34. kapitola - Když prohra je vítězstvím...

18. května 2007 v 18:00 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
I pěšec porazí krále...
"Nejsi odtud... To je zjevné... Nevím, jaké úmysly máš, ale vím, že tě tíží břemeno... Břemeno, jehož tíha tě pomalu sklání k zemi. Jsi cílevědomá a ctižádostivá. Jsi ledově chladná a vypočítavá, myslíš logicky a zvažuješ všechny pro a proti. Jsi velmi nebezpečný protivník... Máš strategickou mysl a umíš těžit výhody i z maličkostí. Jsi čestná, ale záludná a nevypočitatelná. Jsi mírná a věrná, hrdá a máš velké srdce. Jsi moudrost, hrdost, věrnost a vypočítavost. Nevím, jak rozhodnout, ale cítím, že Osud rozhodnul namísto mě. Nevím, jaký úkol sehraje toto rozhodnutí, stejně tak jak neznám budoucnost. Poradím ti ale jedno moudro... Vítězství často bývá prohra, pamatuj si to. Stejně tak jak mnohkdy prohra je vítězství... ZMIJOZEL!" Poslední slovo klobouk vykřikl nahlas. Znehybněla. Nemohla tomu uvěřit. Strnula uprostřed pohybu a měla pocit, že se svět okolo ní dal do pohybu. Udělalo se jí mdlo. Tohle nemohla být pravda! Ona... a Zmijozel? To přece ne, ona je Nebelvír... I prohra někdy bývá vítězství... Pax tempus desperatum... Zmijozel... Vítězství bývá prohrou... Pax tempus desperatum... Nevěděla, proč jí ta slova dodala i tu špetku energie na to, aby vstala a rázně vykročila přímo k jásajícímu Zmijozelskému stolu. Téměř na sobě cítila pohledy celé síně. Chybělo málo k tomu, aby se shroutila. Tohle nečekala. Místo toho si ale pouze sebevědomě sedla na kraj stolu a povýšeně se podívala na nějakého prváka, sedícího vedle ní. Když to tak mělo být... Ale proč? Proč to bylo tak důležité, aby byla ve Zmijozelu? Zoufalost se drala na povrch, hrozila zničit její klid, zatemnit logické úvahy. Ne! Musela se ovládat... Vždycky musela. Vzchopila se a pustila se s neuvěřitelným pocitem zklamání do snídaně. Třeba v tom ani neměl prsty osud. Třeba jsem skutečně víc Zmijozel... Nemohla to vydržet. Rychle vstala od stolu a se zašeptanou omluvou opustila Velkou síň.
_____________
Překvapilo ji, když dívku zařadili do Zmijozelu. Čas, strávený s ni, jí spíše přesvědčil o její Nebelvírské totožnosti. Přesto ale věděla, že i u dvojčat se najdou velmi rozlišné povahy - a že Klobouk většinou rozhoduje správně. Otočila se na chlapce a všimla si, že je z rozhodnutí Klobouku totálně vykolejený. Zíral za svou sestrou, která sebevědomě přešla ke Zmijozelskému stolu. Působila chladně, ale Mia hned poznala, že je to jen maska - přetvářka, která měla zadržet prudký nával emocí. Náhle s dívkou soucítila. Viděla, že nemá daleko k slzám a přála si, aby ji mohla nějak utěšit. Pak se k ní ale otočil rozcuchaný, černovlasý chlapec s jiskřivýma, zelenýma očima:
"Hermi!? Vnímáš mě vůbec?"
"Ach... promiň, byla jsem na chvíli myšlenkama mimo..."
"Nevadí, ale pospěš, máme za pět minut hodinu..."
"Jasně, už jdu", řekla a rychle sebrala z talíře nedojedenou topinku. Stačila si ale ještě všimnout, že Lea Evansová opustila Velkou síň. Chudák holka... Inu, život je tvrdý, pomyslela si a věnovala se dále svým vlastním problémům.
____________
Jako ve snách mířil na svou první hodinu. Nemohl tomu uvěřit. Lea - a Zmijozel. Důvěra, která mezi nimi za tu krátkou dobu vznikla, se sesypala jako domeček z karet. Co když tohle všechno bylo naplánované? Co když ho sem jen zavlekla, aby splnila úkol? Co když je všechny využila? Nevěřil jí. Už ne. Jak mohl být tak slepý? Nedával pozor na cestu a vrazil do nějakého studenta. Rychle se omluvila a pokračoval dál. Student ho ale prudce chytl za rameno a otočil ho k sobě.
"Nemůžeš dávat pozor, ty nemehlo?", osopil se na něj. Clemns se mu vytrhl a pokračoval dál.
"Počkej, to se jako ani nemůžeš slušně omluvit?", dohonil ho kluk.
"Nech mě", zavrčel Clemns a bez otočení utekl chodbou k učebně. Ve chvíli, kdy zahnul za roh chodby, znehybněl. Stála tam před ním. Ruce zkřížené na prsou, strnulý, nečitelný výraz. Špatné osvětlení chodby do její tváře vrhalo stíny, které jen zdůrazňovaly její osobnost. Tajemná. Nečitelná. Nevypočitatelná. Lea Ignise. Nestačil se otočit a odejít. Nestačil dělat, že ji nezná. Nestačil včas skrýt výraz zoufalství - a snad i lítosti. Ztracen v čase s někým, kdo ho zradil a využil. Nevěděl, co má říct, co má dělat. Chtěl se otočit a utéct, ale věděl že jí bude muset čelit znovu. Náhle se cítil malý a nicotný. Ticho mezi nimi se protahovalo.
"Zrádče", přerušil nepříjemné ticho Clem. "Věřil jsem ti..."
"Cleme..." Řekla to tak potichu, že by ji za normálních okolností vůbec neslyšel.
"Nech toho, nepotřebuji další tvé lži... Už stačí to, cos nám všem udělala, ty zmije" Skoro křičel. Nedal jí příležitost zastavit ho a uháněl chodbou zpět. Třásl se; snad vzteky, snad rozčílením a neuvěřitelnou lítostí. Zradila ho. Zradila je všechny. Zmijozel. Zmijozel...
"Počkej", doběhla ho udýchaně. "Cleme, podívej-"
"Nech mě"
"Cleme-"
"Říkám ti NECH MĚ BÝT!"
"Cleme!", zaječela naštvaně. "Podívej, to že tady jsem Zmijozel ještě neznamená že jsem zrádce! Proč myslíš že tam jsem v -"
"Sakra nevím! Ale tohle mluví za všechno!"
"Ale-"
"Žádné ale! Sprostě jsi nás využila, aby ses dostala ke svému cíli a splnila ten hloupý úkol! Celou dobu ti šlo jen o sebe a o tvou magii! Jsi-"
"Ne! Vůbec-"
"Zmlkni"
"Cleme, pochop to! Tohle neí moje vina, není to tak, jak jsem-"
"Vidíš? Nikdy to není tvoje chyba! Kdo to bude teď? Mikuláš nebo snad Santa Claus? Už ti nevěřím, pochop to! Skončil jsem s tebou!"
"Sakra, poslouchej mě! Všechno co se stalo má nějaký účel, nějaký důvod! Nevím, proč se stalo tohle všechno, ale není to jen tak pro nic za nic! Musíš mi věřit!"
"Nemusím vůbec nic, Leo", řekl potichu a s tím se otočil a zamířil zpět k učebně. Zůstala tam stát, osamnělá uprostřed prázdné, kamenné chodby. Nemohla tomu uvěřit. Proč to muselo být takhle? Proč se všechno pokazilo? Co udělala špatně? Stála tam ještě dlouho, dokud ji příval studentů, kteří se hrnuli na hodinu nevzal s sebou. Přesto, ačkoliv byla obklopena mořem žáků, se cítila ztracená a malá. Jako zrnko písku v poušti. Nejraději by utekla a někam se schovala, ale věděla, že nesmí. Nesmí. Musí vydržet. Vrátilo se jí odhodlání a ona si začela věřit. Zvládne to. Ne - zvládnou to. Všechno bude dobré. Sama tomu ale nevěřila. Všechno bude dobré, opakovala si, ale měla co dělat, aby zadržela příval slz.
____________
Zpátky k dobrodružstvím a průšvihům Sarima Snapea
____________
"...Heslo do společenky je Pohár moudra, tady za tím brněním je pohybivá stěna. Musíš otočit jílec meče vzhůru a říct heslo. Ne, počkej, na opačnou stranu", opravila ho černovlasá dívka, když už chtěl otočit mečem. "Poslyš, odkud vůbec jseš? Ne že bych se o to zajímala, ale je to myslím poprvý co někdo přišel uprostřed-"
"Podívej, starej se o sebe", odbyl ji rázně a dodal:
"Už jsi splnila tvou povinnost, tak mě laskavě nech být a vypadni, jo?" Dívce se nebezpečně zablýsklo v očích.
"Chtělo by to poděkování", řekla medovým hlasem. "No ale když jinak nedáš..." Ještě než pochopil, co se stalo, ucítil její ruku na své tváři a pak už se otočila a kráčela chodbou zpět. Překvapeně zvedl ruku a přejel si rudý obtisk jejich prstů na své tváři. Bylo to teprve podruhé, co mu nějaká dívka takhle vrazila. A on musel uznat, že Aera Potterová sílu. Nejistě se zadíval na konec chodby, kde zmizela. Pak ale zavrtěl nad vším hlavou a otevřel si cestu do Společenské místnosti Havraspáru. Bylo to tak zvláštní, být tady, v Bradavicích... Jako student.
____________
No, jakžtakž jsem dosmolila další kapitolku a doufám, že se líbila... No tak ostatně jako vždy vás chci požádat o komanty a případně i o kritiku...
Effren
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 sir matyas sir matyas | 18. května 2007 v 18:19 | Reagovat

to jsi vazne prehnala tak je rozhadat no snad se jeste usmiri, chtelo by to nejakou akci

2 effren effren | 18. května 2007 v 18:22 | Reagovat

bude, neboj... No ale nemůže pořád všechno být ideální, ne?

3 Giner Giner | 18. května 2007 v 19:58 | Reagovat

Kitika? Žádná není:-) jako vždy bezvadné:-)

4 Kaitlin Kaitlin | Web | 19. května 2007 v 10:01 | Reagovat

krásná kapitolka..=)

5 Siria Siria | Web | 19. května 2007 v 16:27 | Reagovat

Parádní, ksvělá kapča :-))) Jen dál, jsem zvědavá.

6 sir matyas sir matyas | 19. května 2007 v 19:36 | Reagovat

dnes nic nepridas???

7 effren effren | 19. května 2007 v 21:19 | Reagovat

ne, mám hrozně učení... Další bude zítra, předpokládám že v 18:00 jako obvykle a pak snad zase v pondělí, ale nic si neslibuji... No pokusím se

8 Polgara Polgara | E-mail | Web | 15. srpna 2007 v 22:50 | Reagovat

Páni, to je napínavý....Ale takhle ji dát do Zmijozelu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama