23. kapitola - Závod s časem I

21. dubna 2007 v 19:18 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Clarissa už byla zoufalá. Nenapadalo ji, kde by ještě mohli Leu hledat. Od rána ji nikdo neviděl. Clemens sice pochyboval, že se něco stalo, spíše tipoval, že hledá vchod do Tajemné komnaty, ale nakonec s povzdechem vstal od snídaně a šel Clarisse pomoct. Jackovi ještě neřekli, co se včera událo. Ani Melissa nebyla informována, ale na to teď nebyl čas. Clarissa i Clemens už netrpělivě postávali před učebnou formulí pro pokročilé, nedokázali si předsatvit, že by Lea vynechala hodinu, pokud by to nebylo skutečně důležité.
"Do háje, tohle nemá cenu", zaklela Clar, když přišla profesorka a Lea se ještě neobjevila. "Pojď, určitě to není- Leo! Kdes byla! Hledali jsme tě jako-"
"Calm down, baby!", pronesl teatrálně Clem, za což si vysloužil nasupený pohled Clarissy a pobavený úšklebek od Lei. "Tak jo, pojďte, povíš nám to vevnitř", rezignovala Clarissa a spěchala do třídy. Měli štěstí; zadní lavice byla ještě volná. Jakmile se usadili, ozvala se paní profesorka neobvykle vážným tónem:
"Dneska se budeme zabývat formulí, která za dané situace, vyslovena silným kouzelníkem i ovlivní přírodní jevy. Formule zní naturis dissigno sea. Opakujte to po mě; často právě výslovnost zmaří výsledek. Ale varuji vás: Kouzlo může být i zneužito a důsledky mohou být katastrofální! Za dob Merlina kolovala sága, že kouzelnící v boji proti sobě používali sopečné výbuchy, tornáda, tsunami, zemětřesení a jiné. Také je pověst, že každoroční Nilské povodně jsou původně upevněny kouzlem, ale to je spíš mýtus. V dnešní době není znám žádný kouzelník-", zarazila se, ale okamžitě zase pokračovala. "...žádný kouzelník s tak velkým magickým potenciálem. Kouzlo spíše slouží k oteplení vody, místa nebo okolí, k vyvolání větrné energie a podobně. Je zřídkakdy používané, protože je velice složité a dosáhne jen málokdy požadovaných účinků, ale může vám být velmi užitečné. Je ůzce spjato s legendární, velmi pokročilou magií, která dodnes tvoří nejneznámější obor umění: s ovládáním živlů. Takže: naturis dissigno sea" Třída po ní opakovala slova, ale profesorka Reeza zjevně nebyla spokojená.
"Ne DIssigno, ale disSIGNO" Poté, co formuli asi desetkrát opakovali, jim profesorka konečně povolila vzít si sklenici s vodou, kterou měli kouzlem ohřát a hned na to zmrazit.
"To je směšné! To kouzlo nikdo nezvládne a při tom by to šlo udělat obyčejným freeze nebo prostě ohřát!", vztekala se Clarissa po pátém nezdařeném pokusu. Profesorka ale zjevně nepočítala s ničím lepším a procházela po třídě zcela bez komentářů. Clemens to vzdal a opřel se do židle. Pozoroval Leu, jak se snaží soustředit. Ale on netušil, že Lea byla v dost komplikované situaci. Lidskou magii neměla a netušila, jestli by měla zkusit elfskou. Nechtělo se jí podvádět. Ponořila se hluboko do důvěrně známých myšlenek - a zarazila se. V její mysli bylo něco cizího. Neznámá magie, dávno nepoužívaná, ale přesto neuvěřitelně silná. Bylo to, jako by se zavřenýma očima ohmatávala něco známého, ale nepoznávala to. Byla - a zároveň nebyla - její součást. Ponořila se ještě hlouběj, snažila se ruzluštit hlubiny tajemství své mysli. A najednou se vnořila do vzpomínek, které jí nepatřily...
Mladá, plavovlasá žena objímala spokojeně vysokého, štíhlého muže a bezstarostně se smála kráse dne. Laškování, polibky. Hluboké a hřejivé, naplněné nejčistším citem - láskou. Dva chlapci a dvě dívky seděli na zídce, houpali mírně nohama a bavili se o budoucnosti. Pod nimi šumělo moře. Azurová obloha, hřejivé sluneční paprsky. Najednou se tok myšlenek změnil.. Temná kobka. Čtyři ve stínu zahalené postavy. Mučení... Chtěla těm vzpomínkám plné bolesti uniknout, ale nešlo to. Byla příliš hluboko. Pak...Výkřik, který drásal uši. Tělo, padající k zemi. Pootevřené, sklenné oči. Vzlyk. Hlasy, krutý smích. A neuvěřitelný strach. A pak... Kletba, jejiž slova neslyšela. Pár slov... Rozmazaný, fialový blesk. Zasáhl plavovlasou ženu přímo do hrudi. Poté... Bolestné vzpomínky na samotu a obvinění... Dlouhé roky osamělé, v sklepním bytě, v izolaci před okolním světem... Cesta do Bradavic. Lea by téměř zalapala po dechu. Tyhle vzpomínky patří tomu, kdo se jí minulé pondělí pokoušel vniknout do myšlenek. Těžké rozhodování, až nakonec... Leu zamrazilo. Ta žena byla tak zničená, že už nechtěla žít. Kouzlo, které minulé pondělí večer použila, mělo Lei kousek po kousku předávat části její duše. Měla týden života, a věděla to. Teď už nejspíš bude mrtvá... Proto ty změny. To nezvyklé chování. Pocit, že to není ona. Vše to vysvětlovalo. Ponořila se zpět do myšlenek, aby zjistila víc. Našla schopnost. Schopnost zneviditelnit se. A pak zkušenosti z života stráveného nad knihami. A magické jádro, které roky nebylo použito. Lea se třásla. Nenáviděla zlo víc než kdy dřív. Tolik škody, tolika lidem zničilo život...
"Hej, Leo, vnímáš!" Překvapeně zamrkala. Chvilku jí trvalo, než si uvědomila kde je. Clemens se na ni nasupeně díval. "Poslyš, netvrď mi že ses celou dobu jen musela soustředit. Co se děje?" Clarissa ho ale zarazila.
"Ne teď. Až po hodině..." Pak se otočila zpět ke své sklenici a znovu se pokoušela o naturis dissigno sea. Clemens se na ní znuděně podíval a pak prohlásil:
"Musíš sea vyslovit protáhleji. Takhle, víš..." A předvedl protáhlé, přehnané kouzlo. Z jeho hůlky najednou vyšlehl záblesk světla a v učebně se začelo extrémě oteplovat.
"Výborně, pane Nheo, teď to vraťte do původního stavu. Deset bodů pro Nebelvír" Clem vypadal snad nejzaraženěji a nejpřekvapeněji ze všech.
"Jak to mám udělat?", začínal panikařit. Clarissa se na něj posměšně otočila a usmála se:
"Příště si ty tvé dementální vtípky raději nech. Máš štěstí, že se nestalo nic vážného" V místnosti se všichni začeli potit, a teplota stále stoupala.
"Notak, Cleme, dělej, nechci být zaživa usmažena nezletilým blbcem!", osopila se na něj jedovatě Tess a začela si svlékat mikinu. Clemens se provokativně usmál a svraštil čelo.
"Zamyslet se nad změnou...", brblal. "To jako má jít jak? Snad: Ať jsou všude v místnosti rampouchy a ať je jako v zimě aspoň minus dvacet-"
"Cleme, ne!", zaječela Clarissa, ale už bylo pozdě. Ze stropu, tabule i všech stolů visely rampouchy, zem pokrýval hustý sníh a pekelně mrzlo.
"Sakra, Cleme, nech těch stupidních vtipů a vrať nás do normálu", drkotal zuby Lukas Lacroix z Havraspáru a vrhal na Clema nebezpečné pohledy. Clemens se zamyslel, poté prohlásil:
"Ať je tady přesně tak, jak předtím" Nic se ale nestalo.
"Do ¨¨¨¨¨¨, víc citu do toho" Ječela zmodralá Tess, přičemž si málem překousla jazyk.
"Jojo, jasně, jak-"
"Clemensi....", zavrčel Lukas. Hrozba v jeho hlase nebyla k přeslechnutí.
"Em... Jasně... Tedy... Ať je tady tak, jak předtím" V místnosti se konečně normalizovala teplota a všichni si úlevně oddechli.
"Myslím, že s kouzlem budeme pokračovat zítra. Za domácí ůkol mi napíšete pojednání o použití a účincích kouzla na deset palců"
_____________
"Můj pane..."
"Snape... Jaktožes nesplnil úkol?"
"Prosím o prominutí, pane, potřebuji čas k nalezení vchodu-"
"Měl jsi čas! Nevyužils ho, a to neodpouštím! Crucio!"
"Pan-áááá..." Černovlesý muž se v nepředstavitelné bolesti svíjel na zemi. Temný lord se chladně zasmál. Nechal kouzlo ještě minutu působit, než odklonil hůlku. On přesně věděl, jak způsobit největší bolest bez vážnějších zranění - potřeboval své služebníky...
"Příkazy svého pána se plní, Snape"
"Můj pane..."
"Zítra večer chci kometu. Nejpozději"
"Pane-"
"Ty se opovažuješ mi odporovat?"
"Ne, pane"
"Dobrá. Jdi"
"Jak si přejete, můj pane"
____________
"Leo!" Černovlasá dívka se prudce zastavila. Tázavě se otočila na světlovlasého, vážného chlapce a dívku s kratšími, světle hnědými vlasy. "Nemyslíš, že je čas abys nám to vysvětlila?" Bylo právě po hodině Černé magie pro pokročilé, kterou ani Clemens, ani Clarissa neměli a tudíž doteď nenašli ani čas nerušeně s Leou mluvit. Dívka jen odevzdaně kývla a stáhla je do prázdné učebny. Nebyla si jistá, co všechno může říct, ale rozhodla se pomlčet o vlití duše.
Ráno jsem nemohla dospat.Sedla jsem si na okno a pozorovala dění venku; přemýšlela jsem. Pak jsem se zase ponořila do vize... Asi mě to vylekalo, protože jsem vypadla z okna, jehož ochrana byla v úterý zničena. Podařilo se mi z pudu sebezáchovy probrat a použila jsem pár kouzle, ovšem z toho vypětí jsem ztratila vědomí. Nevím přesně, co se stalo pak...
Tentokrát jí věřili. Clemens se na ni podíval velmi pobaveně a pak prohlásil:
"Kdybys mi to samé řekla předevčírem, myslel bych si, že ses pomátla nebo že ti zkrachoval mozek. Ale dneska..."
"Podívejte, to je sice zajímavé, ale o tohle nám teď nejde. Hodně jsem přemýšlela a došla jsem k názoru, že by vchod byl teoreticky možný přes jezero, což ovšem nepřichází v ůvahu, nebo že bychom-" Lea ji zarazila pohybem ruky. Zírala před sebe, oči vytřeštěné. To je ono. Tohle jsme celou dobu hledali. Turnaj tří kouzelníků... Potter přece popisoval, že potkal Ufňukanou Uršulu. Do jezera se dostala potrubím.. Jak jsme to mohli přehlédnout! Neptala se ostatních na nic, nečekala na odpověď nebo názor Clema a Clarissy a rozběhla se přímo k jezeru.
"Hej, Leo, počkej! Jak to najdeš? Jak budeš dýchat! Musíme-"
"Neřečni a dělej! Ona se zbláznila!", zavrčel Clem a rozběhl se za Leou.
"Leo!" Hnali se plnýma chodbama a nehleděli si studentů, kteří překvapeně uhýbali nebo za nimi něco nelichotivého křičeli.
"Leo...", chytla ji Clarissa u jezera udýchaně za rameno.
Nech mě! Musím jít, okamžitě! Nesmíme ztrácet čas! O kometě ví i zlo! Pokouší se ji získat! Copak to nechápete? Můžeme přijít pozdě! Co pak?
"Leo, uklidni se! Bez plánu se nám to stejně nepodaří!"
Vy to nechápete! Pokud to nezvládnu-
"Copak to nechápeš? Ten úkol je nemožný, nikdo po tobě neočekává, že to zvládneš!"
Vy nic nevíte! Já to musím zvládnout! Něco jsem vám neřekla: Soud mě připravil o část mé magie. Nemůžu kloudně kouzlit! Pokud se mi to nepodaří, přijdu i o zbytek! Bude ze mě mudla!
Oba dva na ni zaraženě hleděli. Pak se Clemens zhluboka nadechl a řekl:
"Chápu sice, že nechceš přijít o tvou magii. Ale tady nejde jen o tebe, ale o celou dobrou stranu. Samas' nám říkala, co by se stalo, kdyby kometu získal Temný lord. Takže nemysli laskavě jen na sebe ale i na ostatní. A mohla bys nám trochu víc důvěřovat" Bylo vidět, že říct to ho stálo hodně námahy. Lea na něj nejdříve ohromeně zírala, pak se uvolnila, zhluboka se nadechla a "řekla":
Dík, žes mi to připoměl... Nedokázala jsem vydržet při představě, že tam dole...
Ještě jednou se zhluboka nadechla, pak se otočila a rychlým krokem se vracela do hradu. Clarissa vypadala ustaraně: pobyt venku na školních pozemcích měli výslovně zakázaný a bylo téměř jisté, že je někdo viděl. Z toho vyplýval pěkný malér; a právě to oni teď nepotřebovali. Hradní brána se ještě zdála nekonečně daleko, když zaslechli výkřik. Táhlý, bolestiivý a nelidský. Clarissa se uprostřed pohybu zarazila.
"Co to bylo?", zeptala se a ostražitě v ruce svírala hůlku. Clemens neodpovídal. I on se zarazil a rozhlížel se kolem. Najednou zaječel:
"Utíkejte!" Ze Zapovězeného lesa se vynořila řada bytostí, které ještě nikdy neviděli. Hnali se přímo k nim; buď utíkali, letěli nebo se plazili jak nejrychleji to šlo. Dusot jejich kopyt otřásal zemí... Clarissa zaječela a obrátila se za Leou a Clemensem, kteří jako o život utíkali k hradu.
"Přidejte!!", ječel Clemens, když se otočil a uviděl první stvoření ani ne deset metrů od sebe. "Vždyť oni nás ušlapou!" Přidali, ale proti vyděšeným tvorům neměli šanci. Vzdálenost mezi nimi se neustále zkracovala; nejdříve to bylo deset, pak osm a nakonec pouhých pět metrů. Ať už to bylo cokoliv, co je donutilo opustit les, muselo je to řádně vyděsit. Někteří z nich vydávali podivné, kloktavé zvuky, další ječeli vysokým hlasem a jiní metali kolem sebe tyrkysové blesky z vody. Celý hrůzostrašný obraz doplňoval stahující se mrak temnoty. Vypadalo to, že ochrana školy vpád už dlouho neudrží... Lea byla zoufalá. Byla to její chyba, že opustili hrad a teď jim hrozilo ušlapání těmi nejzvláštnějšími tvory. Podivné bylo, že se mezi nimi nacházely rasy, které se už od počátků časů nenáviděly a válčily mezi sebou, ale teď běžely svorně bok po boku. To, co je vyhnalo z jejich území, muselo být buď velice děsivé, nebo velice nebezpečné... Nebo obojí. Uslyšela vedle sebe ječet Clemense cosi nesrozumitelného, viděla děs v Clarissiných očích a zděšení v těch Clemových, stále přibližující se tvory a stále ještě příliš vzdálenou bránu hradu. V běhu se otočila a použila zmrazovací kouzlo, které zastavilo alespoň první jedince. Neohlížela se po ostatních a běžela za obouma přáteli. Dusot zesílel... Lea se prudce zastavila. Snažila se soustředit.... Celým svým bytím se soustředila na vítr. A pak ho zavolala... Ventus! Ventus avenis sera nelana gea... Dávno nepoužitý, nádherný hlas... Z rukou jí vyšlehl bleděmodrý blesk, protkaný bílou a tmavší modrou. Stočil se a vytvořil mezi Leou a tvory pohyblivou bariéru, jako tornádo... Když první tvor narazil do ochrané bariéry, málem to neustála. Otočila se na Clarissu a Clema, ale oni už tam nebyli... Utíkali dál. Nechápala proč, ale utíkali dál. Asi si nevšimli, že zastavila. Cítila, že její ochrana slábne... Rozběhla se za přáteli. Ve chvíli, kdy vletěla bránou do hradu a zavřela ji, si ůlevně oddechla. Podívala se na Clema a Clarissu, ale ani jeden z nich nevypadal jako by se chtěl zeptat na kouzlo, které použila... Aniž by věděla, co dělá, vnikla do Clemensovi mysli. Byli u jezera. Pak spěchali do hradu. Utíkali bez zastavení k bráně, ale Lea se ani jednou nezastavila... Lea nechápala, jak bylo možné, že oni viděli něco jiného, když- zarazila se. Stávalo se jí, že v obzvláště komplikovaných situacích použila podvědomě magii. Jako teď. Vykouzlila iluzi, protože nechtěla, aby Clarissa a Clem viděli její magii a protože chtěla, aby byli v bezpečí. Vytvořila podvědomě svou iluzi, stejně tak jek teď vnikla do Clemovi mysli. Jednala impulzivně - ale možná je to zachránilo. Ve chvíli, kdy se vydali rychle směrem ke společenské místnosti ucítila, že její ochrana se protrhla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama