27. kapitola - Ztraceni I

30. dubna 2007 v 21:45 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Netvor, dobré tři metry vysoký, se tyčil nad vyděšeným triem. Byl děsivý, paralizoval pohledem. Jeho pět párů zelených, vyboulených oči pokrytých slizem se protáčelo v napouklých, rudých důlcích. Jejich pohledu nedokázali uniknout. Měl širokou, trojuhelníkovou hlavu pokrytou šupinami leskle ocelové barvy. V matném světle jejich hůlek se hrůzostrašně leskly oproti okolnímu šeru... Z doširoka rozevřené tlamy čněly řady zubů, dlouhých jako šavle, z nichž odkapávala krev. Jeho smrdutý dech je málem porazil... Zbytek těla byl znetvořený. Široké pásy kůže, jako by narychlo připlácnuty na tělo, byly pokryty pancířovitými, ztvrdlými šupinami, mezi nimiž se obžas probleskly snad dobrých třicet centimetrů dlouhé ostny rudé barvy. Ze zad vyrůstala mohutná, černá křídla, vypadajíc příliš slabě na to, aby uzvedli tvora tohoto objemu. Mezi jejich záhyby se leskl žlutý sliz, který netvorovi stékal po zádech a odkapával na zem... Obrovské, zahnuté pařáty na nohou s půlmetrovými drápy sloužily jako dostatečná výstraha. Opancířovaný ocas měděné barvy silně kontrastoval s tmavým zbytkem těla. Byl posetý malými, pichlavými kuličkami s ostny, vzdáleně se podobající kaktusům v menším rozměru - ale s delšími, na první pohled tvrdšími ostny. Měl dva páry rukou v podobě zahnutých hnátů s bodci na jejich konci. Děsivou image doplňovalo děsivé, hrdelní vrčení, ne nepodobné hromu... Neschopni pohybu, úvahy nebo snad jen myšlenky na obranu či útěk na netvora zírali. Vypadalo to, že se zastavil čas. Nikdo se nepohnul. Zírali na sebe, žáci a netvor. Bájený, legendérní netvor - Kirrigura. Jedna z nejtemnějších kreatur podsvětí... A pak netvor najednou bez varování zaútočil.
_____________
Z černé, nepropustné tašky vytáhl slizké tělo jedovatě zeleného hada. Chytil jej obratně za krček, nechtěl mu dát šanci zabořit ostré, jedovaté zuby do jeho ruky... Všechno bylo naplánované. Perfektní, promyšlené. Bezchybné. Byl u cíle s vidinou výhry před očima. A to had využil. Vymrštil se krátkým cuknutím do výše a vyklouzl silným mužovým rukám. Vzápětí se ztratil v temném šeru tunelu...
_____________
Nebyla schopna ostrhnout pohled z očí bestie. Cítila, jak jí někdo vniká do hlavy. Síla, kterou dosud nepoznala. Hnilobná, slizká, tvrdá, temná, bezcitná, nespoutaná a povrchní, ale stará víc než pár století. Nesoucí bolest a záhubu. Automaticky se snažila vytlačit ji. Ohraničit své myšlenky, uniknout z dosahu zla. Stáhla se za bariéru živlů, chráněnou veškerou její mocí. Vytrvávala. Skrytá čekala, jako had připravený nečekaně zaútočit. Nedovolila protivníkovi ani dostat se k hranicím její mysli. Cítila, jak napětí z jejího těla mizí. Dokázala se pohnout. Ve chvíli, kdy netvor zaútočil, strhla Clema a Clarissu z dosahu a vytáhla ještě za pádu hůlku. Jenže v příští vteřině už stála bestie nad nimi. Kapka slizu mu skápla z otevřené tlamy na Leinu botu. Působila rychle, jako žíravina. V poslední vteřině si dívka strhla botu. Zbyla z ní jen seškvařená, rozpuštěná a rozleptaná louže.
____________
Neuvědomoval si, co se právě stalo. Zklamání, rozlézající se jako ledový chlad jeho tělem, ho ochromilo. S hadem mu zmizela poslední možnost otevřít Tajemnou komnatu a tak i najít Kometu - tedy její střepinu. Had měl klíčovou ůlohu v jeho plánu; pro otevření komnaty bylo třeba ovládat Hadí jazyk. Trvalo mu pár vteřin, než plně pochopil rozsah problému, který způsobil útěk hada. Zlostně zavyl, prudce praštil pěstí do sloupku vedle dveří, až si sedřel kůži. Tuto hru prohrál. Ale Snape se nikdy nevzdával... Ani ne teď.
_____________
Žáci v hradě jásali. Zvítězili! Temnota byla zahnána, byli v bezpečí. Šťastně se objímali a smáli se. Byl to poprvé po delší době, co se smáli otevřeně a bezstarostně. Zatím byla hrozba zažehnána a to jim stačilo. Plamínek naděje zahořel a nechtěl se poddat temnotě - ne teď. Byli odhodláni bránit se.
_____________
Clarissa při pádu ztratila oční kontakt s netvorem. Dokázala se opět hýbat, volně myslet. Aniž by si uvědomila, co dělá, zaječela. Ještě v pádu se stačila přetočit na druhou stranu, tak, aby byla co nejdále od bestie. Když dopadla, narazila si bok, ale jinak neregistrovala žádné jiné újmy na zdraví. Chtěla vyskočit, otočit se a utéct, ale hromový řev netvora jí v tom zabránil. Bestie se tyčila přímo nad Leou, ležící na podlaze přímo k jeho nohám. Reagovala okamžitě, bez rozmyslu nebo nějakého určitého úmyslu. Vytáhla hůlku a vyslala na Kirrigura omračující kletbu. Kouzlo se ale vsáklo do netvorova těla bez sebemenšího účinku. Stačilo to ale k tomu, aby se bestie prudce otočila na Clar. Lea se snažila dostat z dosahu netvora, ale ten zvuk zaslechl a prudce se otočil. Ohnal se po ní hnátem s ostrou, zrezivělou tyčí. Ne zbytečně však Lea denně cvičila. Rychle se přetočila na stranu a hrot ostrého kopí se zabodlo do kamené země na místě, kde Lea před pár vteřinama ještě ležela. Cukla s sebou, když uslyšela zasvištění druhého kopí a prudce se překulila dozadu. Se slabým drnčením železná tyč trčela ze země. Kirrigura zařval a vrhl se kupředu.
______________
Clemens na to zíral jako v tranzu. Musel to být sen. Tohle nemohla být realita - nechtěl si to připustit. To přece nebylo možné. Neexistovala žádná Kometa, žádnou cestu jezerem nikdy nepodnikl, nechce se dostat do Tajemné komnaty, hrad nenapadli mozkomoři... Rád by uvěřil, ale Clarissin výkřik nemohl být snem. Bez zaváhání popadl hůlku a ve chvíli, kdy se bestie vrhla kupředu, použil uspávací zaklínadlo. Sice minul, ale poskytnul Lei alespoň čas vytáhnout ruku s hůlkou. Když se netvor s tyčí obrátil na něj, přidušeně vykřikl. Chtěl utéct, ale najednou nemohl. Sice se netvorovi nedíval do očí, ale panika ho přimrazila na místě. Když od něj byla ostrá špička železné zbraně vzdálená sotva metr, všiml si nepatrného Leiného pohybu - a tyč se rozžhavila natolik, že ji Kirrigura musel pustit. Zařval bolestí a během vteřiny se otočil na Leu. Ta nestihla zareagovat a nevyhla se dlouhému, ostrému ocasu...
______________
Fakt sorr za délku i spoždění, DOUFÁM že zítra bude další...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 Flammea Flammea | Web | 30. dubna 2007 v 22:08 | Reagovat

teda chudák holka, rozhodně bych nechtěla být na jejím místě... už jenom z té představy mít v sobě zabodnutých pár "trnů" se mi dělá zle, ale kapitolka je skvělá... mimochodem taky jsem přidala další jednou po dlouhé době...

2 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 30. dubna 2007 v 22:48 | Reagovat

super kapca

3 Kaitlin Kaitlin | Web | 1. května 2007 v 14:17 | Reagovat

supek kapitolka...

4 Siria Siria | 1. května 2007 v 14:45 | Reagovat

Parádní kapča! Skvělá!

5 Giner Giner | 1. května 2007 v 18:40 | Reagovat

Skvělá kapitolka:-) A taky doufám, že zítra bude pokračování:-)

6 effren effren | 1. května 2007 v 20:14 | Reagovat

lidi, promiňte ale dneska už kapitolka nebude, já chytrá ji napsala a pak jsem ji jistým omylem celou smazala((:

7 Giner Giner | 1. května 2007 v 20:26 | Reagovat

Effren: Škoda:-( No, doufám, že tu kapitolu napíšeš co nejrychleji znova, moc se těším... I když chápu, že když jsi ji už jednou měla napsanou, tak se to píše znova špatně a ani se moc nechce...

8 effren effren | 2. května 2007 v 14:32 | Reagovat

Jo, me se skutecne vubec nechce, ale co se da delat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama