedů, v jejich radosti z vítězství a na důkaz opovržení nad těmi, kteří prohráli. Stejně, jako tělo Vyvoleného, jako těla všech, kteří tu položili život za svou víru... Najednou viděl na obzoru postavu. Obrys z profilu... Hákovitý nos, delší vlasy... Vysoká, atletická postava. Měl pocit, že blouzní. Že tohle je sen, bláznivé přání ztraceného. Naděje, potlačována po léta, pramínky víry jeho samotného v nemožné, jeho vlastní naivní představy nekonečna. Části jeho samého, která se po všech těch letech stále nechtěla smířit s krutou pravdou... Cítil hořké slzy na tvářích, ale nebránil se jim. Mimoděk rukou přejížděl po chladném kameni za sebou. Postava na obzoru se ani nepohnula. Na zem dopadla křišťálová kapka slané bolesti. Roztříštila se jako všechny jeho sny, jako jeho dětinské přání... Další lesklá kapka se roztříštila v prachu u jeho nohou. Vysoká, stepní tráva se mírně vlnila ve větru. Moře krve... Viděl rozmazaně. Motala se mu hlava, měl pocit, že se s ním točí celý svět. Obrysy se mu rozpínaly před očima, svět nabyl rudé barvy krve. Hučelo mu v uších. Svíral pevný kámen za sebou, snažíc se zaostřit pohled a udržet na nohou. Něco nesrozumitelně křičel, viděl postavy, které se kolem něj obrovskou rychlostí míhaly. Těžce se mu dýchalo, lapal po dechu. Krev před jeho očima začala nabírat tmavho odstínu. Najednou mu ruka volně klesla podél těla. Ve chvíli, kdy slunce za zářivých paprsků vyšlo, bylo místo, kde předtím stál prázdné. Pouze malá, krvavá skvrna zůstala na kameni na místě, kde se řízl do ruky, když se snažil zůstat zde, bránit se tomu, co mělo přijít - a přišlo.
_____________
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 Effren Effren | 8. července 2007 v 12:05 | Reagovat

Je to opět další, neveselá kapitolka, není moc dlouhá (ve srovnání s 50.), ale bylo řečeno vše, co jsem chtěla říct. Pokud jste chtěli něco "veselejšího", musím vás zklamat, protože věc, kterou si ze všeho nejvíc přejeme v našem životě změnit obvykle bývá věcí, která nás nejvíce zranila nebo poznamenala... Doufám, že jste pochopili vztah Severuse Snapea a Aery Potterové - pro ty, kteří mají nejasno: Aera Potterová na škole chodila se Severusem Snapem a jistým nedopatřením (:D) v šestém ročníku otěhotněla. Rozhodla se pro útěk k elfům, kde taky vyrůstala. Tam zůstala téměř sedmnáct let. Když byl Harry Potter v 6. ročníku, vrátila se. V té době se taky odehrála ona hádka, kterou Sarim Snape viděl prostřednictvím naší věštkyně... Prosím prosím komentujte a rozveselte mé srdíčko:))

2 Giner Giner | 8. července 2007 v 19:15 | Reagovat

Byla to skvělá kapitolka, moc z ani díky:-) už se neumím dočkat pokračování:-) Jak užíváš prázdniny? já pracovně:-( ale i v práci je dost zábavy:-) když se nudíme, tak vymýšlíme různé hovadiny, ze kterých jde šéfovi hlava kolem:D

3 Palinka Palinka | 10. července 2007 v 11:29 | Reagovat

Moc pěkná kapitola, opravdu mě nenapadlo že je Aera Sarimova matka...

4 Kaitlin Kaitlin | Web | 12. července 2007 v 10:40 | Reagovat

Posledních několik kapitol je opravdu nádherných...Vím, dlouho jsem tu nebyla, a tak jsem to teď napravila..=D mooc se těším na další kapitolku..

5 Sára Sára | Web | 12. července 2007 v 18:47 | Reagovat

Super ☺ mocinky se těším na další kapitolu ☺☺☺

6 effren effren | 13. července 2007 v 21:52 | Reagovat

takze se omlouvam, ze ted delsi dobu nic nepribylo, ale jedem na dovosku takze nevim kdy co bude - jak budu mocz psat a pridavat atd. Dekuji za pochopeni a jiste strpeni z vasi strany...h

7 patrik patrik | 15. července 2007 v 23:14 | Reagovat

Moc dobry jen tak dale:DD cim driv tim lip:-))

8 Laestriel Laestriel | E-mail | Web | 16. července 2007 v 16:47 | Reagovat

Tak jsem přelouskala celou povídku a můžu prohlásit, že se konečně po letech objevila nějaká pořádná povídka, která dává hlavu a patu.

To, že Sarim a Lea budou příbuzní mě napadlo celkem brzo :) Na chvíli jsi mě zmátla, to je fakt.

Už se těším na pokračování, budu tu číhat :D

9 ledik ledik | 18. července 2007 v 6:43 | Reagovat

pekne,tech kapitol se tu ale nahromadilo co sem tu byl naposledy :D:D

10 ledik ledik | 3. srpna 2007 v 19:16 | Reagovat

kdy bude dalsi?

11 julie julie | 13. srpna 2007 v 16:14 | Reagovat

prosím pokracování jinak to nevydrzím jsem uplen hotová je to maximalne skveli precetla jsem to jednim vrzem fakt supr

12 Times Times | 14. srpna 2007 v 20:44 | Reagovat

Je to úžasná povídka... už čekám na další kapitolku od 8. 7.... Už se velice těším na pokračování. Effren píše velmi dobře. Má to spád a člověk se do toho až "zažere"!

13 .... .... | 15. srpna 2007 v 13:47 | Reagovat

jakto že když jamesova sestra rodila byl james malej a když sarim nasel papir o trestech jamese pottera ve skole tak jeho sestra na tu skolu chodila...jestli to mam spatne tak me opravte...

14 Effren Effren | 15. srpna 2007 v 14:08 | Reagovat

Jamesova sestra byla mladší než James Potter a když na školu chodila, on už byl venku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama