Bílý tulipán

31. března 2007 v 19:22 | Effren |  >>Jednorázovky<<
Vítr šeptá svá slova útěchy do ticha noční krajiny. Ne, tyhle slova ji nikdo nevezme... Nikdo a nikdy... Vítr šeptá do zimy, jedno a jediné slovo, stále dokola: Proč? Otázka nenajde odpověď. Otázka, ktrou nezodpovíš... Ani ty, ani já. Bolest neumírá... Bolest, která sžírá... Bolest, kvůli které nestojí za to žít... Bolest, kvůli které si přeji odejít... V dálce se zableskne, následuje hrom. Jak tehdy, v noc, která nebude zapomenuta... A pořád, pořád dokola, jediné slovo: Proč? Zničena, zhroucena, zrazena, zlomena - zlomena ta, která byla nezlomitelná, zkrocena ta, která byla nezkrotitelná, zničeno to, co bylo nezničitelné, zrazeno to, v co se věřilo, zrazena podstata života.... Pomalu umírá. Když naděje světlo nenajde odpověď, a tma pomalu se rozpíná, když krev, bolest, křik a pláč, když vzlyky, když beznaděj, když zoufalství... Když umírá. Srdce dala špatnému, duši věnovala temnu - aby byla zrazena. Aby skončila. Aby slyšela slova potupy, aby slyšela hrozivá slova, slova nejhoršího, slova pravdy. Tichá melodie se line krajinou, zvuky, co na významu pozbydou, zvuky, které drásají srdce zlomené, které hýčkají, hladí, tělo zubožené. Krev rýsuje se v kaluži, pohled, jež na tělo zhlíží, pohled, kdys dávno laskavý, dnes už pouze plný zrady, pohled, jež smaragdy vyhasly, pohled, jež dávno co se smál. Pohled, co patřil jediné, doufal, že mu to promine, doufal, ale marně, slova neslyšela, smutek nevnímala - vnímala bolest, co postupuje tělem před smrtí. Zelený záblesk, jediné slovo, miluji tě. Zelený záblesk, zlověstné ticho, bolest, co neodezní. Zelený záblesk, výkřik a beznaděj, zrada a smrt. Zelený záblesk, poslední pohled, poslední výkřik, poslední noc. Zelený záblesk, chlapec s jizvou, zelené oči a zmučená tvář. Zelený záblesk, slzy a prázdnota, zelený záblesk, a potom? Už nic. Prázdnota, bolest, zrada a tíseň, poslední sloka, poslední verš a poslední tón. Poslední vzlyk, poslední sten, poslední vteřiny a poslední dotek. Jediná útěcha zničeného svědomí: Konec přichází. Ruka, jež dotýká se těla, těla té, která vzlyky se chvěla, těla té, která skončit to chtěla, dotek chladný a bezcitný. Dotek toho, co nechtěl jít dál, dotek toho, jež skoncoval, dotek toho, jež miloval, dotek zrady a chladu co svírá srdce, dotek bolesti, která neutichá. Slyšíš? Šeptá do ticha: Nevzdávej se...Když už není pro co žít, proč nemůžem alespoň v klidu odejít? Temnota valí se, překrývá tělo, rudé vlasy, zkrvavené čelo, stažená tvář, zmáčena slzami, zmáčena slzami, jak moře vlnami... Oříškové oči, jen je otevřít, líbezné rtíčky, jen chtít... Ale ona nechce... Umírá... Stažená tvář povoluje, na rtech úsměv se objevuje, slova, šeptaná do ticha, do tmy, do světa: Sbohem... Poslední záchvěv rudých rtů, poslední sbohem navěků, poslední úsměv, poslední slza, tělo se rozplyne, krev zmizela...
Dnes v temnotě najdete tulipán, s bílými květy, v černotě, v popelu, ve věčném šeru... Tulipán ve znamení naděje, čistší a bělejší než bílá lilie... Květ svobody duše, svobody mysli. Svobody života, svobody smrti...
________________________
Tohle jsem napsala kdysi dávno v hluboké depresi, takže nevím, co z toho vyšlo... No prostě posuďte sami, já vím, je to taková krátká ptákovina, něco trochu jako básníčka... Prosím hlavně komentujte...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stážkyně Stážkyně | 19. června 2007 v 15:58 | Reagovat

Je to krása...něco takového  napíše jen někdo dám. neřeknu ti kdo jsem,ale věř mi, že mám hodně blízko do světa, o kterém ty sníš, do světa, který pomalu mizí,ale ještě je tady kousek naděje,který musím nést. Ruce přítomnosti se po mě sápou,ale já pořád musím běžet dál. Má mysl začíná potemňovat a před očima mám stíny. Rty se mi svírají bolestí a chtějí vykřiknout,ale nejde to...

2 Times Times | 4. července 2007 v 6:47 | Reagovat

Je to silně ponurá "skladba" , má v sobě něco z tvé osobnosti a také má v sobě stopu tvé lítosti a smutku. Tudíž: je to dobře napsaná "povídečka".

3 Times Times | 4. července 2007 v 6:51 | Reagovat

Kdybys to dala do řádků pod sebe, byla by to báseň. Ale i tak se to dá přečíst jedna báseň... :)

4 Sára Sára | Web | 11. července 2007 v 13:49 | Reagovat

pěkné

5 Estrellita Estrellita | E-mail | Web | 16. října 2008 v 17:38 | Reagovat

Jou, další "emo" dílko... a co třeba trocha optimismu do tvé tvorby?

6 HP fan HP fan | 20. září 2011 v 22:18 | Reagovat

I love it. Wonderfull. A bit abstract, but wow. Perfect. Didn't know you were able to write so well. WOW!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama