42. kapitola - Útok temnoty

7. června 2007 v 12:00 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
(pozn. autora: Opět Lea)
Oheň. Jeho světlo jí bodalo do očí, plameny, olizující její tělo, samotné její bytí, sžírající její duši tančily dál svůj děsivý tanec. Černá, žlutá, červená. Pořád stejné barvy - ale přece pokaždé jiné. Bolest převyšovala vše, co kdy zažila. Oheň. Oheňoheňoheň.... Probouzely se v ní vzpomínky, o kterých si myslela, že už je dávno zapomněla. Chtěla utéct, dostat se z dosahu sžírajících plamenů, uniknout bolesti a snad i svému osudu. Nemohla křičet. Cítila plameny na dlaních, na ramenech, v obličeji. Stále se přibližovaly... Jejich lehký tanec hladil její tvář. Náhle cítila nezkrotnou touhu... nezkrotnou touhu, silnější než její bytí. Oheň! Prahla po něm. Chtěla cítit jeho dotek. Chtěla vidět jeho oslepující světlo jak zahání tmu. Černá, žlutá, červená. Pro ni životodárné barvy. Náhle je cítila přímo před sebou. Plameny. Na tváři. A výš. Pak... Byla tma.
_____________
Nebyl čas. Panika. Nevěděl proč, ale všichni Snapeovi věřili. Nejdříve zděšení studenti, křičící hrůzou. Pak profesoři, marně se snažíc zklidnit masu. Dveře do Velké síně byly ucpané proudem žáků.
"KLID", rozezněl se síní kouzlem zesílený hlas profesorky McGonagallové. "Uklidněte se!" Pomalu, jako by plíživý, neviditelný démon prolétl Velkou síní, nastalo ticho. Hrobové, stísněné ticho.
"Potřebujeme klid a rozvahu. Panika nám neposlouží. První až čtvrté ročníky, následujte profesora Kratiknota. Páté až sedmé ročníky-"
"Neodejdeme! Budeme se bránit!", ozval se někde zezadu osamělý hlas. "Ano! Podruhé už to nedovolíme!" Směsice vzrušených hlasů.
"TICHO! Nebudete bojovat. Primusové, víte co máte dělat. Profesorský sbor na rychlou poradu do ředitelny" Nikdo už nic nenamítal. Profesorka McGonagallová se tvářila rozlíceně, jako levhart připraven skočit na oběť. Nikdo se s ní nechtěl přít. Profesor Kratiknot chtěl na Leu použít Levicorpus, ale nefungovalo to. Tělo by se mělo zvednout do vzduchu - ale nic se nestalo. Najednou se ozval panický výkřik. Drobná dívenka ukazovala roztřeseně, nejspíše v šoku na strop Velké síně. Nebe. Bylo černé, jakoby velké víry brázdily nekonečně temnou oblohu. Pak ze stropu sjel modrý blesk. Všechna světla zhasla. Dveře do Velké síně se s hlasitou ránou zabouchly. Nebylo úniku.
____________
Byla tma. Taková tma, že nebylo vidět vůbec nic. Tma samotné temnoty. A ticho. Všichni čekali. Nikdo se neodvážil pohnout. Třeba měli šanci... Neměli ji. Dveře se najednou otevřely. Pomalu, tak, že si jejich oči mohli přivyknout na bodavé světlo. Žáci, stojící u dveří, dávno ustoupili dozadu. Strach. Posvátná hrůza. Za dveřmi bylo mračno temných postav. Jejich bílé masky svítly v kontrastu s černými plášti. Pak se náhle celá místnost osvítila krvavě rudými plameny ve svícnech. Světlo smrti, protkané temnotou. A dveřmi do Velké síně proudilo stále víc Smrtijedů. Clem, ztracen v davu, se nehnul od dívky, která mu zmněnila život. Svíral její horkou dlaň ve své... Nehýbala se. Žádné kouzlo na ni neůčinkovalo. Clem se obával, že je ve stavu věštby. Ale nikdy to ještě netrvalo tak dlouho. Nanejvýš pět, deset minut. Ne skoro půl hodiny. Neviděl, co se děje kolem, ale cítil zlo všude kolem. Zlo všude a ve všem...
"Brumbále, vzdej se", ozval se ledový hlas. Clem se začel třást. ještě nikdy neměl tu čest se samotným Temným lordem osobně. Ještě nikdy neslyšel jeho hlas... Až teď.
"Tome, odejdi a nech tyhle děti být. Za nic nemůžou" Clem si marně snažil vzpomenout na hodiny dějin. Nepamatoval si, jak tahle bitve skončila. Jestli to vůbec bude bitva... Bude to masakr. Náhle si uvědomil, že v ruce stále ještě svírá hůlku. Ten klacík, který spoutal jeho magii, klacík, pomocí jehož se dali dělat zázraky. Proutek, který přinášel život i smrt.
"Myslíš, že jsem tak naivní, abych odešel? Tahle škola se stane školou Černé magie! Bude vyčištěna všech šmejdů a krvezrádců!"
"Tyhle děti za nic nemůžou! Nebyly to ony, kdo začely válku!"
"Tohle není válka, Brumbále, protože ve válce bych měl soupeře", ironie. Ledový hlas a smích, který pronikal do morku kostí. Bylo ticho. Vteřiny plynuly.
"Ale máš protivníka, Tome, protivníka, který tě porazí", ozval se náhle jasný hlas a brýlatý chlapec se smaragdovýma očima a neposednými, černými vlasy vystoupil z řad studentů...
____________
Vypadá to, že mladý Sarim Snape jde z jednoho průšvihu do druhého...
____________
"Potterová", řekl lenivě Snape a znuděně se podíval na vysokou dívku. Nemohl si pomoct, ale musel myslet na to, jak by asi vypadala...
"Něco se ti nezdá, Blacku", ušklíbla se ironicky. "Víš, možná už jsi zlomil rekord mého velectěného brášky - školní trest a to hned první týden, Blacku, myslím že se v tobě klobouk pěkně spletl..." V duchu jí přizvukoval, ale navenek zůstal netčný. Znuděný výraz, ležárně rozvalený v křesle... Chovám se jak puberťák!, napomenul se. A co hůř, jak zakoukanej puberťák... To si ale nehodlal připustit. Aera Potterová, sestra Jamese Pottera, žijící v minulosti, dnes už nejspíš mrtvá - a o zhruba půl století mladší. Zatraceně!
"Hele, Blacku, vnímáš?", ozvala se dívka podrážděně.
"Ňákej problém, Potterová?", úmyslně její jméno protáhl, přežvýkal v puse. Dívka se na něj nejdřív téměř nepřítečně podívala, pak se otočila na podpatku a s vlajícím pláštěm - který se až nápadně podobal Snapeovi - opustila společenku. Snape si povzdechl a vstal. Musel jít na ten zatracený trest... Najednou se ozval výkřuk. Neváhal a doslova rozrazil portrét. Na chodbě byla Potterová - a vedle ní několik postav v černých pláštích. Hůlky ostražitě zvednuté, s maskou Smrtijeda na tváři.
"Pohneš se a je po ní", zasyčel jeden z nich posměšně. Ačkoliv tady byl o dobrých padesát let mladší, Snape poznal okamžitě jeho hlas. Stará vlna zlosti, nenávisti a vzteku s v něm zvedla a hrozila přetéct. Třásl se vzteky. Ty poslední okamžiky... Lestrange. Jeho otec. A jediný zelený paprsek, který zasáhl nepravého...
"Zabiju tě", zasyčel nepřirpzeným, nenávistí překypujícím, ale klidným hlasem. Smrtijed na okamžik ztuhl. Ten hlas znal... Mrazivý, zlý, plný nenávisti. A nelítostný. Hlas jeho pána. Dívka, kterou svíral surově zezadu za ramena, se začela třást. Ten chlapec...
"Pojď sem", přikázal Smrtijed klidně. Snažil se, aby se mu hlas netřásl, ale přesto nezamaskoval děs. Ten kluk... Znal ho... Odněkud... Snape se třásl zlostí. Ačkoliv to pro Snapea bylo téměř nemožné, cítil tlak na oční víčka. Slzy. NE!
"Pusť ji", přikázal ten kluk ledově. Kdo to je... Ten kluk! Znal ho... Lestrange zaváhal. Byla to vteřina. Jeho stisk se povolil. A toho využila ta šmejdka Potterová. Natočila se k němu bleskově bokem a vykopla. Zároveň se mu vytrhla a vykroutila mu hůlku z ruky. Mezitím ten kluk zaútočil. Neverbální kouzla,. která vysílal, neznal ani jeden z nich. Brzy zbyl jen Lestranege - bez hůlky. Snape se na něj díval. Bez emocí, s prázdným, neúprosným pohledem. V očích led.
"Uhni", přikázal Sarim Aeře Potterové ledově. "Tohle je moje věc", dívka, která až doposud držela Smrtijeda v šachu, zděšeně, automaticky ustoupila. V jejich očích se zračil děs. Smrtijed o krok ustoupil. Věděl, že utéct nemá cenu. Věděl, že nemá šanci... Najednou doufal, že si někdo všiml hluku na chodbě. Ale nikdo si toho nevšiml. O to se sám postaral... Nikdo je neviděl a neslyšel.
"Zaplatíš za mého otce", zasyčel chlapec a pomalu udělal první krok. Lestrange s děsem zjistil, že už nemá kam ustoupit - stál namáčknutý u zdi.
"N-ne... Prosím", nevěděl, kde se v něm brala ta téměř posvátná hrůza. Proč se bál patnáctiletého fracka. Ale ten kluk měl na sobě něco děsivého, panovačného... A mocného.
"Myslíš, že by můj otec prosil? Zbabělče! Zabils ho zezadu! Myslíš, že on by prosil?" Třásl se. Ruce se mu potily. Nebyl schopen myslet.
"Ne... S ně-někým si mě plet-pletete... J-já-"
"Zmlkni" Přímý rozkaz. Led v hlase. A zlost, nenávist a zúžené černo temných očí.
"Dal jsem ti možnost se bránit. Postev se mi čelem, ty zbabělče!" Teprve teď si Lestrange uvědomil, že se chlapci v očích lesknou slzy. Ten kluk to ale nedával znát. Odhodlání. Odhodlání zabít...
"Já-"
"Jak se opovažuješ!" Chlapci se zablesklo v očích. "Zabiju tě... Pomalou a bolestnou smrtí..."
"P-prosím! Ne! Prosím!"
"Zmlkni!", tentokrát to skutečně byla slza, která sklouzla chlapci po ledové tváři. Pak se rozmáchl hůlkou. Pohyb, který Lestrange za tu dobu znal...
"Ne!"
"Cru-"
"Blacku, ne!" Jediný výkřik. Jediné slovo. Sklonil hůlku. Ruce se mu třásly. "Aero..."
"Nesmíš si zničit kvůli němu život! Ať už udělal cokoliv, nestojí to za to, abys strávil celý život v Azkabanu!"
"Zabil mi otce!"
"Blacku... Prosím!" Druhá slza. Pak se otočil s kamenným výrazem v tváři zpět na Smrtijeda. Než ho dívka stačila zarazit, rozmáchl se hůlkou...
"Pouta na tebe", pronesl Snape ledově. Jeho kouzlo bylo tak silné, že Smrtijeda odhodilo na zeď. Aera Potterová si oddychla - její úleva byla patrná. Pak najednou nevěděla co říct. Stála tam, vedle chlapce, který jí právě zachránil, vedle chlapce, který by mohl být vrahem.
"Děkuji", řekla nakonec prostě. Pak mlčela. Sarim Black (=Snape) nijak nereagoval. Pak stejně ledovým, snad trochu zklamaným, věcným hlasem řekl:
"Měli bychom někoho informovat" Nevěděla, co si o něm má myslet. Má ho nenávidět? Má mu být vděčná? Nevnímal ji a odkráčel dále chodbou. Nechal ji tam stát; zmatenou, nejistou a zrazenou. Tohle nečekala. Netrvalo dlouho a ona se rozplakala... Po dlouhé době Aera Potterová ztratila svou pýchu a hrdost. Sesunula se podél zdi a nebyla schopna myslet... Proč on?
___________
Taak, tahle kapitolka byla pořádně dlouhá, snad jste to pochopili - no a o Leině stavu se dozvíte později. Další kapitola bude asi až za týden, protože nebudu mít přístup k netu, takže se omlouvám((: ´
Effren
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 7. června 2007 v 13:52 | Reagovat

super kapitolka..fakt skvělá..=D

2 Siria Siria | Web | 7. června 2007 v 14:02 | Reagovat

Nádherná kapča, povedla se ti :-))

3 Giner Giner | 7. června 2007 v 15:34 | Reagovat

Úžasná kapitolka, opravdu báječná=) Moc za ní díky=) Dooufám, že se k netu dostaneš brzo, už teď se totiž hrozně moc těším na pokračování=)

4 Skipy Skipy | Web | 7. června 2007 v 21:36 | Reagovat

Ahoj prosím jestli chceš koukni se na můj blog a napiš tam nějakej ten komen. moc děkuju

ps:Jak dlouho ti to trvalo než si to napsal(a)?

5 ledik ledik | 8. června 2007 v 6:31 | Reagovat

sqela kapitola

6 sir matyas sir matyas | 8. června 2007 v 18:09 | Reagovat

aojky eff toš dobra kapca to byla. jen skoda ze se dostanes na net az za tyden. no nevadi mnohym autorum trva pridavani kapitol daleko dele. nebudu jmenovat jiste vime o koho se jedna

7 effren effren | 8. června 2007 v 18:30 | Reagovat

ahoj, štěstěna se na mě usmála a já mám chvilku u pcčka. Není to sice nadlouho, ale aspoň něco((: Všem moooc dík za koment, zkusém si pospéšit, ale dneska to určitě nebude, omlouvám se)):

8 Sára Sára | Web | 11. června 2007 v 16:59 | Reagovat

Je to čím dál lepší.....už se těším na pokračování :) :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama