Neodcházej

22. dubna 2007 v 13:32 | Effren |  >>Jednorázovky<<
En el cielo hay un volcán
que no está lla solo
y el infierno es cada vez
que miro en tus ojos
Slunce zacházelo. Temné nebe se zatahovalo mraky. Kéž by ty mraky nebyly i v mém srdci... Poslední sluneční paprsek pohladil po tváři jakoby spící dívku. Rudé vlasy splývaly jako věnec vzácných květů kolem její hlavy. Jemná tvář, strhaná bolestí, s tím jejím malým úsměvem. Blížila se noc. Někde zahoukala sova. Vše vypadalo tak pokojně... Ale nebylo. Ztichlou, letní krajinou se ozvalo hlasité prásk. Před dívkou se z ničeho nic objevil mladý, černovlasý muž s zelenýma očima, jejiž smaragdy už dávno uhasly. Ticho protrhl zoufalý výkřik.
Porque preguntas
el tiempo te va a responder
porque me miras
en tus ojos el infierno
dejame ir
"Ginny!" Neprobudilo ji to. Spala věčným spánkem... Z rány na zádech ji vytékala krev. "Ginny... Tohle ne! Prosím! Vrať se, neodcházej mi, slyšíš?" Tohle nebyl hlas vítěze, toho, kdo teprve před hodinou porazil zlo. Byl to zoufalý výkřik bolesti toho, jež ztratil příliš mnoho... "Ginny" S tichými výkřiky se sklátil na zem, poklekl vedle bezvládného těla. "Proč to muselo skončit takhle? Měl jsem to být já! Jsi spokojený, Voldemorte? Jsi spokojený? Vzal jsi mi vše! Vyhrál si..." Rozplakal se, hladil rukou její vlasy, proplétal mezi nimi prsty. Začelo pršet. Jeho slzy se mísily s deštěm. První kapky dopadaly na ponurou krajinu. První blesk ozářil krajinu v hrůzostrašném obrazu. "Ginny... Neodcházej... Prosím, Ginny!" Jeho vzlyky zcela splynuly s burácením hromu. Objal bezvládné tělo své lásky.
Para el que no se entiende
para aquel que no sabe rabia
para ti, que no comprendiste el amor
para el, que solo ha visto
puro dolor
"Neodcházej..." Mladý muž zoufale bušil do země. Zarýval nehty do hlíny, křičel, zoufale křičel nesrozumitelná slova... "Ginny, Ron, Hermiona, Brumbál, celý Řád, Nevill", vzlykal jména. "Proč sis vzal je, když jsi chtěl jen mě? Odpověz!" Jeho výkřiky se nesly jako vytí osamělého vlka okolím. "Bez tebe nemá cenu žít, Ginny...", zašeptal muž vysíleně. "Jdu za tebou... Konečně je všechny uvidím... Ginny" Dalo by se říct, že blouzní, ale on byl zcela při smyslech. "Ginny... Promiňte mi to... Už to nevydržím..."
Porque dos palabras
pueden destruir dos aňos
porque dos segundos
pueden quitarme el amor
Druhý blesk ozářil krajinu. Letní bouře... Přes burácení hromu nebyla slyšet slova, které mladík vyslovil... Zelený paprsek, který ozářil krajinu by se dal pokládat za blesk... Narazil do zkrouceného těla mladého hrdiny a vzal si s sebou jeho duši... Navěky.
Que tu cuerpo lla no está
que tu mente se fue
tu recuerdo lo olvidaré
solo por ti
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Times Times | 4. července 2007 v 6:56 | Reagovat

Je to podobně napsané jako Protiklady, ale nemá to jejich jiskru... možná by to chtělo proložit dialogem, místo monologu... nebo alespoň, jakoby zdálky, slyšet Voldemortův smích... Jinak je to dobrá, krátká povídečka z tvého úžasného "pera".

2 julie julie | 14. srpna 2007 v 8:40 | Reagovat

krasne smutne a pochmurne zcela jsem si zamilovala tvou povidku protiklady a tohle je jeji slabsi odvar ale presto pekne. Protiklady jsou proste to nej jsou SUPER!!!!!!

3 HP fan HP fan | 20. září 2011 v 22:12 | Reagovat

ueeeeeeeeeey tragedie tragedie :O
;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama