25. kapitola - V hlubinách II

25. dubna 2007 v 18:00 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
"Melisso!" Dívka na posteli udiveně zamrkala na nově příchozího. Ani nevěděla, jak usnula, ale poslední, co si pamatovala, bylo ráno... Rychle se posadila, čímž ale zavadila zraněnou rukou o hranu postele. Přidušeně zasténala a skřivila tvář bolestí. Teprve, až bolest přešla zaostřila pohled na Jacka.
"Co se dě-" Realita ji praštila kamenou pěstí vzpomínek. Skácela se znovu na polštář a otočila se na druhou stranu. Její bratr... V očích se jí zatřpytila slza. Pokud se ráno dokázala ovládnout, teď už ne. Bylo to moc kruté...
"Mel... Notak, uklidni se... Bude to dobrý..." Zašeptal Jack a sedl si vedle ní na postel. Melissa se chtěla odvrátit, zkrýt slzy, ale už na to neměla sílu. Poprvé ve svém životě před ním otevřeně plakala... Poprvé dovolila svým pocitům ovládnout ji...
"Proč já? Proč furt já a nikdo jiný?" Dostala ze sebe mezi vzlyky. Zarývala ruku do prostěradla, chtěla zničit, uvolnit svůj vztek... "Proč já..."
__________
Potrubí bylo velice úké, sotva se jim protáhli. Bylo jim jasné, že není cesty zpět. Nebylo dost prostoru na to, aby se otočili. Najednou Lea, která plavala vpředu, prudce zastavila. Chystala se alespoň hlavou otočit na své přátele, když se od vchodu ozvala prudká rána. Následující výbuch je odmrštil hlouběji do tunelu, kde narazili na kamennou stěnu. U vchodu se začel sypat písek a kamení... Chabé světlo vodní hladiny zmizelo během pár vteřin. Následující rachot poze potvrzoval jejich nejhorší obavy... Více než polovina tunelu se zřítila. A před nimi byla cesta zahražděna magickou zdí... Měli počítat s ochranou proti vniknutí do hrady tímto způsobem. Až doteď to bylo příliš jednodouché na to, aby to tak zůstalo. Byli uvězněni hluboko pod vodní hladinou, na místě, kde by je nikdo nehledal, ve slepé uličce. Všechno se scvrklo na těch pět metrů pod vodou - a čas nemilosrdně běžel...
___________
"Davoši, viděls Jacka?"
"Co je s ním? Jsem snad dneska informační centrum nebo co? Nejdřív náš smutnej klaun, pak Andy a teď ještě ty... Bože bože, co tak kdybych začel podnikat, dvacet-"
"Hej, ty-"
"Roobeee!"
"Co zas sakra potřebuješ?", utrhl se Robin Silvo na svou o dva roky starší sestru. "Nevidíš, že se tady s někým bavím?"
"Promiň, pane Já-vím-všechno-líp-a-nenechám-si-poradit, ale myslela jsem, -"
"Jó tys myslela?", popíchl ji "milovaný bratříček" - tedy škůdce obecný. Sestra ho však přeslechla - nebo to alespoň dělala - a nevzrušeně pokračovala:
"Myslela jsem, že by tě to mohlo zajímat", ukázala palcem na okno. Robin evidentně ožil, zapomněl na předchozí rozhovor a hnal se k oknu. Kouzelní tvorové ho - nejspíše právě protože byl z mudlovské rodiny - naprosto fascinovaly, a taková příležitost se mu asi už nenaskytne. Většina známých kouzelných tvorů přímo pod okny... To, co uviděl jej však zarazilo. Zvířata se stáhli k sobě do obrané pozice, nejistě přešlapovaly, poletovaly nebo podupávaly na místě a v rukou svíraly své zbraně. Nejbizardnější na tom všem bylo ovšem chování kouzelníků - všichni stáli jako sochy u jezera a sledovaly lesklou, vodní hladinu. Robin se ještě trochu naklonil, aby lépe viděl, když ho někdo prudce uchopil za loket. Teprve teď si uvědomil, že ve společence je až podivně ticho. Prudce se otočil, aby spatřil útočníka a stanul tváří v tvář profesoru Ahnanu Kumovi, jejich hlavy koleje. Zjistil, že ho mlčky pozoruje celá společenská místnost. Nejistě přešlápl. Profesor se na něj vážně podíval a prohlásil:
"Řeknu vám to zkráceně a jen to nejdůležitější. Poslechnete moje rozkazy a nechci slyšet žádné komentáře nebo odmlouvání. Očekáváme útok na hrad, jak jste si už jistě dokázali všimnout už podle chování obyvatel Zapovězeného lesa... A také změn počasí. Jak všichni jistě víte, Temnota má spadeno na Bradavice už desetiletí" Odmlčel se, když se kruhovou místností rozlehl vystrašený šepot. "A proto jsme se rozhodli jednat pro Vaši bezpečnost. Zakazuji vám chodit kamkoliv mimo Společenskou místnost. Situace je velice vážná. Zůstaňte kde jste a ať už se stane cokoliv, nepouštějte se do boje" Tentokrát žáci mlčeli. Nikdo neprotestoval. Profesor přečetl dlouhou řadu jmen, aby zkontroloval jejich přítomnost. Když skončil, zamračeně se rozhlédl.
"Ví někdo z vás, kde se nachází-" Sklonil se opět k pergamenu "Clarissa Sollers, Clemens Nheo a Lea Ignise?" Zaryté mlčení bylo jedinou odpovědí. Poté zvedl ruku David.
"Pane profesore, chybí také Jack a Melissa - tedy Jack Cando a Melissa Grandcor", opravil se rychle. "Jack se mě ptal, jestli jsem-"
"To je v pořádku. Oba dva se nachází na ošetřovně" David zklamaně pokývl hlavou. "Dobrá, to nám poněkud ztěžuje situaci. Přesto zůstaňte ve věži. Nic vážného se nestalo - a nejspíše také nestane" Vzrušené mumlání proběhlo sálem. "Takže, vkládám svou důvěru primusce, budete ji poslouchat na slovo. A jděte dál od těch oken. Byli by jste lehký cíl" Poté, co odešel, se rozpustila vřava. Byla to částečně panická hrůza a strach, který studenty dráždil až do nepřítomnosti. Primuska marně zjednávala klid. Alespoň, že všichni zůstali vevitř. Ale u oken byl hotový nával. Nikdo nechtěl přijít o jedinečnou podívanou - a mohli za to zaplatit životem.
___________
Už vzdali marných pokusů probourat se zasypanou částí tunelu. Žádné kouzlo neodstranilo sedm metrů zavalené chodby. Teď obrátili pozornost spíše na magickou bariéru, i když šance, že ji probourají, byla mizivá. Z nějakého důvodu tam snad byla... Lea zoufale přemýšlela. Potřebovala neutralizační kouzlo, něco, co by dokázalo přemoct lidskou magii. Pátrala v nejhlubších koutech své paměti, ale stále nenacházela odpověď. Dokázala by přinutit vodu k probourání bariéry, ale tím by je tlak, který by vzniknul, nejspíše zabil. Mohla by se pokusit mluvit s kamennou stěnou tunelu, aby vytvořil otvor, ale tím by ohrozila podstatu stavby a celá ta tunová zátěž kamení by se na ně zřítila...Přemýšlela, jaké faktory má k dispozici. Vzduch - bylo ho jen minimálně, takže neměla šanci s tím něco začít. Voda - příliš nebezpečné, stejně jako kámen. Plíseň na dně, tedy rostliny - moc malé a primitivní. Nebylo východu z téhle situace. A z hodiny jim teď zbývalo pouze několik minut. Několik chvil je dělilo od smrti... Náhradní kouzlo dýchání by museli provést nad hladinou, a tam se neměli šanci dostat... Poslední chvíle ubíhaly příliš rychle.
____________
Profesor Longbottom zíral, jako i všichni ostatní, na nehybnou, lesklou plochu hladiny jezera. Kolem najednou vládlo hrůzostrašné ticho. Až na chvilkové zvuky, vycházející z ohrad, bylo hrobové ticho. Když se poprvé prudce ochladilo, uvědomili si, že nepřítel příjde od jezera. Z lesa by to bylo příliš nebezpečné a taky očekávané, ale od jezera byla nejnepravděpodobnější možnost. Vyčkával. Hůlka v ruce se jemně třásla. Tolik mu to připomínalo scénu, která se odehrála před dobrými dvanácti lety... Vyčkávali. Vyvolený, hrdě vpředu, stál odhodlaně a pevně při své vůli v jejich čele. Skupina světlé strany nikdy nemohla přemoci asi pětinásobnou přesilu temné strany, ale nikdo neutekl. Plání se proháněl vítr. Slunce začelo zapadat, když obě armády vyrazili proti sobě. V posledních plamenech zapadajícího slunce se odehrála Poslední bitva... Zemřelo příliš mnoho lidí, přátel a kamarádů z Bílé strany. Pamatoval si ten obraz živě, vryl se mu navždy do paměti. Jak tam tak stáli, rozevláté pláště, hůlky v rozhodné ruce, bez pohybu, vyčkávající, pod posledními paprsky živého ohně z oblohy... A Vyvolený, neohrožený, věrný a odhodlený i zemřít, vepředu... Byl to obraz, který nezapomene. Nevill byl jedním z těch mála, kteří bitvu přežili, a to pouze díky Vyvolenému. Ten nikdy by nedovolil, aby zemřeli poslední, jemž věřil. Už v té době nesl příliš mnoho bolesti... Vyčítal si to. Smrt je nevypočitatelná, ale když odešli jeho nejlepší přátelé, nepřenesl to přes srdce... Vyčítal si to, tak jak Nevill. Kdyby tehdy Potter místo zahánění démonů bojoval s Temným lordem... Kdyby... Neville věděl, že kdyby to Harry udělal, nikdo z ostatních by to nepřežil. A to on nedopustil. A kouzelnický svět přišel o všechnu naději... Zahnal ty myšlenky; neodbytné, smutné, kruté. Nechtěl se trápit minulostí, když život jde dál. Ale minulost byla příliš důležitá pro budoucnost. Jejich životy, osudy a radosti, lásky a naděje tehdy leželi v rukou dvou soupeřů na život a na smrt. Teď už ne. Nebyl žádný Vyvolený, nikdo, komu by věřili. Byl jen Temný lord, temnota sama, nevypočitatelný, krutý a mstivý. Možná, že Smrt oproti němu byla milostivá... Nabádal se ke koncentraci. Čekání jej zmáhalo; a to víc, než si chtěl připustit. Bolest, dlouho utlumená, ale přesto tak hluboko v něm, že se stala jeho součástí, byla nejhorším nepřítelem. Obrátil se koutkem oka na postavu vedle sebe. Tara Reeza; profesorka Formulí. Vysoká, tmavovlasá, odhodlaná; ale mladá. Nezažila bitvu. Nevěděla, jaké to je, vidět umírat své nejbližší v náručí... Zarazil pouze silou vůle tyto myšlenky. Nebyl to on, kdo platil. Měl Lenku, dítě, které se ještě nenarodilo a byl relativně šťastný. Draco Malfoy, Finniganovi, Parvati Patilová aspousta dalších na tom bylo mnohem hůř. Uklidnil se při vzpomínce na svou ženu. Ruka se mu přestala třást, z očí sršelo odhodlání. Odhodlání bránit to, v co věřil, co mu náleželo a co nehodlal vzdát. Najednou se opět ochladilo - ale tentokrát mnohem, mnohem více. Naskočila mu husí kůže a myšlenky mu nekontrolovaně vířily hlavou. Vzpomínky na bolest a utrpení... Svět se mu začel komíhat před očima. Viděl své rodiče, jak umíraly po tolika letech důsledkem mučení... Ty poslední vteřiny, které s nimi prožil... To mučení jim vrátilo vzpomínky, ale vzalo jim život... Uvědomoval si, že se musí bránit, ale myšlenka mu hned vyplula z hlavy a on opět prožíval ten den... Pak ucítil něčí dotek... Teplá ruka svírající jeho rameno... Namáhavě otevřel oči. Uvědomil si, že leží na kraji jezera. Vděčně se posíval na profesorku Reezu. V té ženě bylo mnohem víc, než vypadalo... Najednou se ozvalo praskání. Postavil se, podařilo se mu, i když potácivě, udělat krok zpět. A pak uviděl něco, na co nikdy nezapomene. Pohled, tak děsivý a tak krásný zároveň. Jezero zamrzalo. Poprvé po deseti letech byla celá jeho plocha pokryta lesklým ledem, na jehož jiskřivé ploše se zrcadlilo purpurové nebe s pruhy černě. Nádherný, téměř irreálný obraz. Ale pak to zahlédl. Celý obzor se zaplavil mraky černě. Temnota se rychle blížila. Nebýt ruky Tary Reezy by se nejspíše opět odporoučel do mdlob. To, co k nim přes jezero ohromnou rychlostí blížilo, byl mrak mozkomorů. Temnota sama. Byly jich stovky, ne-li tisícovky. Chlad se ještě stupňoval. Voda, crčící z jeho hábitu, se změnila na rampouchy. A temnota se nezastavitelně blížila.
___________
"Neútočte", nabádala Smrtijedy, zhromážděné na druhém břehu jezera jejich nová velitelka - Jasem. Poté z rozevlátého hábitu vytáhla dlouhou, leskle černou rouru zdobenou zlatým kováním. Smrtijedi okolo se jedovatě zasmáli... Zlověstný smích, který nevěstil vůbec nic dobrého...
"Démoni temnoty, sílo podzemí, zrozena ve výšinách, zapovězena mocností nejvyšší, přijďte nám na pomoc a vyslechněte naše rozkazy!" Z úzké roury jako by se začela valit temnota sama. Kolem se prudce ochladilo. Netrvalo dlouho a před Smrtijedy stála stovka nehmotných, černých postav, ze kterých vycházel chlad. Všem přítomným se začely zjevovat nejhorší okamžiky jejich života, jeden Smrtijed se dokonce celý roztřásl.
"Žádáte?" Hlas zněl jako ozvěna větru, ledová voda stékající po střeše, plíseň, odkapávající z vlhkých stěn podzemní jeskyně. Zněl tak nadpozemsky, nepřirozeně, tajemně, že i Jasem na chvilku pocítila nutkání jít vstříc oněm bytostem, které přinášely jen smrt a utrpení. Otřásla se a velitelským hlasem přikázala:
"Obsaďte hrad... Nechci nikoho mrtvého, to není Vaše práce"
"Splníme vaše přání" Mozkomoři se shlukly tak, že tvořily jeden velký, černý mrak a rozlétly se směrem ke hradu.
____________
Smrt se blížila nezadržitelně jako černý mrak. Nemohli nic dělat. Nemohli křičet, utéct, nebyli schopni obrany či útoky. Hůlky jim přimrzly k rukám, ale oni je nedokázali použít. Zamrzlá hladina jezera, ozářena tisíce purpurovými paprsky, se ponořila do stínu temnoty, zahalující celý obzor. Ticho, hrobové ticho. Nic se nepohnulo. Nikdo a nic nemělo sílu vzdrovat bolesti a strachu. Jen zírali vstříc, do očí černé, ledové smrti. Nezadržitelně se blížila. Nemělo cenu se bránit. Bylo snažší se poddat smrti než se jí bát. Bylo toho tolik, co nestihli udělat. Ale přesto se nepohnuli. Snad proto, že jim nikdy nic nevzalo jejich hrdost a oddanost světlu. Snad proto, že je Temnota svázala plameny svého černého ohně zhouby. Minuty. Vteřiny. Okamžik. Nebylo úniku.
____________
Promiňte ten konec, ale nemohla jsem si to odpustit((: (náramně zlomyslný škleb)... Prosím komentíky NEBO kritiku (za obojí vás neukousnu), dokud tady nebudou minimálně 3 ohlasy od různých lidí (to zvládnete, ne?!) tak nepočítejte s další...
Effren
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 pasu-Pavla pasu-Pavla | E-mail | Web | 25. dubna 2007 v 18:16 | Reagovat

super kapcaaaaaaaaaaaaaaaaa jen ten konec. Ach jo. Doufám že bude brzo dalsi

2 Flammea Flammea | Web | 25. dubna 2007 v 18:20 | Reagovat

hezký, ale nejvíc mě zajímá, jak to dopadne v tom tunelu pod vodou, tak nás nenechej dlouho čekat

3 Siria Siria | 25. dubna 2007 v 18:41 | Reagovat

No co co co to má jako bejt ten konec? Zaškrtit! Zadusit! Zastřelit! Jediný, čím to můžeš odčinit, milá effren, je další kapča, a to minimálně stejně skvělá, jako tahle!

4 Kaitlin Kaitlin | Web | 25. dubna 2007 v 18:53 | Reagovat

skvělá kapitolka..=) Ale ten konec.Ježiš proč nám to děláš?? =) No hlavně nás nenech čekat dlouho...=)

Jo a ještě malej dotaz - můžu si tě přidat do oblíbenejch?? =)

5 Giner Giner | 25. dubna 2007 v 20:20 | Reagovat

Skvělé, opravdu úžasné:-) Už se hrozně moc těším na pokračko, já to snad do pátku nepřežiju!!!!

6 effren effren | 25. dubna 2007 v 20:53 | Reagovat

jéé!! Dík za komenty!! snažím se.... Snad další kapča bude VYJÍMEČNĚ zítra místo až v pátek... Mám teď trochu víc času...

kaitlin: to bych ti byla velmi vděčná! Jo a smím si na oplátku přidat já tebe?

7 Kaitlin Kaitlin | Web | 26. dubna 2007 v 13:10 | Reagovat

effren: To víš že můžeš..=) budu jen ráda..=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama