29. kapitola - Střípky zla I

9. května 2007 v 18:00 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Čas se zastavil. Nebylo nic kromě její natažené ruky, černých krystalů a toho vyčítavého, výsměšného pohledu nehybných, černých očí. Jako by ten okamžik měl trvat věčně. Nevnímala zvuky, nic kolem sebe. Váhavě, pomalu, téměř s nábožnou úctou, ale snad i s zhnusením a neuvěřením natáhla prsty. Pomalu, váhavě. Zapomněla na nebezpečí. Tohle byl něco úžasného, neuvěřitelného, chvíle, na které záleželo hodně. Všechno. Stála na rozcestí mezi zaváháním a odhodláním. Stála u okraje propasti, která by ji při jediném špatném kroku nenávratně pohltila. Možná, že váhala příliš dlouho. Ten okamžik nemohl trvat věčně, ani tady ne. Čas se nedal zastavit... Nevěděla, jak přesně se to pak stalo. Pamatovala si prudký pohyb, zaznamenaný koutkem oka, vzdálený výkřik, náhlou tmu před očima a pak... Pád. Padala do hloubky dvaceti metrů, bez jištění, nez pomoci, bez šanci na záchranu. V poslední chvíli vymrštila ruku... A něco sevřela. Bylo to tvrdé, pulzující, jakoby živé. Naskočila jí z toho husí kůže. Pocítila náhlou touhu zabíjet, ničit a působit bolest. Nutkání vyslovit nejhorší kletby, které kdy byly vysloveny, slyšet výkřiky naplněné žalem, bolestí a touhou po smrti, vidět zoufalství a smrt. Tma před očima se plnila vidinamy krve, destrukce, válek, zkázy. V temnu kolem tančila rudá světla, karmínově červené plameny a krvavé obrazce. Byla zmítaná mezi realitami, zaslepena, ohlušena, vnímala pouze tu bolest... Celé tělo se jí svíralo v křečích, následovaných stavem, podobný extázi. Zmítala se mezi vrcholem bolesti a radosti. Nepopsatelný pocit, naplňující celé její bytí. Nedokázala to zastavit, nemohla ale ani. Červené kruhy se před jejíma očima roztančily ochromující rychlostí, výjevy, které se před ni míhaly, byly nezadržitelné a sotva k postřehnutí. Ve chvíli, kdy myslela, že tohle nikdy neskončí, se najednou zasekla. Prudce dopadla na chladný povrch. Překvapivé ticho a prázdné nic před jejíma očima ji uklidnili. Neodvažovala se otevřít oči, bála se toho, co uvidí. Náhle ale ticho přerušilo tiché vyjeknutí...
___________
Kdyby nevěděl přesně, proč tu je, určitě by jej jiskřivé, černé oči uchvátili stejně jak ty druhé dva. On ale věděl, že má úkol. Věděl, že ho musí splnit a věděl, co by následovalo, zanechal-li by svědky. Nedokázal si vysvětlit, odkud ta elfská einsteinka a ti její přátelé věděli o Černé kometě, ale neměl čas nad tím uvažovat. Hlavní byl problém svědků. A to, že se zjevně snažili zmocnit Komety. Přomhouřil oči a vyslal proti fascinované dívce po své pravici stejnou kletbu jako po Clarisse. Už ani nesledoval její pád, protože podle výkřiku Clemense Nhea poznal, že trefil. Teď už mu zbývalo pouze vyjmout Kometu a dostat se zpět, do Bradavic... Měl volnou cestu. Ochraná zaklínadla měla jednu vadu - a to předpoklad, že dveře do Tajemné komnaty už se nikdy neotevřou. Veškerá kouzla, která chránila Potterův vchod, byla založena na tom předpokladu. Tím, že otevřel bránu se všechna zrušila. Nic už mu nestálo v cestě... Koutkem oka náhle zaregistroval pohyb. Ve stejnou chvíli, kdy se padající dívka chytla krystalu v oku samotného Zmijozela, mimoděk trhl rukou a dotkl se střepiny zároveň s ní.
___________
Ve chvíli, kdy Leu zasáhlo kouzlo, nepotlačil přidušený výkřik. Nestačil ji chytit; na to byl moc daleko. Vztakle se podíval na profesora, v očích čirou nenávist. Vytáhl hůlku a už chtěl vyslovit zaklínadlo, když spatřil ruku - Leinu ruku. Vymrštila se do vzduchu a chtěla se něčeho chytit... S nutkáním jí pomoct skočil, pustil se provazu a doufal, že chytí ten její... Neuvědomil si, že ještě za letu mine černé, zlověstné oči Zmijozela. Ve chvíli, kdy je míjel, si uvědomil dvě věci: Leinu ruku, která směřovala přímo k těm očím, a svou pozici. Neváhal a ve setejný okamžik jak Lea a profesor sevřel dlaní hrubý povrch Komety...
___________
Probrala ji neuvěřitelná bolest hlavy. Bylo jí zle a žaludek měla jako na vodě. Nepamatovala si, kde je, co se jí stalo a proč na tom místě, ať už je to kdekoliv, je. Otevřela oči a nemohla uvěřit tomu, co viděla... Chodba, ne příliš široká, zakončená hladkou zdí... A na druhé straně konec tunelu, ztrácející se v temnotě... Roztřeseně vstala a vydala se tím směrem. Míjela spoustu bočních tunelů, většinou i zaplněných vodou, ale pokračovala dál původní, zjevně hlavní chodbou. Neměla tušení, kde se nachází a chtěla co nejrychleji pryč, takže přidala do kroku. Najednou ji do nosu udeřil děsivý zápach - před očima se jí objevilo rozkládající se tělo dlouhéhé hada... Netušila, že je to jen kůže, a uskočila rychle o krok zpět. Po několika vteřinách se uklidnila a proběhla rychle okolo smrdícího zbytku... Náhle stála přímo na úpatí dlouhé, prudce stoupající skluzavky. Nevěděla, co dál. Svezla se znaveně na zem a snažila se soustředit.
___________
Studenti jásali a slavili vítězství, mezitím co profesoři zmoženě kontrolovali, jestli jsou všichni v pořádku. Dosud nenašli pohřešované - Clarissu Sollers, Leu Ignise a Clemense Nheo. Pomalu jim to začelo děla starosti, ale věděli, že profesor Snape je hledá a tak tuto starost odložili někam na neurčito. Na ošetřovně bylo pouze pár žáků s šokem a Melissa Grandcor s Jackem Cando. Ti dva byli částečně strhaní únavou a nervovým vypětím, z části ale i v šoku z toho, co viděli. Nikdo se jim nedivil; pohled to skutečně nebyl zrovna pošťastňující. Tvorové ze Zapovězeného lesa už zmizeli ze školních pozemků, vrátili se do lesa. Profesoři měli tolik práce, že si ani nevšimli varovného znamení v ředitelově kanceláři... Ochrana k vchodu do Tajemné komnaty byla porušena.
___________
No, tahle už je trochu delší než ty minulé, takže doufám, že se vám líbila...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 Siria Siria | Web | 9. května 2007 v 18:31 | Reagovat

To víš, že se mi to líbilo! Bylo to moooc krásný. Těšim se na další :-)))

2 Arcona Arcona | 9. května 2007 v 18:48 | Reagovat

je to nááááádherný, a moc se těšim na pokračování :-)

3 Giner Giner | 9. května 2007 v 20:05 | Reagovat

Suprový:-) Fakt moc krásný, já se pátku asi nedočkám:-(

4 Giner Giner | 10. května 2007 v 16:35 | Reagovat

No, tak jsem zjistila, že se na net dostanu až v neděli, neuvědomila jsem si, že jedu na víkend pryč:-( Tahle povídka mi bude chybtě:-(

5 Kaitlin Kaitlin | Web | 10. května 2007 v 18:00 | Reagovat

Náhodou to bylo fakt pěkný..=) moc pěkný! těím se na další..=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama