7. kapitola - Síla temnoty

25. března 2007 v 10:22 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
"Polovina pravdy je často velká lež" - Benjamin Franklin
Nad hradem se, jako na výstrahu, zablesklo. Za chvíli následoval hrom, který přehlušil všechno kolem. Studenti, namačkaní u hradní brány, seřazeni v obrané pozici, zmlkli. Cítili něco ve vzduchu, cítili hrozbu. Něco se mělo stát. Něco špatného. Lea, obzvláště citlivá na přírodu, cítila, jak vzduch kolem prudce ochladl. Během chvilky teplota klesla pod bod mrazu. Lea sevřela pevněji hůlku. Něco cítila... Někdo se blížil a snažil se jít potichu. Cítila téměř nepostřehnutelné otřesy země, jak asi dvacet lidí potichu a opatrně našlapovalo. Šťouchla do Clarissy, která stála vedle ní s několika třeťáky. Někdo se blíží. Clarissa se na ni vystrašeně podívala, pak ovšem upozornila i ostatní. Žáci pevněji sevřeli své hůlky - byli připraveni se bránit za každou cenu.
"Ta brána by každou chvíli měla povolit", zašeptal do nastávajícího ticha chlapec, který stál nejblíže k bráně. Lea cítila otřesy země stále výrazněji. Postavy se rozdělili. Chtějí nás obklíčit a nečekaně zaútočit ze starany. Mel kývla a sdělila to dívce, stojící před nimi. Pak se opět obrátila na Leu.
"Jednou mi to budeš muset vysvětlit." Lea kývla, a pak strnula. Už jsou tady... Clarissa se zatřásla. Snad strachem, možná zimou. Něco nebylo v pořádku, tady něco nehraje... Příroda se mě snaží varovat, ale já to nechápu... Tohle jsem ještě nezažila... Lea zaraženě poslouchala výstrahy přírody. Zvířata se stahovala a skrývala do svých nor, ptáci dávno přestali zpívat. To hrůzostrašné ticho... Ani lístek se nepohnul. Ticho jako před bouří? Ne, tohle nebylo normální. Najednou to zaslechla. Šeptaný povel, který neexistující vánek přivál až ke skupině žáků.
"Zaútočte!" Tentokrát Lea nestihla nikoho varovat. První kletba se zabořila do štítu dřív, než si vůbec všimli, že Smrtijedi už zaútočili.
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
Ve větru se zavlnily pláště asi deseti Smrtijedů, kteří se jako první přemístili. Ve chvíli, kdy se začel objevovat zbytek, se ozval hrom.
"Změna plánu," ozvala se Bellatrix Lestrangeová."ti studentíci na nás čekají. Potřebujeme zbraň, která je rychle skolí. Myslím, že tohle nám postačí..." Řekla a vytáhla dlouhou, černou, zlatem zdobenou rouru.
"To nemůžeš! Nesmíme nikoho zabít!", ozval se zprava Smrtijed menší postavy.
"Já můžu všechno, a ty mi nemáš co poroučet, Henry!"
"Bello, pánovi se to nebude líbit..."
"Copak? On ti sděluje své názory? Takovému ubožákovi, jako jsi ty, Malfoyi?"
"Za to zaplatíš! Cru..."
"Nechte toho, oba! Bella má pravdu. Pokud se budou držet našich rozkazů, nikdo nepřijde o život. Pospěš, Bello, brána za chvíli povolí." Kdysi pohledná, černovlasá žena se nadechla, pak se opatrně dotkla zlatého zdobení rourky a zvolala:
"Démoni temnoty, sílo podzemí, zrozena ve výšinách, zapovězena mocností nejvyšší, přijďte nám na pomoc a vyslechněte naše rozkazy!" Z úzké roury jako by se začela valit temnota sama. Kolem se prudce ochladilo. Netrvalo dlouho a před Smrtijedy stálo asi patnáct nehmotných, černých postav, ze kterých vycházel chlad. Všem přítomným se začely zjevovat nejhorší okamžiky jejich života, jeden Smrtijed se dokonce celý roztřásl.
"Žádáte?" Hlas zněl jako ozvěna větru, ledová voda stékající po střeše, plíseň, odkapávající z vlhkých stěn podzemní jeskyně. Zněl tak nadpozemsky, nepřirozeně, tajemně, že i Bella na chvilku pocítila nutkání jít vstříc oněm bytostem, které přinášely jen smrt a utrpení. Otřásla se a velitelským hlasem přikázala:
"Před bránou legendárního hradu stojí lidské trosky, které zradily. Obkličte je, ale nezabíjejte je. Nechte je žít, protože my je ještě budeme potřebovat..."
"Splníme vaše přání." Mozkomoři se shlukly tak, že tvořily jeden velký, černý mrak a rozlétly se směrem k hradu. Skupina Smrtijedů se chvilku vzpamatovávala, než Bella přikázala zaútočit. Obklíčili vystrašené studenty a čekali, stejně tak jak i démoni podsvětí, na povel. Zlověstné ticho prořízl Bellin hlas:
"Zaútočte!"
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
Clarissa si pořádně ani neuvědomovala, co se děje. Kolem ní létala jedna kletba za druhou, všude byl křik. Připadalo jí divné, že žádného studenta dosud neviděla zraněného, ale neměla čas si s tím lámat hlavu, protože ji jen těsně minul nějaký křiklavě žlutý paprsek, který vzápětí narazil do země, ze které se začelo ošklivě kouřit. Probrala se ze svého zamyšlení a pustila se do boje. Nevšimla si, jak Lea vedle ni zbledla v tváři do popelavé šedi. Skoro ani nevnímala, že se kolem prudce ochladilo, a že se ji kouří od pusy. Boj postupně ustával. Studenti se stáhli zpět, vyčkávali. Ticho, které zavládlo, bylo proti předchozí vřavě až děsivé, plné zloby. Žáci nejistě pozorovali okolí. Ticho prořízl posměvačný, ledový hlas Bellatrix Lestrangeové:
"Tak čopak, čopak, snad še náš nebojítě..." Nějaká studentka druhého ročníku se neudržela a vrhla na ni kletbu, po které se měly na celém těle oběvit ošklivé puchýře, které se těžko odstraňovaly a byly velmi, velmi nepříjemné, ale Bella jen mávla hůlkou a kouzlo kolem ni neškodně proletělo.
"Šnad šme še neulažili, něbo jeňom povolili nervy?"Studenti mlčeli, už se nenechali vyprovokovat.
"Och, my šme še naučili ovláďať?" Jenže odpovědí jí bylo jen ticho.
"Tak dobrá,", zasyčela Bella nenávistně "chtěli jste to tak sami... Zaútočte, moci temnoty, sílo podsvětí..." Kolem půlkruhu studentů se roztahovala temnota. Černé cáry jakoby ničeho je obklopovaly jako těžké, bouřkové mraky. Studenti se nemohli ani pohnout hrůzou. Nejhorší okamžiky jejich života, chvíle, na které si mysleli, že už zapomněli, se jim opět zjevovaly. Někteří žáci se celí třásli, jiní měli bolestivě stažený obličej.
"Takže, co tomu říkáte...?" Mrazivý hlas zněl jakoby z dálky, jako by ani nebyl odsud... Clarisse se hrozně točila hlava, chtělo se jí spát, cítila v sobě ohromnou prázdnotu, jako by už nikdy neměla být šťastná. Ani nevnímala, jak se svezla k zemi a ztratila vědomí.
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
Tak, další kapitolka. Sice trochu kratší, ale doufám, že vám alespoň na chvíli připravila příjemné počteníčko a že vám snad trochu zvedla náladu... Předem dík za komenty, Effren
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co si myslíte o povídce Protiklady?

Čtu ji a je skvělá 66% (105)
Hezká 13.2% (21)
Jde to 6.9% (11)
Četl/a jsem lepší 3.8% (6)
Počkám si na pokráčko 9.4% (15)
Hrůza 0.6% (1)

Komentáře

1 Siria Siria | 25. března 2007 v 11:40 | Reagovat

Wow! Nádhera! Bude další ještě dneska? *psí oči* A mimochodem, first koment :-))

2 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 25. března 2007 v 14:04 | Reagovat

super kapitolka píšeš dobře, poutavě, vážně u toho jak jsem naznačila v minulém komentáři přestávám dýchat

3 lily lily | 16. května 2007 v 17:50 | Reagovat

zajímavé

4 HP fan HP fan | 21. září 2011 v 19:39 | Reagovat

wow

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama