35. kapitola - ...a konec začátkem

20. května 2007 v 18:00 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Když končí jedno, začíná druhé...
"Slečno Evansová, můžete mi vyjmenovat využití Gerehemy alpské?" Podívala se na profesorku udiveně; nebyla si vědoma že by snad nedávala pozor nebo vyrušovala. Pak jí došlo, že si profesorka Prýtová nejspíš jen snaží vyzkoušet schopnosti svých žáků a odpověděla:
"Její jed lze použít do pokročilých lektvarů, slouží také k léčení popálenin a zranění kouzelnýmy tvory. Listy Gerehemy alpské v surovém stavu dokáží po rozdrcení posílit kouzlo a její kořeny mají magickou, zpevňovací schopnost. Dále se také dá využít její velmi vzácný květ ve třetím stádiu, který má téměř neomezené a zatím neprozkoumané schopnosti, protože Gerehema alpská kvete jen za určitých podmínek, podle Rostliny nejsilnější od F. Kiripeého pouze ve chvíli, kdy kouzelník, který ji jako první spatřil umírá. Stává se tak jednou za někdy i několik desetiletí a květ vykvete při západu slunce a při jeho východu opět zvadne. Její stonek je někdy využíván jako svazovač magické síly kouzelníka, tedy dokáže v krajném případě nahradit hůlku, ovšem není ani zdaleka tak silný" Profesorka se na dívku chvíli zaraženě dívala, než si uvědomila kde je a vyhrkla:
"Výborně, deset bodů pro Zmijozel" Lea ještě stačila zachytit zhnusený pohled Clema, než profesorka pokračovala ve výkladu.
"Máme tady jeden exemplář této extrémě vzácné rostliny. Pane Evansi, pomůžete mi prosím s vybíráním jedu?" Clem se vyděšeně podíval na profesorku, která ale povzbudivě kývla a podala mu delší, zahnutý stříbrný nůž.
"Zboku musíte vytvořit otvor v jejím stonku, takhle", řekla a obratně mu to předvedla "a pak pouze musíte dostatečně rychle umístit nádobu a dávat pozor, aby vám jed nepřišel na prsty, to by nemuselo dopadnout dobře. Tak, můžete", kývla na něj, když oddělala od rostliny vlastní, až po vrchol naplněnou nádobu světle modré tekutiny. Clem přistoupil z boku k rostlině a už přikládal nůž, když Lea spatřila na obloze znamení orla. Uvědomila si, že Clem nesmí provést řez. Nevěděla, co má udělat aby ho zadržela. Chvilku téměř propadla panice, než dokázala opět logicky myslat. Bez rozmyšlení vyslala neverbální roztavovací kouzlo, které mělo nůž zničit. Ve chvíli, kdy se Clem chystal provést řez, náhle místo nože v ruce držel očouzenou rukojeť. Zaječel a mimoděk ustoupil o krok zpět. Náhle skleníkem otřásl výbuch. Na místě, kde před chvilkou stál Clem, se skvěl obrovský kráter. Pondělí 21. ledna, uvědomila si najednou Lea. Druhý útok na Bradavice. Dvacet dva mrtvých... Vykřikla spolu s ostatními, kteří se v panice hrnuli ke dveřím, když je z venku oslepila záře, jasná téměř jako slunce. Zem se znovu zatřásla; druhý výbuch byl snad ještě silnější než ten první. Smrtijedi, kteří zaútočili na školu, se přes ochrany hradu nemohli dostat do budovy. Přesto zdevastovali celé pozemky a studenti, mající na školních pozemcích hodinu... Neodvážila se vzpomínat dál. Měla ten text před sebou, i s tím hrůzostrašným obrázkem. Zničené skleníky, z kterých zbyla jen hromada sutin... Spálená tráva všude kolem... Zoufalství... Ne! Musela uvažovat. Musela něco udělat. Nemohla dovolit, aby se tohle stalo. Ať už její přání předtím bylo cokoliv, nevykoná to a zmnění tohle. Vždyť má šanci zachránit dvacet lidí! Náhle se ode dveří ozval zoufalý křik. Uvědomila si, co se stalo. Smrtijedi je tady uvěznili. Nemohli ven... Usmaží se tady jako- zarazila se. Vzpomněla si na obrázek u textu. Dva zničené skleníky vpředu... Ale skleníků bylo víc. Pět skleníků... To by znamenalo, že Smrtijedi stačili zničit jen dva z nich. A to by znamenalo...
"Klid!", zaječela, aby přehlušila vzniklý ruch. "Když nebudete zticha, upozorníte Smrtijedy na to, že jsme tady! Když se nebudete hýbat a budete zticha, třeba si nás nevšimnou!" Sama věděla, jak beznadějně to znělo. Smrtijedi útočili z výšky a už je dávno museli vidět... I když vlastně...
"K zemi! Ať vás nevidí! Schovejte se pod stoly a nehýbejte se! Ještě nás neviděli!" Vypadalo to, že první jedinci začeli chápat co chce udělat a začeli v horečnatém spěchu přesvědčovat ostatní, aby zalezli pod stoly. Jedna dívka měla nejspíš záchvat a mlátila bez ustání do dveří, ale její kamarádka na ni nemilosrdně, ale duchapřítomně použila Petrifikus totalus a pomocí Levicorpus ji dostala pod stůl. Náhlé ticho bylo až děsivé. Profesorka Prýtová jim posunky naznačila aby se drželi v pozadí, když náhle zaslechli hlasitý výbuch. Skleník, jen několik desítek kroků od nich, s hlasitou ránou vybuchl. Až nepřirozeně krvavě rudé plameny za chvíli strávily starý skleník. Zbyla po něm troška popela a pár větších kusů sutin, jemž se vyhnuli plameny... Nechtěla se na to dívat. Zavřela oči, skryla hlavu do dlaní a už nedokázala zakrýt slzy. Po kdoví kolika letech plakala. Slaná chuť slz ji zůstala lpět na tváři jako smutná připomínka krátkého záblesku emocí. Ponořila se hluboko do sebe, vnímající pouze uklidňující přítomnost známých živlů. Pomalu se začela uklidňovat. Nevnímala okolní svět, nechtěla ani. Nechtěla vidět tolik bolesti, zkázy... a smrti. Ať to konečně přestane... Doufala zoufale. Snad ne marně...
____________
Co by se stalo, kdyby tady, v minulosti zemřel? Byl by mrtvý i ve skutečnosti? Už nikdy by neviděl Melissin smích, neslyšel Jackovy vtípky a Clarissina moudra... Snažil se nehýbat, ale uvědomil si že se nervozitou - a snad i strachem - třese. Sevřel pevněji hůlku, ale známý pocit jistoty nepřicházel. Nedokázal otevřít pevně sevřené oči, strašně se bál toho co uvidí. Náhle se země otřásla další explozí. Zakryl si hlavu a potichu zasténal... Cítil vedle sebe něčí přítomnost. Nevěděl proč, ale uklidňovalo ho to. Uvědomil si, že slyší tiché, tlumené vzlyky. Pak výkřik. A další ohromná rána, která ho odhodila až do nejzaššího kouta skleníku. Pak to byla jen tma...
____________
"Je jen v šoku, měla štěstí"
"Jak je na tom její bratr?"
"Slabý otřes mozku a mírná popálenina na pravé ruce, jinak vypadá v pořádku"
"Měli štěstí že si jich Smrtijedi nevšimli"
"Prý se právě chystali zaútočit, když přišla ředitelka s bystrozery..."
"V poslední chvíli, skutečně, o pár vteřin později a měli bychom tu o dvacet mrtvých víc..."
"Je to děsná událost, dvacet žáků druhého ročníku a Hagrid... Tohle už skutečně překračuje všechny meze..."
"Souhlasím, bezpečnostní opatření téhle školy stojí za-"
"Bezpečno v téhle době není nikde, Madame, ale přece jen, když už i Bradavice..." Takže dvacet žáků... A jeden profesor. Tohle ne... Jen stěží potlačila emoce. Pochopila, že musí tenhle boj rychle skončit. Pokud zlo zvítězí, bude se tohle všechno opakovat. A to se nesmělo stát. Zabrání tomu. Nedopustí to...
___________
Vážný a životem zklamaný profesor Sarim Snape nejspíš má problém...
___________
"Pane Blacku, mohl by jste prosím odpovědět na otázku?" Trhl s sebou, když si uvědomil že profesor Formulí stojí přímo před ním.
"Omluvte mě, ale nerozuměl jsem" Věděl, že tohle je ta nejhloupější výmluva, kterou si žák mohl vybrat, ale v ten moment ho nic jiného nenapadlo.
"Nový a takhle začíná. Pět bodů dolů pro Havraspár a máte u mě dnes po večeři školní trest" Už se chtěl ohradit, když si uvědomil že tady je jen patnáctiletý student - ne profesor. Hrozně těžko si zvykal na to, že tady nemá žádné pravomoce a že musí dodržovat všechna pravidla. Rozčílilo ho, že se tak hloupě nechal nachytat, ale věděl že bude muset dávat větší pozor. Bylo to zvláštní, ale poznal, jak moc kouzel vůbec neznal a jak je ve skutečnosti pozadu se studiem. Byl tady teprve druhý den a rozdíl mezi ním a spolužáky už byl jasně viditelný. On měl školení pro válku, oni pro klidný život. Většina kouzel, které se učili pouze usnadňovala každodení život. Žádné souboje, žádná obraná kouzla nebo útočné kletby. O zakázaných kletbách s, pokud už vůbec, zmiňovalo jen krátce a obrana na ně nebyla ani okrajově předvedena - a to přes to, že Voldemort právě nabýval na síle. Ačkoliv to nebylo tak patrné, první etapu už měl Temný lord dávno za sebou - vybudoval vlastní armádu a už začínal s vražděním. Sarim Snape si s hrůzou uvědomil, že za shruba osm měsíců Temný lord padne a že Potterovi zemřou... Potterovi. Vzpomněl si na dívku, která mu včera tak názorně předvedla naštvanou teenagerku, a přemýšlel, jak moc je s Jamesem Potterem příbuzná... a co ji čeká. Musela to nejspíš být jeho sestra - nebo nanejvýš sestřenice, protože mu byla hodně podobná. Černé, nespoutané vlasy, zelené oči, vyšší postava... Uvědomil si, že Lea Ignise je větší hádankou než si myslel. Nebyla to jen nějaká dívka která vystudovala elfskou školu Satre, ale s největší pravděpodobností i poslední přímý potomek rodiny Potterů. Záleželo jen na tom, čí byla dítě - Aery Potterové, Harryho Pottera nebo nějakého jiného příbuzného Potterů. Uvědomil si, že první možnost se mu nejvíc zamlouvala... Se zděšením si uvědomil na co myslí a raději se hned soustředil na vyučování. On a nějaký Potter? Nikdy!
"Blacku, počkej!", ozval se za ním něčí hlas. Mrzutě se otočil a už chystal pěkně peprnou odpověď, když se zarazil. Za ním po chodbě neběžel nikdo jiný než Aera Potterová.
"Co ty zas chceš?", zavrčel místo pozdravu.
"Slušné chování by tě nezabilo, Blacku", sjela ho dívka a pohrdavě si ho přeměřila. "Ředitel si s tebou přeje mluvit" Se zděšením si uvědomil, že cítí zklamání. Jako by něco vevnitř v něm vyžadovalo jiný důvod její přítomnosti...
"Nestarej se furt, Potterová", řekl znuděně a ležárně pokračoval chodbou. Dívka ho dohonila a postavila se před něj.
"Nezdržuj, Potterová, a podlézej si někomu jinýmu", řekl klidně a s notnou dávkou ironie. Sakra, nedívej se tak na ni... Napomínal se, ale vůbec to nepomohlo.
"Něco se ti nezdá?", řekla ironicky a pohodila dlouhou hřívou vlasů. Přivedla jeho, Sarima Snapea o obvyklý klid... Bez odpovědi ležárně mávnul hůlkou a zmrazil ji.
"Za pět minutek seš v pohodě, neboj", usmál se zlomyslně a odsunul ji stranou.
"To by ses divil", ušklíbla se dívka, která se mezitím osvobodila z kouzla. "Vychování nulové, viď... Jako prefektka ti smím uložit trest za napadení studenta, Blacku, takže oznámím školníkovi Filchovi, že mu zítra večer rád pomůžeš... No škoda že dneska už máš co dělat..." Kypěl vztaky, ale spíš nad sebou než nad tím, že mu uložila trest. Nechal se rozhodit patnáctiletou holkou... Ještě k tomu Potterovou... Ještě než se otočil, aby pokračoval dál chodbou spatřil její vítězoslavný úsměv. Na její tvář nikdy nezapomene...
____________
No další kapitolka s trochou akce. Tentokrát bez useknutého konce... Takže pilně komentujte a kritizujte...
Effren
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 Giner Giner | 20. května 2007 v 18:41 | Reagovat

Skvělé:-) Fakt super;-)

2 sir matyas sir matyas | 20. května 2007 v 20:05 | Reagovat

co se stalo? zadny useknuty konec??? effren ja te nepoznavam :o)

super kapca, mas tam preklep

3 effren effren | 20. května 2007 v 20:08 | Reagovat

kde?

4 effren effren | 20. května 2007 v 20:08 | Reagovat

jo a dik za koment

5 ledik ledik | 21. května 2007 v 7:58 | Reagovat

pekna kapitola,jen by me zajimala takova maaaaalickost:KDY BUDE DALSI?

6 Kaitlin Kaitlin | Web | 21. května 2007 v 12:54 | Reagovat

suprová kapitolka..=)

7 effren effren | 21. května 2007 v 18:46 | Reagovat

sorr lidi ale dneska uz to nestihnu, tak az zitra...

8 Siria Siria | Web | 21. května 2007 v 18:51 | Reagovat

Parádní, skvělá kapča :-))) Píšeš vážně skvěle, jen dál. Nemůžu se dočkat další :-)))

9 sir matyas sir matyas | 21. května 2007 v 21:17 | Reagovat

dnes nic??

to je skoda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama