13. kapitola - Úryvky minulosti

1. dubna 2007 v 15:19 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
"Každý je svým vlastním předkem a svým vlastním osudem. Člověk si tvoří vlastní budoucnost a dědí vlastní minulost" - A. P. Čechov
Z postele v nejvyšším patře nebelvírské věže se ozval výkřik. Dívka s havraními vlasy a jiskřivě zelenýma, nyní široce otevřenýma očima začala něco křičet v neznámé, nesrozumitelné řečí, která zněla jak šumění větru, zpěv ptáků v korunách stromů, zurčení vodopádů a snad i jak paprsky slunce, dopadajíc na vyleštěnou vodní hladinu. V široce otevřených očích se ovšem zračil děs, strach a bolest. Křik probudil ostatní žáky, spící ve věži. Ke dveřím se nahrnuli dva chlapci, kteří se s dívkami přátelili. Rozhlíželi se vyděšeně kolem. Ten hlas ve všech probouzel strach a dávno zapomenutou bolest, tak, jako kdyby mělo přijít něco hrozivého, něco zlého. Hlas byl varování a nejistota, jako křik slepého, že vidí vojsko, jako křik hluchého, že slyší výstřel. Jako zapomenutý hlas přímo z nebes... Hnědovláska s oříškovýma očima se svezla na zem a zakryla si rukama uši, ale nepomáhalo to. Hlas jakoby se do ní vrýval, zanechával nemizící stopy, prostupoval skrz ni a zanechával jen jedno: Bolest... Dívka s kratšími, světle hnědými vlasy to celé sledovala úplně šokovaně, nebyla se schopna pohnout. I oba chlapci u dveří jako by zkameněli, nebyli schopni pohybu. Křik nepřestával, naopak ještě sílel. Najednou se přes čistou, noční oblohu posetou hvězdami převalili temné mraky, na jezeře se zvedaly pětimetrové vlny, které najednou zamrzaly, prudký poryv větru roztříštil magií chráněné okno, oheň v krbu společenské místnosti vzplál dvoumetrovými plameny, které zrudly až v nepřirozenou červeň, a květiny všude v okolí rozkvétaly a vadly rekordní rychlostí, stále dokola. Najednou to všechno ustalo. Nastávající ticho bylo děsivé, mrazivé, jako náhlé ticho před bouří. Mraky z oblohy zmizely, stejně tak jak se i vlny na jezeře, plameny v krbu a prudký vítr, který zpřeházel všechno v místnosti. Všechno utichlo. Najednou se dívka s nespoutanými, černými vlasy a smaragdovýma očima prudce posadila. vyděšeně a dezorientovaně se rozhlížela kolem, sledující tu spoušť. Nezmohla se na jediné slovo a v očích snad měla větší děs, než kdykoliv předtím.
_________________________
Lea stála na nádherné louce, která vyzařovala pocit míru a klidu, pocit bezpečí. Rozkvetlé jabloně i neznámé květiny, zelená tráva, v dáli šuměl les. Nedaleko se rozlévalo křišťálově průzračné jezero. Ptáci zpívali svou píseň, slunce svítilo na azurovém nebi. Svěží vánek odvál všechny starosti a strasti, veškerou bolest. Najednou na louku vstoupil jednorožec a přiblížil se až k Lei. Ta se vůbec nebála, neměla nutkání se otočit a utéct. Stála klidně na místě, myšlenky létaly její hlavou jedna za druhou, ale ona se nenamáhala ani jednu zachytit. Jednorožes v tu chvíli jako by promluvil, promluvil hlasem, který pronikal až do duše, do každičké části jejího vědomí. Nebránila se, naupak se mu vydala vstříc. Máš moc, jak změnit osud, Lvice ohně a naděje, která vládne duze! Využij ji, protože když tak neuděláš, skončíš ve větších bolestech, než si dokážeš představit. Svět zahalí temnota v černém plášti, démoni z podsvětí povstanou a lidstvo najde zkázu! Zabraň tomu! Zabraň tomu! Zabraň... Hlas pomalu slábl, ale v její hlavě nacházel ozvěnu a vryl se do ní silněji, než cokoli jiného. Moc, která předčila lásku, nenávist a slzy, moc, která byla předurčena... Najednou všechno zčernalo, vítr zkázy zničil veškerou krásu, popel zahalil čistotu a bezpečí okolí, voda v jezeře zčernala a les lehl popelem... Ani si neuvědomila, že začela křičet, křičet hlasem, který chtěl ukončit tu bolest, ten pohled na zkázu... Ptáci utichli, padli mrtvi k zemi, jednorožec, bájené stvoření, vzplál černým ohněm zkázy a zmizel, uklidňující vánek se zmněnil v ničivý uragán, který zažehnal i poslední plamínek naděje... Zabraň tomu! Zabraň... Svět se ji rozplynul před očima, najednou stála na okraji ohromného kráteru... V jeho nitru se leskl malý, jako pěst velký, černě lesklý kámen, který uvolňoval silnější pocit beznaděje, zoufalství a strachu, než kdy předtím pocítila... Toto je zlo a zkáza světa, pravý pramen veškeré temnoty...Pravá bolest a nenávist... Černá kometa... Zabraň tomu... Zabraň tomu! ZABRAŇ TOMU! Nemohla se pohnout, mohla jen nečině sledovat, jak z komety vychází mrak utrpení a strachu, nejhorší stvoření země, které nikdy neměla být vypuštěna, nenávist, zrada, bolest, vztek, zlost, zoufalství, beznaděj...Chtěla tomu zabránit, ale nešlo to, chtěla odtud odejít, zmizet, neprožívat tu bolest... Ale nemohla... Byla bezbranná, slabá, nevládla svému tělu, své duši, nemohla ani přemýšlet... Jediné slova se ji pořád ozývala: Zabraň tomu... Chtěla se schoulit, uniknout odsud, ale nešlo to... Svět se opět rozplynul před jejíma očima a ona uviděla souboj, magický souboj... Muž, celý v stříbrno-zeleném plášti, bojoval proti jionému, který byl naopak v rudé a zlaté... Mezi nimi ležela na zemi střepina něčeho, střípek temnoty, střípek Černé komety... Najednou ten v rudém sklonil hůlku, podíval se svému soupeři do očí, jeho slova, pevná, a plná naděje, se s mnohanásobnou ozvěnou rozlehly okolím: "Protos nás zradil, Salazare, pro střípek bolesti a strachu, pro střepinu temnoty? Salazare, nedělej to! Naše moc je nejvyšší, ale musíme dosáhnout jednoty! SALAZARE!" Muž v zeleném se na chvíli zarazil, pak se pomalu podíval zlýma, do krvavaě ruda zbarvenýma očima na svého protivníka: "Godricu, to není střípek bolesti, ale nástroj nekončící moci! Chci ovládat, chci být PÁNEM! Toto je moc nejvyšší, získám ji, ať už to stojí cokoliv, a ty mi v tom nezabráníš!" Vzápětí proti svému protivníku mrštil kletbu... Opět se jí vše rozmazalo před očima... Stála v komnatě, jejiž stěnu lemovaly vyrytí hadi a zdobily ji okrasné sloupy s propletenými hady... Uprostřed místnosti byla obrovská socha, v jejiž očích se třpytil střípek něčeho... Střípek temna a zla... Střípek bolesti... Najednou ze sochy vylezl obrovský had, jež zabíjel pohledem... Další stvoření, které vzniklo s pomocí komety a její zlé síly... Bazilišek...Naposled se ji vše rozmazalo před očima, uviděla na setinu vteřiny opět bájené stvoření, jednorožce, a opět cítila ona slova: ZABRAŇ TOMU! ZABRAŇ TOMU! Najednou byla opět ve své posteli, oči široce rozevřené hrůzou, těžce oddechovala... A viděla Clarissu, Melissu, Tess, Clemense i Jacka, jak na ní zírají s hrůzou v očích. Co se to stalo? Zabraň tomu...
_____________________
V místnosti bylo ticho. Takové ticho, že byste slyšel i závan větru... Najednou toto ticho prolomila Tess:
"Co to bylo?" V očích měla děs, celá se třásla. Na zemi seděla, stočená v klubíčku, Mel. Tiše vzlykala, opět prožila scénu s Denissou... Tentokrát to ale bylo bolestnější. Clarissa seděla bez pohybu na své posteli, zírala do prázdna a slzy jí máčeli tvář. Oba chlapci u dveří se probrali ze svého zkamenění a vyděšeně zalapali po dechu.
"Máš nám co vysvětlovat, Leo", řekla Clarissa ledově a zírala vyděšeně na Leu.
_______________________
"Můj pane"
"Mluv, Temesis"
"Někde se uvolnilo ohromné množství surové magie. Takovouto magie jsem pocítila poprvé, nikdy dříve tu něco takového nebylo... Snad ani nebyla z tohoto světa... Nebyla lidská, můžu vás v tomto ujistit..."
"Co bylo zdrojem té magie, Temesis?"
"To nevím, můj pane..."
"Najdi to!"
"Pane, je možné, že to byla kometa..."
"Ne. To bychom viděli následky..."
"Ano, pane"
"Splň svůj úkol, Temesis"
"Děkuji, pane"
________________________
Takže, další kapča která odkrývá nejedno tajemství... Děkuji za beta-read Petře... PS: Nejspíš jsem to zatím nezmínila, ale ignoruji děj HBP (6. díl)!
Jako vždy, KOMENTY A KRITIKU!!! Děkuji, Effren
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Budete číst pokračování téhle povídky?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 Siria Siria | 1. dubna 2007 v 16:15 | Reagovat

First koment :-))) Nádherná kapča! Skvělá, začíná se nám to projasňovat a zároveň i pěkně zamotávat. Jen dál!

2 Giner Giner | 1. dubna 2007 v 19:26 | Reagovat

Skvělé, fakt báječné:-) a díky, že jsem si t ěmohla přidat do dokazů:-)

3 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 1. dubna 2007 v 19:36 | Reagovat

tak to byl mazec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama