33. kapitola - Nebezpečná hra

17. května 2007 v 18:00 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Byla neděle 20. ledna. Lea s Clemensem konečně směli odejít z ošetřovny, kde strávili neuvěřitelně nudný týden, během kterého se hlavně bavili - ale také učili. Dnes konečně měli jít nakoupit na Příčnou školní pomůcky. Netrpělivě postávali u brány do hradu a čekali na svůj povinný doprovod. Jak mezitím zjistili, ocitli se śedm měsíců před Poslední bitvou, v Potterově sedmém ročníku. Teď jim přišli hodiny dějin vhod - znát minulost je někdy velice výhodné. Věděli, že Potterův nejvěrnější přítel, Ronald Weasley, je už přes dva měsíce po smrti a tušili, že i čas dalšího ze tria, Hermiony Grangerové, se nenávratně blíží. Přesto nesměli nic prozradit. Nebylo to Leino přání. Teď si to vyčítala - mohla si přát cokoliv jiného, co by zachránilo alespoň pár lidských životů. Ale věděla, že něco takového nechtěla. Cítila to jasněji než to, že jejím úkolem je uspět. Stále ale hloubala nad významem těch slov. Pax tempus desperatum... Co znamenala? Co jí chtěl Osud říct? Pořád jí ta slova zněla v hlavě. Už se chystala otočit se na Clema s otázkou, když se před nimi rychle zastavila udýchaná sedmačka. Byla to vysoká dívka s rozježenými vlasy a oříškovýma očima, dívka, kterou v budoucnu znal každý v kouzelnickém světě. Hermiona Grangerová.
"Vy jste sourozenci Evansovi?", zeptala se, ale nejspíš ani nečekala odpověď. "Musíme si pospíšit, odpoledne mám ještě hodiny. Tak pojďte, použijeme letaxovou síť v Prasinkách. Už jste letaxem cestovali?" Když oba kývli, pokračovala:
"Výborně. Máte své seznamy? Skvělé. Mějte hůlky neustále v pohotovosti, nikdy nevíte, co vás čeká za příštím rohem..." Byla nezastavitelná. Neustále je nabádala k opatrnosti, sama si několikrát kouzlem ověřovala bezpečnost a párkrát se i náhle zastavila, aby po chvíli zase pokračovala se zesíleným ochraným štítem. Najednou už si Lea dokázala představit, proč na ní Potterovi tolik záleželo, proč to byla její zásluha, že Temný lord málem padl a proč byla nejlepší studentkou dvou století. Ona byla prostě Hermiona Grangerová, jedinečná a nenahraditelná. Navěky, ačkoliv ve skutečnosti už byla víc jak dvanáct let po smrti. Její jméno bylo nesmrtelné.
____________
"Váhy, přísady do lektvarů, učebnice... Pergameny, dalekohled... Ano, to bude všechno, tak pojďte, jsme tady hotoví..."
"Ještě bychom se potřebovali zastavit u-"
"Do školy už všechno máte, tak pojďte", pobízela je mírně netrpělivá sedmačka.
"Ale-"
"Čím déle tady budeme, tím většímu nebezpečí se vystavujeme. Pospěšte, už je hrozně pozdě..." Clemens zklamaně svěsil ramena a snažil se srovnat krok s oběmi dívkami. Vysoká zrzka se náhle s povzdechem zastavila a zeptala se odevzdaně:
"Tak kam?" O necelých pantáct minut poté vycházel Clem z obchodu s magickými tvory a nesl si v nátuči velkou klec, ve které trůnila majestátně vyhlížející, nahněldá sova pálená...
____________
"Prosím o klid", promluvila v pondělí ráno přísně vyhlížející ředitelka Bradavické školy čar a kouzel, profesorka McGonagallová. "Chtěla bych v našich řadách přivítat dva nové studenty, dvojčata Evansova. Nastoupí do čtvrtého ročníku. Nyní je Moudrý klobouk zařadí do jejich kolejí..." Dveře do síně se otevřely a dovnitř vstoupily dvě zcela rozlišné osoby. Tmavovlasá dívka s nespoutanými, havraními vlasy a jiskřivě zelenýma očima a světlovlasý kluk s vážnýma, modrýma očima. Ani výškou se neshodovali - dívka byla o několiv palců vyšší než chlapec.
"Clemens Evans", vyzvala chlapce profesorka. Ten zamířil nervózně k rozvrzené stoličce a nasadil si na hlavu klobouk. Netrvalo to dlouho a klobouk ho zařadil do Nebelvíru. Od stolu v rohu místnosti se ozval hlasitý potlesk. Mezitím ředitelka vyzvala dívku:
"Lea Evansová" Dívka si sebejistě sedla na stoličku a nasadila si klobouk. Čas pomalu plynul a klobouk se stále ještě nerozhodl. Žáci už začínali být netrpěliví, když se klobouk konečně ozval...
___________
V realitě, která už dávno není reálná: Něco více o osudu zahořklého profesora, Sarima Snapea
____________
"Jmenuji se Sarim Black" Snape věděl přesně co říct a co dělat. Poté, co na zatažené obloze spatřil obrys orla, vlila se do něj nová síla a on neměl strach - z ničeho. Byl ledově klidný, jako vždy, a jeho obvyklá lhostejnost se rychle vrátila. Byl v ředitelně, stál před profesorem Brumbálem mladším. Bylo to neuvěřitelné, ho po bezmála dvanácti letech zase vidět - i když pouze jako student. Zjistil, že se ocitl v době dva roky poté, co Poberti dokončili školu. Jamesovi Potterovi by teď mělo být necelých dvacet - a nebude žít hodně dlouho. Vlastně, když o tom tak přemýšlel, zbývalo mu jen něco více než půl roku života... Nechápal, proč se ocitl právě tady, ale řekl si, že to nechá plavat - zjistí to v pravý čas. Nevěděl, zda ředitel uvěřil jeho báchorce, že utekl od pěstounů, která byla natolik stupidní, že by ji ve skutečném životě - ve skutečném životě! - nikdy nepoužil, ale doufal v to. Teď stál před ředitelem, který měl vynést konečný rozsudek. Zůstat - nebo odejít?
"Zařadíme vás do pátého ročníku, alespoň uděláte NKÚ" Jako ve snách si na hlavu dal Moudrý klobouk. Celý život o tom snil - a teď se to stává realitou. Konečně... Věděl, že bude Zmijozelem. Pouze čekal na to slovo, aby mohl začít nový život... Sice to nebude nadlouho, ale splní se mu jeden sen... Studovat v Bradavicích. Bylo to snad jeho největší přání? Ne. To věděl jistě. Klobouk na jeho hlavě mu připadal neuvěřitelně těžký... Na to, co ale v zápětí uslyšel, nebyl vůbec připravený.
"Havraspár" Slovo, jako rána kladivem, úder palicí do hlavy, se mu rozezněl v hlavě jako poplašná zvon. Havraspár. Ne Zmijozel. To není možné! Nesmělo to tak být. On přece nebyl Havraspár, nikdy! Byl jako otec, krutý, nelítostný a temný Zmijozel! To přece...
"Výborně. Předpokládám, že učebnice a podobné nemáte, že? Nevadí. Pošlu seznam na Příčnou... Požádám tady slečnu Potterovou aby vás provedla hradem a ukázala vám vše potřebné, shodou náhod je ve vašem ročníku... Slečno Potterová, byla byste tak laskava?", vyklonil se mladý ředitel ze dveří na dívku, která netrpělivě postávala přede dveřmi.
"Takže, slečno Potterová, tohle je Sarim Black-"
"Těší mě, Aera Potterová", přerušila ředitele dosti neslušně dívka, která ho dovedla k ředitelně. "Jsem v pátém ročníku, Havraspár. Jak to vypadá, strávíme spolu nějaký čas..." Nemohl posoudit, jestli to skutečně znělo znechuceně, ale rozhodně to bylo všechno, jen ne potěšené. Mlčky kývl a zmateně ji následoval známými prostory hradu...
___________
Zpátky do té reality, kde se skutečně odehrává celý příběh, tam, kde všechno začelo: Zpátky do časů 12 let po pádu Harryho Pottera, k Jackovi, Mel i Clarisse
___________
Bylo pondělí 14. ledna a Jack netrpělivě postával před ošetřovnou. Dneska měli propustit Melissu, která se už včera zotavila z prožitého šoku a on už se plný očekávání těšil na její vyprávění. I přes starost o Leu a Clema nemohl zakrýt nadšení, když za sebou tmavovlasá, štíhlá dívka s ulehčením zavřela dveře na ošetřovnu.
"Ještě pár minut a zcvokla bych", mrmlala na cestě na jejich první hodinu - Péči o kouzelné tvory.
"Jak se to vůbec stalo?", vyzvídal netrpělivě Clem. Melissa se na něj s úkosem podívala a pak ho odtáhla do jedné z nepoužívaných učeben.
"Našla jsem ji v troskách na těch nepoužitých dívčích záchodcích. Myslím, že právě tam byl vchod do Tajemné komnaty. Když to ředitel řešil s profesorkou Prodi, dělala jsem že spím. Povídal, že ochrany, které u vchodu vytvořil sám Brumbál, byly zrušeny. Muselo to být pěkně silné kouzlo... Předpokládal, že to byli Smrtijedi a že stále ještě mají v držení Leu a Clema... A že jim Clarissa utekla. Byla to ona, kdo použila kouzlo Bombardo a tím zničila ty záchodky..."
"Počkej, počkej, pomaleji. Takže ty tvrdíš, že Tajemná komnata nejspíš byla otevřena, že Leu a Clema vězní Smrtijedi a že se pokouší-"
"Jsou to jenom předpoklady. Nevíme, jaký byl cíl Smrtijedů, protože do hradu se žádný nedostal a-" Jack při těch slovech ztuhl.
"A co když dostal a my o tom nevíme? Třeba mají neviditelné pláště nebo-"
"Ředitel si je jistý že jsme tady v bezpečí"
"Nevěřím tomu", řekl prostě a rychle jí pomohl vstát.
____________
Co klobouk nakonec řekl už vám nepovím, můžete hádat, třeba je to pro některé z vás zjevné ale jak už jsme viděli u Snapea.. Překvapení jsou všude, ne?
Doufám že se líbila...
Ještě dodatek: Jak už jste si jistě všimli čas běží na obouch místech zcela jinak, zatímvo ti v minulosti mají neděli 20. ledna, Jack s Melissou a Clarissou jsou teprve v pondělí 14-ém... Tak aby se to tolik nepletlo no... Doufám že prostě chápete...
Effren
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tak co... Jaká kolej to asi bude?

Nebelvír
Havraspár
Mrzimor
Zmijozel

Komentáře

1 sir matyas sir matyas | 17. května 2007 v 19:47 | Reagovat

to si snad delas srandu tak to useknout to ti nadosmrti nedovoli :o)

2 sir matyas sir matyas | 17. května 2007 v 19:48 | Reagovat

sry preklep neodpustim

3 effren effren | 17. května 2007 v 19:50 | Reagovat

celá já..

4 Siria Siria | Web | 18. května 2007 v 16:41 | Reagovat

Parádní kapča :-))) Jen ten useklej konec to trošku kazí, ale co naděláme :-(( Jinak ti přeju hooodně moc štěstí a inspirace do dalšího psaní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama