17. kapitola - Přípravy

9. dubna 2007 v 12:00 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Lea se nemohla dočkat první hodiny Nauky magie. Byla napnutá, protože neměla čas prozkoumat školní knihovnu na téma 'magické schopnosti'. Bylo možné, že jednu schopnost už objevila: schopnost lehce vzdorovat bolesti, způsobené kouzlem, ale také bylo možné, že to zapříčinil trénink v Satre. Od té doby, co se jí profesorka Filia pokoušela dostat do hlavy, byla neustále ostražitá a nestáhla obranu ve své mysli. Ačkoliv ji to velmi mrzelo, všimla si odtaživého chování Clarissy. Chápala ji - Clar nebyla hloupá a nespokojila se s jednoduchým vysvětlením. Hledala za tím něco víc, a Lea se bála, aby nenašla. Probrala se z svého zamyšlení a následovala ostatní na hodinu Přemněňování s profesorkou Prodi, která si hned ze začátku získala u studentů respekt. Byla přísná, velmi přísná dokonce a v její hodině nikdo nevyzvaně ani nepípl. Ovšem profesorka Prodi měla jednu velkou vadu - nadržovala své koleji, Zmijozelu. Uvítala je, jako minule, pouhým kývnutím hlavy a oni si sedli do lavic. Profesorka chvíli zkoumavě prohlížela třídu, než řekla:
"Zopakujeme minulou hodinu. Uděláme malý, kolejní závod. Písemný test. Kolej, která celkově dosáhne nejlešího průmněru, vítězí a získává... Dvacet bodů. Takže, můžete začít. První otázka: Jak poznáme, bylo-li těleso již někdy magicky přemněněno či ne?" Žáci sotva stačili vytáhnout brk a už profesorka překročila k další otázce. Ačkoliv zkouška nebyla moc dlouhá, dala jim zabrat. Když si profesorka beze slova přivolala jejich pergameny, mnozí z nich ještě práci nedokončili.
"Takže, přejdeme k vyhodnocení..." Mávla hůlkou a z hromady vylétl první pergamen.
"Aha, Mrzimor, konkrétně Zoë Hobbel" Dívka mírně zrudla a začela studovat hladký povrch stolu. Nejistě se podívala na profesorku, která se na ni usmála. Najednou se k ní profesorka přiblížila, vztyčila se před jejím stolem a zařvala:
"Odkdy formule na přemněnu neživého tělesa v těleso živé končí na Vivus exatilis?Máte uši nebo ne? Nebo jste snad minulou hodinu věnovala snění? Správné znění je Exanimis vivus!"
"Já.. Když-"
"Mlčte! Odebírám Mrzimoru deset bodů... Máte na to P"
"Přijatelné? Vždyť celý zbytek měla správně?!"
"Pane Liu, kdy se konečně naučíte, že nemáte skákat profesorům do řeči? To bylo deset bodů dolů pro Havraspár..."
"Ale vždyť má pravdu! Nemůžete-"
"Co já můžu a co ne, o tom asi rozhoduji sama, slečno Perestro. Dalších deset bodů dolů pro Havraspár"
"Ale-"
"Pokud budete dál odmlouvat, máte školní trest. Deset bodů dolů pro-"
"Ale paní profesorko, už jste nám odebrala dost bodů!"
"Skutečně? To si nemyslím, dost jich bude, až pochopíte, že mi nemáte skákat do řeči. Je to školní trest pro Havraspár. Dostavíte se po hodině k mému kabinetu, kde se domluvíme na času"
"Ale paní profesorko, to skutečně není spravedlivé-"
"Dobře, zůstáváte všichni po škole! Ach ano, a to by bylo deset bodů dolů pro Mrzimor. Kde jsme to skončili? Ach, ano... U vašich testíků, že?" Opět mávla hůlkou a z hromady vylétl další pergamen.
"Takže, Havraspár... Je ze soutěže vyřazen za odmlouvání" Nina Perestro se už nadechovala, že něco řekne, když si to zase rozmyslela a raději mlčela.
"Výborně, slečno Perestro, už jste se poučila!" Hraně se usmála profesorka.
"Takže pokračujeme... Jack Cando, Nebelvír" Jack se trochu přikrčil, nechtěl dopadnout jako Zoë. Profesorka přelétla očima papír a prohlásila:
"Nevěděla jsem, že přemněna neživého tělesa v těleso živé je nejlépe proveditelná na příkladu 'špendlík-myš', pane Cando... Mohl byste nám konkrétní kouzlo předvést?" Jack se zarazil, pak trochu zbledl a vstal.
"Ehm... No... Acus exanimis vivus mus" Špendlík, který mu profesorka podala, se zavlnil, začel měnit tvar - a vrátil se do své původní podoby.
"Špatně! Nejlehčí přemněna je u příkladu 'špendlík-krysa', která má jiné kouzelné znění! To je... No.. asi též P" Nemělo cenu protestovat. Když profesorka vytáhla z hromady Zmijozelský list, byla známka předem jasná - V.
_____________________
"Jasem?"
"Ano, můj pane?"
"Zítra nastane tvůj čas"
"Děkuji, pane... Směla bych vědět, čí oživení-"
"Nejsi v té pozici, abych ti to řekl"
"Pane, prosím, ráda bych věděla, koho-"
"Řeknu ti jediné, Jasem. Je to mocný kouzelník, jehož pozůstatky nikdo nenašel po desetiletí... Jehož rodokmen je spletitější než ostruží a jehož moc je nevypočitatelná... Je to někdo, kdo mi zajistí výhru"
"Pane, smím se ještě naposled zeptat?"
"Naposled? Nelži, Jasem"
"Promiňte, pane"
"Ptej se... Naposled se ptej s vlastní duší"
"Jak zaručíte, že Vás onen... Mág nezradí a nepokusí se Vás zničit, aby mohl vládnout sám?"
"Jak se opovažuješ pochybovat o mých schopnostech!"
"Promiňte, pane..."
"Rozhodla ses objetovat svou duši, budiž ti naposled odpuštěno. Rituál mi zajistí jeho loyálnost... Jako daň, že mu vrátím život, mě bude muset poslouchat"
"Děkuji, pane"
"Zítra se z tebe stane můj nejvěrnější"
"Děkuji Vám, pane"
"Zítra, Jasem, zítra se z tebe stane to, co jsem se po dvanáct let pokoušel získat. Nyní jdi, připrav se..."
______________________
Lea se probrala ze svého tranzu. Bylo už to počtvrté, co se jí to stalo - poprvé ve vlaku, podruhé před lektvary v ůterý a nakonec ve čtvrtek před hodinou bojových umění, které se nakonec z důvodu absence profesora nekonaly - a poté teď. Pokaždé viděla to samé: Temného lorda s nějakým ze svých Smrtijedů. To, co teď slyšela, ji šokovalo. Nejhorší na tom všem bylo, že tyto vidiny bývaly pravdivé. Pokud se Temný lord skutečně chystá oživit nějakého mocného Mága na straně zla, jsme v háji... Musela jednat. Rozhodla se pro jediné - informovat ředitele. Pokud se něco takového skutečně má stát, on má právo to vědět. Polkla a vydala se k ředitelně. Netušila, kde je, tak se nechala vést svým elfím instinktem, který jí napovídal, kudy jít. Zastavila se před kameným chrličem. Teprve teď si uvědomila, že nezná heslo. Rozhodla se snad poprvé, co odešla ze Satre, použít telepatii. Uvolnila svou mysl, aby ta prozkoumala okolí po jejím cíli: heslu do ředitelny. Narazila na jednu mysl, kterou by tady neočekávala: Mysl která skrývala víc bolesti, než si dokázala představit. Vyděšeně se stáhla. To, co pocítila, bylo děsivé. Ať už to byl kdokoliv, musel toho hodně prožít... A nebyl to člověk. To bylo jisté. Najednou se chrlič odsunul a vyšel - spíše vyběhl - ředitel. Ani si Lei nevšiml a málem ji smetl stranou. Roztěkaně se rozhlédl a rychle se omluvil. Už chtěl pokračovat v cestě, když před něj Lea vyslala slova, takže se na místě zarazil:
"Pane profesore, já mám... Jde o záležitost o které si s Vámi potřebuji teď hned promluvit!
"Nemám na to čas, potřebuji si něco nutně-" Lea si uvědomovala, že profesor je na nejvyšší míru rozrušen. Něco se muselo stát, ale Lea tušila, že tohle je přednější. Rozhodla se použít telepatii:
Jde o rituál oživení, Temný lord-
Ředitel se zarazil stejně rychle, jako by mu řekla, že je jeho babička.
"COŽE?" Zařval tak nahlas, že se po nich pár studentůohlédlo. "Co o tom víš?" Snížil svůj hlas a naklonil se k Lei. Ta mu poslala další myšlenku:
Nebude to lepší v ředitelně?
Draco Malfoy se otočil zpět k chrliči a zašeptal: Srdce bojovníka. Lea se tomuto heslu nijak zvlášť nedivila: Většina tajných vchodů byla kryta heslem, které buď mělo být připomínkou na Harryho Pottera, nebo mělo dodat naději a donutit k zamyšlení. Ona měla štěstí v tom, že uměla mluvit i s kamenem svým 'tajným' hlasem, protože jinak by se nedostala do žádného chráněného prostoru... Vytrhla se ze zamyšlení a následovala ředitele po točitých schodech, které se sami pohybovaly. Vešla do velké, kruhové místnosti. Kdyby zde stanul někdo, kdo znal kancelář z Brumbálových dob, poznal by, že se kromě nového portrétu s starým kouzelníkem s dlouhým, bílým plnovousem nic nezměnilo. Lea však obdivovala rozsáhlost místnosti i magické přístroje, které viděla snad poprvé ve svém životě. Z obdivného rozhlížení ji vytrhl ředitel, který si potichu odkašlala. Lea se vrátila do reality a sedla si na nabízenou židli přímo naproti řediteli.
"Takže, co víš, jak ses to dozvěděla a od koho ses to dozvěděla?", zeptal se jí nepříliš vlídně ředitel. Lea chvilku přemýšlela. Zvažovala, co všechno mu říct. Nakonec se odhodlala:
Jsem telepat, jak už jste si jistě všiml. Tuto schopnost ovládám teprve krátce, ale vím, jaký je její rozsah a síla. Stává se mi něco, co do telepatie určitě nepatří: občas propadnu do jakéhosi tranzu, ve kterém nic kolem nevnímám, nehýbu se a mívám sklenné oči. Vidím většinou nějaký výjev, nějakou scénu, která mívá později velký význam. Poprvé se mi to stalo ve vlaku, cestou sem, do Bradavic. Ostatní v mém kupé naštěstí spali, takže si ničeho nevšimli. Viděla jsem Temného lorda, tedy postavu v černém hébitu, s nelidským obličejem a pichlavýma, rudýma očim, jak plánuje se svými Smrtijedy přepadení na Vás. Neměla jsem čas nikoho varovat, takže jsem pouze očarovala hůlky těch, kteří se mnou byli v kupé, na duševní přivolání. Víc jsem toho nestihla, protože jsme dorazili. Ty další dvě vidiny jsem měla tady, v Bradavicích.
Rozhodla se, že tentokrát nemusí říct pravdu.
Viděla jsem jen rozmazané obrysy. Dnes jsem ale měla další vidinu...
Vypověděla mu slovo od slova, co viděla. Profesor už během jejího vyprávění vstal a začal nervózně přecházet po místnosti, a když Lea domluvila, začel usilovně přemýšlet.
"Říkala jsi, že se oběť jmenuje Jasem?", ujišťoval se ještě. Lea kývla.
Opakoval to jméno několikrát
"Musím se ujistit, že mluvíš pravdu. Jelikož v tvém případě nemůžu použít Veritasérum, ani kdybych chtěl, můžu ti nebídnout pouze Nitrozpyt" Tohle Lea nemohla dopustit. Ne, nikdy nesměla nikoho dostat do dvých myšlenek. Zavrtěla rázně hlavou. Profesor si povzdechl. Vybavovala se mu vzpomínka.... "Malfoyi, jesti chceš dokázat tvou věrnost, budeš nás muset nechat použít Nitrozpyt", říkal právě vysoký, černovlasý chlypec se smaragdovýma očima, které byly zakryty brýlemi. Byl v té době už mistr Nitrozpytec, Snape přece jen vyplnil svou povinnost... "Ne, nikdy to nedopustím", odpověděl mladý aristokrat s bezvýraznýma, šedýma očima. Jeho myšlenky byly jeho jedinným útočištěm, jeho poslední skrýší. Nemohl dovolit, aby se mu v nich někdo hrabal... Byly to jediné, co mu zůstalo... Pak už viděl jen rudou kletbu, která se na něj řítila... Ne. Teď nebyl čas na vzpomínky. Podíval se na dívku a i když věděl, že dělá chybu, namířil na ni hůlkou a zavolal:
"Legilements" Očekával, že mu nic nebude bránit. Ale ačkoliv dívka byla zcela nepřipravená, kolem její mysly se tyčila ohromná, neviditelná hradba, z které sálala moc. Pokoušel se ji probourat, ale nebyla v ní jediná trhlinka. Vzdal to. Podíval se udiveně na dívku, která se na něj téměř zklamaně dívala. Její oči říkaly jediné: Tohle bych od Vás nečekala... Ale on musel. Nemohl jí jen tak věřit.. V téhle době se nadalo věřit nikomu.
_______________________
"Temesis?"
"Co je, Jasem?"
"Kdo převezme mé tělo?"
"To ti nemůžu říct"
"Chci to vědět. Musím to vědět, musím! Chci znát jméno toho, komu daruji své tělo i duši!"
"Jasem-"
"Temesis! Zapomělas na ty roky, co jsme tu spolu prožili? Pamatuješ? Jsi mi zavázána!"
"Jsem, ale nemůžu porušit přísahu!"
"Takhle zničíš naše přátelství!"
"Nikdy žádné nebylo... Stejně zítra odejdeš, Jasem, dnešní večer je náš poslední..."
"Tohle jsem nechtěla, Temesis! Věř mi! Ale on mě k tomu donutil!"
"Nemohl tě donutit! Rituál musíš podstoupit dobrovolně!"
"Temesis... Promiň mi to. Pro mě už tenhle život neměl význam..."
"Dobrou noc, Jasem. Zítra musíš být odpočalá..."
"Já vím. A děkuji, Temesis... Za všechno cos pro mě kdy udělala"
"Není zač, Jasem... Není zač..."
____________________
"Nauka magie se dělí na mnoho čátí. Mocnosti magie, schopnosti, národy magie, jejich zvyky, jazyky a místy jejich pobytu, magické tradice, způsoby a spoustu dalších oddělení. My se budeme zabývat dopodrobna postupně všemi. My začneme, abyste později pochopili vyjímečnost, důvody a podstaty některých situací, magickými schopnostmi. Do příští hodiny mi všichni napíšete esaj na třicet palců o jedné magické schopnosti. Dneska se ještě budeme zabývat obyčejnou magií. Takže... Jak kouzelník ovládá svou magii? Slečno Grandcor?"
"Hůlkou. Ta ji-"
"Výborně. Nemusíte zacházet do detailů, hůlka byla správná odpověď. Víte někdo, proč má hůlka magické složení?" Lea si zklamaně povzdechla. Bude muset vyhledávat v knihovně a bude se muset dočkat příštího týdne... Uvědomila si, že by měla dávat raději pozor a tak se začela věnovat hodině.
______________________
Takže, tuhle kapču, stejně tak jak i ty minulé, bych chtěla věnovat všem, kteří mou povídku čtou a vytrvale komentují. Moc vám za to ještě jednou děkuji! Doufám, že se vám to, i přes to ukončení, líbilo. Další mi asi trochu zabere, budete si muset trochu počkat...
Effren
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 Siria Siria | 9. dubna 2007 v 12:57 | Reagovat

Parádní, nádherná kapča! Úžasná! Skvělá! Těším se na další :-))) Mimochodem, first koment.

2 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 9. dubna 2007 v 16:24 | Reagovat

vazne super kapitolka, jserm hrozne napnuta jak to vsechno bude dal

3 anet anet | 9. dubna 2007 v 16:25 | Reagovat

Pěkné, jen ten konec:) ale těším se moc na další, jen doufám že to nebude moc dloho trvat, jinak je povídka vážně úžasná, díky že jí píšeš:)

4 Blytonka Blytonka | E-mail | Web | 11. dubna 2007 v 12:45 | Reagovat

Moc se mi to líbí.

5 HP fan HP fan | 21. září 2011 v 22:56 | Reagovat

bud je to tim, ze jsem tak unavená a pomalu usínám, anebo ses od zacátku trochu zhorsila... i kdyz to spís bude tou únavou... asi si pujdu lehnout.. *zív*
zítra uvidím, cím to bylo doopravdy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama