40. kapitola - Oheň

1. června 2007 v 21:00 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Někteří se ptají otázky bez odpovědí; jiní hledají otázky na tisíce pravd
"Vítám vás na dnešní první hodinu Soubojů. Úvodem bych chtěl říct, že souboje budou probíhat férově; zakázená jsou veškerá bolestivá kouzla i kletby, které mohou zanechat následky. Dále bych chtěl připomenout těm z vás, kteří mají magickou reakci na jisté druhy zaklínadel, aby nahlásili včas oč se jedná. Také bych chtěl připomenout, že nezáleží na věku, ale na znalostech. Dnešní hodinu zahajíme takzvaným soubojem Segrevito, který spočívá v tom, že se utkáte prozi vylosovanému soupeři a pouze vítěz postoupí do dalšího kola. Poražení nebudou vyloučeni ze Soubojů, ale znovu se mezi sebou utkají. Takto získáme docela dobrý přehled v pořadí a rozdělíme vás podle toho do skupin. Budou bojovat vždy tři trojice, rozhodčí budeme my profesoři. Vítěz je buď ten, který jako první ukořistí soupeřovu hůlku, nebo ten, kdo protivníka naprosto vyřadí z boje - tím myslím pouze zmrazovací kouzla, ne nebezpečné kletby. Seřaďte se prosím podle ročníků - ne, slečno Herrsmithová, nezáleží na koleji - a počkejte, dokud na vás nepřijde řada. Prosím nevstupujte do vyhraničených prostorů..." Profesor Ellis konečně domluvil a v sále zavládlo napnuté ticho. Profesorka McGonagallová mávnutím hůlky vykouzlila do vzduchu obyčejnou louři, která sama od sebe na povel profesorky začela hořet. Někteří sledovali profesorčino počínání nechápavě, jiní na ni hleděli s jistým respektem a očekáváním. Clem se usmál - jeho takzvané dvojče, Lea, stála vedle něj a povzbudivě se usmála.
"Myslím, že tenhle systém je lepší než ten náš", podotkla šeptem. Clem na chvilku zvážněl, když si vzpomněl na situaci, v které se nacházel. Bez východu... Jen vyčkávat. A snažit se využít čas... Náhle se louče rozhořela zeleným plamenem, stejně zeleným jak kletba smrti. Jemná, stříbrná vlákna protkávali jasnou zeleň, paprsky temně černé dodávali situaci na vážnosti. Náhle se z plamenů vytvořila jména.
"Kera Hestie proti Jean Saylerové, Noel Tees proti Fernandě deTorres a Daniel Fergo proti Amandě Whiteové", přečetla je profesorka McGonagallová. Vyjmenovaní žáci se zčásti nejistě, z části sebvědomně protlačili k profesorům.
"Na můj povel... Tři" Někteří z účastníků zaujali bojovnou pozici, jiní ale pouze ostražitě sledovali soupeře. Amanda Whiteová, nervózní dívka čtvrtého ročníku dokonce ani neměla napřaženou hůlku - ruka jí volně visela po boku.
"Dva" Noel Tees se nebezpečně, dalo by se říct téměř vražedně pousmál. Jeho soupeřka se nejistě a trochu bázlivě otočila na profesora Kratiknota, který na ni ale povzbudivě mrkl.
"Jedna-" První kouzla byla rychlá, nerozmyšlená a jednoduchá. Postupně se ale zvyšovala úroveň zaklínadel - k Leině překvapení se všichni udrželi alespoň tři minuty. Válka z nich udělala zkušené a vypočítavé protivníky... Po pěti minutách skončil zcela náhle a nečekaně souboj mezi Fernandou a Danielem. Fernanda, omráčená silným odzbrojovacím kouzlem, nestihla reagovat a Daniel sice udýchaně, ale přesto hrdě svíral její hůlku. Další dva souboje také netrvali o moc déle. Pak to šlo rychle - postupně se vystřídala většina studentů. Lea téměř všechna kouzla znala - a ty, která slyšela poprvé, si zapamatovala a plánovala se je vyhledat v knihovně. Pak se konečně ozval unavený hlas profesorky McGonagallové:
"Gert Habrecht proti Seile McGree, Clemens Evans proti Tereze Steyle a Nathan Simons proti Lei Evansové" Poslední povzbudivý pohled, poslední pohled z očí do očí.
"Tři" Zaujali bojovou pozici. I tentokrát místnost v očekávání ztichla.
"Dva" Mírně kývla hlavou, ale protivník jí ani tuto známku slušnosti neopětoval. Jeho přivřené oči ji soustředěně pozorovaly, registrovaly každý její pohyb.
"Jedna" Nezaútočila jako první. Věděla, že by tím ztratila výhodu. Soupeř však neváhal a vyslal proti ní v rychlém sledu hned tři kouzla. Zničila je jednoduchým štítem a sama zaútočila. Použila kouzla z každodeního života - kouzla, která nezbytně potřebovala na přežití ve válce. Kdyby všichni znali budoucnost... Kdyby jí znal Harry Potter... Jak by jednali? Bojovali by dál? Skoro nezaujatě vyklonila další dvě kouzla. Třeba je lepší nevědět, co tě čeká. Nenést tu tíhu rozhodnutí. Nevědět, jestli tvoje rozhodnutí bylo správné, ale mít jistotu, že všechno má svůj smysl. Svůj důvod. Teprve jiskřivě modrý paprsek ji vrátil do reality. Rychle použila speculum a vyslala další kouzla. Jedno z nich, silné matoucí, zasáhlo jejího soupeře Nathana přímo do ramena. Ten se zmateně začel otáčet kolem a slepě vysílal kouzla. Lea ho rychle odzbrojila, teprve pak ho vrátila do normálu. Všimla si, že se na ní dívá celý sál. Nebyla si vědoma, že by něco udělala špatně nebo že by použila neznámé, nápadné kouzlo. Nechápala, proč se na ni všichni tak vytřeštěně dívají. Nevěřícně. Vyděšeně. Náhle pocítila bodavou bolest v levém rameni. Zároveň cítila, jak ji něco vtahuje do sebe... Černý tunel bez konce... Bylo jí zle... A pak náhle byla tma.
___________
Harry nezaujatě sledoval souboje čtvrtých ročníků a přemýšlel o tom, co mu Mia řekla. Mělo mu to být jasné od začátku. Ani jeden nemůže žít, dokud druhý je naživu... Bylo to tak logické! Tak jasné! Měl na to přijít už dávno. Voldemort měl devět viteálů - dva z toho byli lidé. Voldemort sám... a Harry. Nemohl to být nikdo jiný. V den vraždy Harryho rodičů byl v domě jen on - a jeho rodiče. Voldemort chtěl zabít, aby si mohl vytvořit viteál. A ve chvíli, kdy umíral, si jej také podvědomě vytvořil. Harryho. Proto měl Harry tolik schopností Temného lorda. Proto ho Moudrý klobouk málem zařadil do Zmijozelu, proto... To všechno. Bylo to nad slunce jasné. Náhle ho zaujal souboj, který vpředu probíhal. Nějaká čtvrťačka - vlastně ta, kterou našla Mia před několika týdny - a její bratr-dvojče stáli oba na pódiu, spolu s ostatními. Harry ke svému překvapení zjistil, že většinu kouzel, která sourozenci Evansovi používají, nezná. První souboj skončil rychle - Clemens Evans soupeřku vyřídil už první salvou kouzel. Seila McGree byla rychle poražena Gerdem Habrechtem, ale dvojice Lea - Nathan stále ještě bojovala. Najednou dívce zeskelnatěly oči. Působila nepřítomným dojmem... Její protivník si toho evidentně také všiml a využil toho. Vyslal na ni šest kouzel v rychlém sledu, dvě z toho nezrušitelná. Dívka ale pouze mávla hůlkou a všechna kouzla zmizela. Pak rychle vyslala svá kouzla, čímž naprosto překvapila Nathana, který už počítal s vítězstvím. Ve chvíli, kdy se dívka doslova "vrátila do normálu", se jí na levém rameni objevila velká, zjevně tržná rána. Zároveň se nad ní zaleskl symbol - Hermiona by nejspíš řekla runa - a dívka upadla do bezvědomí. V nehybné ruce křečovitě svírala svou hůlku i hůlku protivníka...
___________
(pozn. autora - V tomto paragrafu jde o Leu a její pocity)
Oheň. Všude oheň. Praskal a šuměl, zpíval a pohlcoval vše, co mu stálo v cestě. Tančil rudými plameny, lákal krvavou červení a zářil jasnou žlutí. Jeho plameny se kroutili v nekonečném, nenapodobietlném rytmu. Objímaly a hladily, hýčkaly a chránily své nitro. Hřály a chladily. Vířily ve větru, ničily a zanechávaly destrukci. Jejich světlo osvítilo na krátkou chvíli šero, ale zanechalo tmu. Rudá, žlutá, temně černá. Nekonečný tanec. Vlak bez zastávky. Osud nezměníš. Jeho melodie se ztrácela v nekonečnu universa. On je jediným, co nezanikne. Jediným, co zůstane. Myslíš, že je naděje? Je to smrt. Myslíš, že je koncem? Kdepak, u něj vše počalo. Cítíš, že ti pulzuje v žílách? Mýlíš se. Je ti nekonečně vzdálený. Víš, že ho svíráš? Že ho nepustíš? Nebyl tvůj a nebude. Znáš jeho sílu a moc? Neznáš a nepoznáš. Oheň. Oheň. Oheň. Rudá, žlutá, černá. Tma a světlo. Strach a důvěra. Přítel a nepřítel. Nezachytíš ho. Je nepopsatelný. Jeho tichý tanec nekončí. Jeho světlo se ti vpíjí do očí, ale ztrácí se stejně rychle, jak bylo rozežhnuto. Není naděje. Minulost nezměníš. Pax tempus desperatum. Uchvátil tě? Ne, ty ses pouze nechala ovládnout. Pohltil tě? Ne, protože je nekonečný. Oheň... Rudá, žlutá a černá. Světlo a tma.
___________
Naše realita - dvanáct let po pádu Vyvoleného - a s ní i... Úžasný objev Clema! Znamená to konec nebo teprve začátek něčeho nového?
___________
"Clarisso!" Vyšší, hnědovlasý chlapec vtrhl bez zaklepání na ošetřovnu. "Mám to! Už vím, co-"
"Pane Cando, můžete mi vysvětlit co to má znamenat? Nejen že jste sem vtrhl jak uragán v nepovolenou dobu, ale také tady ještě křičíte na lesy? Kde to jsme, prosím vás? To je-"
"Promiňte", zrudnul Jack a snažil se ošetřovatelce o překot omluvit. Mme Pomfreyová byla známá svou neúprosností a přísnou povahou...
"Ať už se to neopakuje!", pohrozila mu starší žena ještě, než za sebou zavřela dveře do kanceláře. Jack si oddechl a vzápětí se vrhl k Clarissině posteli.
"Představ si, nešel jsem to!", šeptal vzrušeně a pak netrpělivé dívce podal kus srolovaného pergamenu... Dívce se oči rozšířily úžasem, když pochopila oč jde.
"Jacku", vydechla nevěřícně. "Víš, co by to znamenalo?"
____________
Naše realita - 12 let po pádu Vyvoleného - s jedným jediným rušičem krásného klidu! Temný lord a jeho zatím bezvýsledné plány o ovládnutí světa...
____________
"Můj pane"
"Temesis... Co mi chceš?"
"Jde o Snapea, pane"
"Chceš potrestat?"
"Ne, pane, věřím mu... Ale poslal mi zprávu"
"Jak!" V ďábelských očích Temného pána se zaleska chtivost.
"Jde o speciální schopnost nás-"
"Ušetři mě tvých žvástů!"
"Promiňte, pane. Jde o to, že mi astrálně speciálně nadaní máme možnost zachytit signály, vyslané z kteréhokoliv místa, někdy i nevědomky. Vím, že tato zpráva je od Sarima Snapea, protože zanechal magický podpis. Myslím, že cítil radost, ale byl nejistý... A netrpělivý, obával se, že mu nevěříte"
"To je jen domněnka... Nevíš to jistě?"
"Pane-"
"Crucio! Zjisti víc..."
___________
Tak co... Pochopili jste? Doufám, že ano. A doufám, že to nebylo moc jednotvárné... Komentujte a kritizujte - děkuji předem...
Effren
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 sir matyas sir matyas | 1. června 2007 v 22:16 | Reagovat

uzasne jako vzdy nic vic mne nenapada

2 ledik ledik | 2. června 2007 v 11:13 | Reagovat

ja ten konec nepochopil ......

3 effren effren | 2. června 2007 v 11:38 | Reagovat

pochopíš((:

4 Kaitlin Kaitlin | Web | 3. června 2007 v 9:57 | Reagovat

skvělá kapitolka..=)

5 baara baara | Web | 24. června 2009 v 16:24 | Reagovat

ja to moc teda nepochopila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama