25. kapitola - V hlubinách I

23. dubna 2007 v 18:16 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Jack zamračeně sledoval hemžení na školních pozemcích. Jediné dobré na tom bylo, že odpadly hodiny. Netrpělivě se znovu otočil do šera společenské místnosti. Postrádal Clarissu, Clema a Leu. Bylo to zvláštní, ale bez nich se cítil ztraceně, takovým zvláštním způsobem bezmocně. Povzdechl si. Zase jednou litoval, že nemá stejné hodiny jak oni. Třeba jsou v knihovně... Napadlo ho.Tuto možnostale hned zavrhl: Žáci měli díky vyjímečné situaci zakázáno pohybovat se mimo Společenku. Mrzutě se opět vrátil pohledem na školní pozemky. Včera, když se vrátil od Mel, už se chovali nějak divně, tedy alespoň Clem, kterého znal už hodně dlouho a jako vlastní boty. Znal Clemense natolik, že bezpečně mohl tvrdit že mu něco zatajoval. Až na to, že nemohl přijít na to, co. Nepřítomě sledoval velkého tvora podobného drakovi, který měl sice křídla dlouhá dobrých pět metrů, ale zato zbytek jeho těla byl ve srovnání s nimi maličkatý. Opeřená hlava a lví drápy místo nohou, jejiž zlatavá srst se nachově leskla pod purpurovou oblohou. Šupinatý ocas s velkými trny, které se mihly nebezpečně blízko hlavy jednoho z profesorů. Jack v něm poznal Snapea. Škoda že minul, pomyslel si s náznakem černého humoru Jack. Pozoroval s obdivem let podivného tvora, když jeho pohled padl náhodou na osamocenou postavu u jezera.... Postavu v černém, rozevlátém hávu, která dělala něco velmi podivného...
___________
"Cleme, dělej!" Clarissa netrpělivě postávala u Hlavní brány.
"Seš si jistá, že to bude fungovat?", obával se Clemens.
"Jo, BUDE to fungovat! Kolikrát to mám ještě říkat!"
"Ale to kouzlo se povedlo jenom mě a-"
"Teď už víme jak na to tak to bude lehčí! Stačí nejmenší změna!"
"Bože, že já byl tak blbej a nezůstal pěkně ve věži..." Brblal Clemens. Za rohem se vynořila udýchaná Lea. Ještě v běhu zvedla palec pravé ruky do výše. Clarissa téměř zároveň vyskočila pootevřenou bránou a skulila se vedle ní za keř, zatímco Clemens se schoval na opačné straně u cesty ke skleníkům. Lea využila nové schopnosti a zneviditelnila se. Šlo to velice lehce - musela se jen soustředit. Rychle proběhla bránou až k první ohradě. Pak se obrátila a na setinu vteřiny se zviditelnila. Věděla, že Clerissa s Clemem místo pozorují a čekají na její znamení, takže už se o ně dál nestarala a začela se soustředit. Naturis dissigno sea... Opakovala si. Ve chvíli, kdy pocítila vlnu energie, uvolnila se a myslela jen na chlad. Ani nevnímala prudké ochlazení. Teprve, když uslyšela vyděšená výkřiky profesorů a směs zvuků z ohrady se probrala z tohoto tranzu. Najednou pocítila na ruce něčí dotek. Prudce se otočila a spatřila Clarissu a Clema.
"Leo?" Odpověděla stiskem ruky. "Rychle, než si nás všimnou..." V šeru večer se ztratily dvě postavy...
___________
"...Seš si jistej?" ujišťoval se ještě jednou vysoký chlapec s obvykle dobromyslným výrazem v tváři, nyní ovšem frustrovaně hledící do světa.
"Jo, jasně, viděl jsem je všechny tři na chodbě... Hnali se jak pominutý do vrchního patra..."
"Pak užs je neviděl?"
"Ne sakra, kolikrát ti to mám opakovat?"
"Klídek, Davoši..."
"Drž zobák, Jačku" Poprvé ve svém životě Jack Cando přeslechl urážku a mlčky se vzdálil. David za ním vyjeveně zíral.
"Hele lidi víte co se s ním děje? Rozhodně není normální..." Vrátil se David k partě kamarádů, ale nikdo mu neodpověděl. "Je přece trochu divný že se všude ptá na ty svý kamarádíčky... By měl sám vědět kde sou pokud teda někam nezdrhli..." Nikdo se ale nezasmál. Situace byla příliš vážná na nějaké vtipy.
___________
Tři postavy na kraji jezera se ještě jednou ujistili, že je nikdo nesleduje. Pak se první z nich, dívka s havraními vlasy a smaragdovýma očima nadechla a vstoupila do ledové vody. Následovala ji dívka s krátkými, světlými vlasy, odhodlaným výrazem v tváři a s vážným výrazem v modři jejich očí. Chlapec s tmavšími, mírně vlnitými vlasy a pevné postavy si odevzdaně povzdechl, teatrálně rozhodil rukama a následoval dívky hlouběj a hlouběj do vody. Původně průzračná jezerní hladina ztmavla zvířeným bahnem. Strašidelně vyhlížející nebe se odráželo v temnotě vodní hladiny... Konečně se první dívka zastavila. Stála po pás ve vodě, hůlku v ruce a zmáčený hábit pečlivě stažen tak, aby jí nebránil v pohybu. Druhá dívka se oklepala chladem.
"Nezapomeňte chvilku počkat a teprve pak se ponořit", radila. Pak vytáhla z kapsy tři slizké hroudy něčeho... Chlapec ji najednou přerušil.
"A jak jako máme kouzlit?", ptal se nervózně, ale nezabránil cvakajícím zubům zmlknout. Clarissa se zachichotala a řekla:
"Bude to těžké, buď to budeš muset zkusit neverbálně... Nebo to prostě nechat na Leu"
"Pozitivní vyhlídky," zasténal chlapec, ale dívka mu v tu chvíli podala jednu hroudu šedavé, slizké hmoty. Clemens se zhnuseně otočil na dívky:
"To jako mám... Sníst?"
"Ne, máš to hodit do vody a po-" dívku umlčely výkřiky od břehu jezera.
"A do háje" podotkl Clemens a následoval příkladu dívek - nacpal si žaberník do pusy. Vzápětí se začel dusit, měl pocit jako by mu někdo vyrval plíce z těla a snažil se ho protáhnout úzkou hadicí... pamatoval na Clarissinu radu a ponořil se rychle pod vodu. Očekával, že všechno bude rozmazané, temné a ve stínech, ale mýlil se. Viděl naprosto skvěla, každý detail, každou řasu, každý kámen na dně rozeznal s dokonalou přesností. Užřasle se podíval na vlastní tělo. Mezi prsty na nohou a rukou spatřil blány, které mu umožňovaly rychlý pohyb pod hladinou a za ušima nahmatal žábra... Rozhlédl se a kousek opodál spatřil děvčata. Jediným pohybem k nim plynule doplaval a tázavě pozvedl obočí. Clarissa prokroutila oči, zatímco Lea ukázala napravo a aniž by čekala se taky dala do pohybu. Měli jenom hodinu - a ona se nehodlala ztrácet čas. Pohybovala se pod hladinou jako šipka, přirozeně a rychle. Clarisse a Clemensovi chvilku trvalo, než našli vlastní rytmus, ale jakmile se jim to podařilo, jejich pohyb se stal rovnoměrný a rychlý. Plavali podél břehu jezera, obeplouvali hrad. Clem viděl přístaviště, kde obvykle první ročníky vystupovali, ale v zápětí se mu ztratilo a naskytl se mu úchvatný pohled na nejpodivnější druhy řas. Zdálo se jim to jako věčnost, než dorazili k místu, kde ústilo potrubí hradu. Černý otvor v kamené, neotesané stěně jezera působil děsivě. Clemens se vyděšeně podíval na Clarissu, která ale kývla a vnořila se hned po Lei do jedné z rour.
____________
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 23. dubna 2007 v 22:47 | Reagovat

Ahoi, teptve dneska jsem narazila na tvojí stránku - a ani nevím jak, ale musím říct, že mě tahle povídka uchvátila...Přečetle jsem ji téměř jedním dechem...A je mooooc krásná. Děsně se těším na pokráčko, jsem zvědavá jak to bude pokračovat..

Jo a mrkni kdyžtak na mojí stránku..=)

2 effren effren | 24. dubna 2007 v 15:55 | Reagovat

ráda a dík za pochvalu...((:

3 Siria Siria | 24. dubna 2007 v 17:49 | Reagovat

Parádní kapča! Sice trošku kratší, ale moc pěkná. Těším se, co bude dál.

4 Nyttera Nyttera | 7. září 2007 v 19:22 | Reagovat

Nazdárek! Na tvou povídku jsem narazila nedávno a okamžitě jsem ji začala číst... Naprosto mě dostala....Četla jsem už strašně moc povídek, a tahle je fakt bombastická!!! Je to tvoje první povídka? Fakt tě za tohle obdivuju, vím , že tohle bych nikdy nezvládla....Prostě je to úžasný!! Mám ráda romantiku, možná by se tam nějaká hodila :-)) No, jsem se troch rozepsala....Hodnotím na jedničku s hvězdičkou a třikrát podtrženou!!! Tak teda papa :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama