27. kapitola - Ztraceni III

4. května 2007 v 19:30 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
"Zatraceně! Utíkejte!", vyskočila Clarissa namáhavě na nohy a rozběhla se dál. Lea ji ale prudce chytla za ruku.
Ne! Šli jsme špatně! Musíme zpátky!
Uvědomila si, co se jí zdálo špatně: Tahle cesta tu byla jen proto, aby zadržela případné návštěvníky. Clemens beze slova chytl za ruku Clarissu, která se při dalším otřesu zakymácela, a rozběhl se zpátky. Lea se s obtížemi zvedla na nohy a následovala je, i když měla pocit, že se každou chvílí zhroutí. Byla téměř na pokraji sil - a to śe ke Kometě ještě nijak zvlášť nepřiblížila. Otřesy začely být silnější; v jednu chvíli se Lea neudržela na nohou a poroučela se k zemi. Zkoušela se rychle zvednout, ale bylo to stejně efektivní jako by se pokoušela vstát na ledu. Znovu upadla. Clemens na ni něco zepředu ječel, Clarissa se přidržovala zdí tunelů a oči měla doširoka rozevřené hrůzou, ale ona to nevnímala. Svět se zcvrkl na miniaturní plochu, jediné, co vnímala, byly otřesy a sílící burácení. Uvědomila si, jak jsou hluboko pod vodou a že pokud se tunel protrhne, utopí se jako myši... Znovu se snažila vyškrábat na nohy, ale každým pokusem se pouze víc unavovala. Začela se propadat do tmy...
___________
Samim Snape zaklel. Zvuk, který se rychle blížil, se mu vůbec nelíbil. Možná, že magická nálož u ústí tunelu byla příliš silná... Nedokázal si představit, co by se stalo, pokud by se tunel zbortil. Celé potrubí, podzemní systém hradu, sahající daleko pod jeho základy, by se zhroutil. To by znamenalo katastrofu pro všechny na hradě, možná by došlo i k případnému zřícení několika míst... Představa padajících kamenů, křičících studentů a bezradných profesorů by ho normálně svým zvráceným způsobem jistě pobavila, ale teď na takové myšlenky neměl čas. Vztekle svou pozornost obrátil zpět k hadovi ve své ruce a vydal povel...
___________
Clemens pochopil, že Lea se už nejspíše nezvedne. Bez rozmyšlení pustil ruku Clarissy a rozběhl se zpět. Rychle vytáhl Leu na nohy; překvapen, jak je lehká. Nezbyl mu čas na další úvahy, protože kolem nich proletěl první kámen. Slyšel zaječení a otočil se rychle na Clarissu. Jedem kámen ji jen o vlas minul a roztříštil se jí u nohou, a jeden úlomek dívku zasáhl do nohy. Rudý pramínek svědčil o tom, že rána není pouze povrchová. Táhl téměř bezvládnou Leu za sebou směrem ke Clarisse, která se hrozila koždou chvílí zhroutit. Když mu prosvištěl kámen ani ne centimetr od ramena, pochopil, že tohlenení jen hra na schovávanou. Přidal, běžel, co mu síly stačily. Kvůli otřesům se ale kupředu pohyboval jen velmi pomalu. Postavička u rozcestí, ke kterému se dostali chvíli před Leiným zhroucením, se zdála nedosažitelná.
___________
Nedalo by se říct, že prožil klidný týden. Ne, že by ho unavovalo vyučovat, s tím on nikdy problémy neměl a disciplínu si udržet dokázal, ale něco mu nedalo spát. Už jednou zažil takové období... Před dvanácti lety, týden před Poslední bitvou, to bylo stejné. Jako by se v jeho těle usídlila předtucha něčeho zlého. I tehdy viděl útržky, okamžiky něčeho, co později zmněnilo dějiny. Byly to jen vteřiny, ale to, co viděl, ho děsilo. Nedokázal by říct, jestli se jednalo o strach nebo o předtuchu, stejně tak jak nikdy nepochopil předem útržky, které spatřil. To, co viděl tentokrát, ho zmátlo. Žádné smrtící paprsky, výkřiky, vzlyky nebo výjevy temnoty. Viděl oči. Velké, kamenné, jiskřivě černé. Pár vteřin, snad ani ne to, ale stále to viděl před sebou. Ty oči jako by se na něj dívaly, i když byly z kamene. Jestli to byl vyčítavý, zlomyslný, pomstichtivý pohled, nevěděl. Jediné, co věděl s jistotou bylo, že naháněly strach. Zachumlal se hlouběji do přikrývek a snažil se usnout. Ale ty oči ho nepustily. Nedaly mu spát. Věděl, že s tím nic nenadělá - ne teď, ne příště a nenadělal s tím nic tehdy, tak proč se namáhat? Zavřel oči a snažil se vyprázdnit mysl.
__________
Clarissa se snažila potlačit bolest v neze. Střepina, která ji zasáhla, sice nazajela nijak hluboko, ale přesto to zatraceně bolelo. Přesto to ale v jednom pomohlo; zcela ji to probudilo a ona opět dokázala přemýšlet. Jednala instinktivně, ve snaze zachránit si život sice nepromyšleně, což pro ni bylo zcela netypické, ale alespoň zatím neutrpěla žádná vážnější zranění. V první chvíli jí opět zachvátil strach, rychle jej ale potlačila a s námaho se snažila přijít na pomoc Clemovi a Lei. Konečně se k nim dostala. Popadla Leu za druhou ruku a táhla ji s Clemem tunelem. Bohužel to byla právě zraněná ruka, a prudká vlna bolesti Leu probrala z tranzu. Rychle zamrkala očima a stiskla pevně Clemensovu ruku. Tunel se začínel hroutit; za nimi padaly kameny, štěrk a písek ze stropu. Ve chvíli, kdy dorazili na rozcestí, zalapali po dechu. Předchozí sesun se zastavil ani ne deset metrů od místa, kde teď stáli. Kdyby se dostal až sem, úniková cesta by byla zahrazená. Deset metrů a jejich život visel na vlásku. První zareagovala Lea, strhla je do druhé chodby aklopýtavě se snažila dostat dopředu. Najednou se za nimi ozvala hromová rána - a následovalo šumění vody. Strop se tedy skutečně protrhl. A to úplně. Za nimi se zvedala oblaka prachu, když se Lea najednou zarazila. Udýhaně jim ukázala rukou a snažila se soustředit. To, co poté Clarissa viděla, nikdy nezapomene. Stěny se začeli přesouvat a tát jak sníh; stavily se k sobě a zablokovaly tak cestu jak vodě, tak kamenům. Byli v bezpečí... Nebo snad ne?
__________
Strašně krátké, prostě jen doplněk ke zbytku kapitolky, doufám že prominete...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 4. května 2007 v 21:34 | Reagovat

Ikdyž je to krátké, je to pěkné..=) =)

2 Giner Giner | 4. května 2007 v 21:59 | Reagovat

krátké, ale pěkné:)

3 Siria Siria | Web | 5. května 2007 v 16:38 | Reagovat

Souhlas:-))) Víš, co se říká... co je malý, to je hezký :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama