6. kapitola - Prazvláštní přijetí

24. března 2007 v 17:35 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
"Štěstí je mozaika z malých radostí" - André Maurois
Na kraji lesa se krčilo něco kolem dvou set studentů Bradavické školy čar a kouzel. Někteří se vystrašeně rozhlíželi, jiní se snažili schovat za ostatními. Pár se jich zase vztekle rozhlíželo okolí a nadávali si, že se tak lehce nechali přemoci, jiní se bezmocně a s obavami ptali, co je čeká. Dívka s havraními, nespoutanými vlasy a s jiskřivýma, zelenýmaočima se však tvářila naprosto lhostejně, stejně jak pár starších žáků Zmijozelu, kteří tušili, co přijde. Skupinu žáků hlídali v kruhu rozestoupení smrtijedi. Bylo jich asi deset na všechny žáky, ale Smrtijedi byli ozbrojení - a studenti ne. Na palouk najednou vstoupila postava v kápi. Za ní šli další dvě, které uprostřed podpíraly - nebo spíš vlekli - ředitele Draca Malfoye. Byl to asi třicetiletý muž, z kterého vyzařovala - i přes jeho postavení - síla a moc. Byl dobře stavěný a i přes hábit byly vidět svaly. Světlé, delší vlasy přidávaly obraz aristokrata. Kdyby nebylo dlouhé jizvy, které se táhla přes celou mužovu tvář, působil by majestátně a jako princ, ale takhe to spíš přidávalo na dojmu, že ředitel je velmi odvážný - a že neváhá bojovat. Z jeho šedých, hlubokých očí jakoby šlehaly blesky, ale nemohl nic dělat, protože měl na rukou připnuty náramky, potlačující magii. Celá hrůzu vzbuzující skupina se zastavila přímo uprostřed plácku.
"Milí žáci, jistě jste se ptali, proč jste tady a co to má znamenat. Vysvětlím vám to. Jste tu, abyste viděli, jak skončí každý, kdo se opováží postavit se všemocnému lordu Voldemortovi. Jste tu, abyste viděli zkázu Bradavic a zrození Voldemortovy akademie černé magie. Podívejte se dobře na tohoto muže, na muže, který zradil krev, rodinu i vás tím, že nastoupil místo toho slabocha Brumbála jako ředitel školy. ZRADIL! Ale teď za svou zradu zaplatí. Zaplatí za to, že následoval svého rivala Pottera, aby získal moc. Jenže Potter selhal a tento muž, který není hoden jména Malfoy, ztratil veškeré spojence. Ten den, v den osudové, Vítězné bitvy nás zradil, tak jak nás zrázel dalších dvanáct let, až po dnešní, a jeho poslední, den. Podívejte se na něj, protože je to naposled, co jej vidíte. Rozluč se se svým životem, Draco Malfoyi!" Postava v černém hávu poodstoupila, namířila na muže, stojícího na vratkých nohách před ním a pokynula těm dvěma, kteří ho dosud drželi. Ti odstoupili a muž se zakymácel, ale nespadl.
"Je konec, ty zrádce", řekl Lucius Malfoy nenávistně svému synovi a vyslovil zaklínadlo.
"Avada Kedavra!"
----___---__--_--__---___----
Lea urputně přemýšlela. Uvědomovala si jedno velmi jasně - a to že Lucius Malfoy, obaváný smrtijed, je otcem ředitele školy. Otec - syn. Najednou si vzpomněnla. Každá matka při porodu ochrání své dítě, někdy nevědomky, kouzlem země. Toto se aktivuje, pokud na dítě je použita moc živlů, konkrétně moc 7. stupně země, dvojnásobné energie. Ochrana působí tak, že člen rodiny nemůže dítě zabít, stejně tak jak další z velmi blízkých členů rodiny. Mezi tyto spadají starší sourozenci dítěte, oba rodiče, v některých případech i prarodiče a většinou i kmotr či kmotřička. Toto kouzlo působí i naopak - dítě nemůže smrtelně zranit nebo zabít žádného z výše jmenovaných. Opět se rychle vrátila do reality a rychle se začala připravovat na kouzlo. Moc 7. stupně bylo neviditelné kouzlo, a jeho dvojnásobná energie zabraňovala v nalezení původce zaklínadla.
"...a jeho poslední, den. Podívejte se na něj, protože je to naposled, co jej vidíte..."
Lea natáhla prsty před sebe, roztáhla je do symbolu země, a začela se soustředit.
"...je konec, ty zrádce!"
"Kebare ekere ne je, ete are juoa..."
Muži, kteří drželi ředitele, poodstoupili.
"...nae la!"
"Avada Kedavra"
Lea jen cítila, jak její kouzlo vyhledává svůj cíl. Musela to stihnout! Oba paprsky, jedovatě zelený i neviditelný, ale teplý paprsek se zaryly do Draca Malfoye téměř ve stejnou chvíli. Setká se ovšem aktivující kouzlo s kouzlem, které má dítě zabít, vyslané členem rodiny, můžeme očekávat souboj sil. Tento jev se stal zatím pouze jednou, a to v dobách Merlina... Souboj sil?! Bože! Souboj sil, nazýván též soubojem energie, spočívá v tom, že libovolná kouzla vyslané dvěmi protivníky na místě magických pramenů či ve vyjímečných situacích se střetnou a soupeří spolu. Jen kouzlo, vyslané s větším magickým potenciálem, projde. Druhé kouzlo zanikne a pozbyde svou magickou funkci. Dále silnější kouzlo převezme magický potenciál druhého kouzla a zvýší svou sílu v některých případech až o sto procent.
Magická vlna, vyslaná Leou Ignise, třináctiletou dívkou, se střetla s kletbou smrti, vyslanou zkušeným smrtijedem plným vzteku. Obě kouzla se na zlomek vteřiny rozzářila, pak opět získala svou starou podobu a drtivou silou se snažila druhé kouzlo zničit. Zelená vlna na vteřinu zatlačila magickou energii země, pak se ale opět stáhla. Najednou Lea pocítila ohromnou sílu, jako by ji země sama pomáhala svou energií. Nadechla se a vyslala druhou magickou vlnu 7. stupně síly země s dvojnásobnou energií. Ta narazila do Draca Malfoye takovou silou, až se zakymácel. Vyslat dvě vlny stejné energie ji připravilo i o poslední zbytek sil. Její první magická vlna povolila a kletba smrti se vpila do Draca Malfoye. Toto vše se odehrálo během pár vteřin, nikdo ani nepostřehl, že se dole odehrál mocný magický souboj, souboj sil. Několik studentů vykřiklo. Všichni zírali na postavu na palouku. Lea s obavami v očích, většina studentů s zděšením a úžasem. Nemohly uvěřit, že ředitel je mrtvý. Ale on nebyl. Zatím.
----___---__--_--__---___----
Draco Malfoy viděl svého otce, viděl tu nenávist v jeho očích. Viděl ho, když stál před studenty své školy a byl naprosto bezmocný. Slyšel jeho ledová slova, která se mu jako šípy zabodávaly do srdce.
"...je konec, ty zrádce!" Smrtijedi, kteří ho drželi, ho s úšklebkem pustili. Zakymácel se, ale nemohl dopustit, aby na něj všichni vzpomínaly jako na slabocha. Zůstal s vypětím všech sil stát. Nikdy nelitoval svého rozhodnutí přidat se k Vyvolenému. Nikdy, ani teď. Věřil - věděl - že jednal správně.
"Avada Kedavra!" Ty vteřiny, než do něj kletba narazí, se zdály nekonečné. Nemohl uhnout, neměl na to sílu. Najednou mu něco teplého narazilo do zad. V stejnou chvíli ovšem uviděl zelené světlo, jak se mu zarylo do hrudi... Na chvilku měl dojem, že se rozzářil, ale asi se mu to jen zdálo. Tak taková je smrt? Nebolí. Proč ještě stojím? Proč neumírám? Jeho pohled sklouzl dolů, na svou hruď. Viděl jasně. Myslel jsem, že po smrti je jen tma... Co se stalo? Jsem duch? Najednou do něj něco, opět zezadu, narazilo. Zakymácel se, ale ustál to. V tu chvíli pocítil, jak se do vzduchu uvolnila magie. A ucítil bodavou bolest v hrudi, jak kletba smrti činila svou práci. Pomalu, jako ve spomaleném filmu, padal k zemi. Viděl úryvky svého života. "Malfoyi, to jsi natolik zbabělý, že mě napadáš zezadu?" Ptal se s úšklebkem vysoký, černovlasý kluk chlapce, který stál za ním a chtěl ho chytit za rameno. Spihlé, světlé vlasy mu visely do obličeje, celý se třásl." Ne... Jen jsem si chtěl promluvit..." V jiskřivých, zelených očích druhého chlapce se zračilo pohrdání, ale i úžas. "Ty? Promluvit? Jdi do hajzlu, Malfoyi..." Druhý chlapec se na něj podíval s prosbou v očích. "Prosím, je to důležité. Nechci se stát smrtijedem..." Vzpomínka se mu při dopadu na zem rozmazala. Nikdy jsi mi nevěřil, Harry Pottere, a vidíš, jak to dopadá... Cítil se hrozně zesláblý, ale pořád byl schopen uvažovat. Jakto, že ještě žiju? Měl bych být mrtvý, ale nejsem. Měla by tu být tma... Cítil magii ve vzduchu. Cítil, jak se dvě rozličné síly utkávají, přímo uvnitř v něm. Cítil, jak z něj jedna magie uniká a druhá jej ovládá. Pak se jeho tělo zeleně rozzářilo.
----___---__--_--__---___----
Melissa viděla ředitele, jak padá mrtvý k zemi. Byla zdrcena. Nemohla tomu uvěřit. Najednou se Draco Malfoy zeleně rozzářil. V tu chvíli se postava vedle ni sklátila k zemi. Prudce se otočila. Lea! Bože, co se stalo? Co teď? Aniž by o tom pořádně přemýšlela, přála si mít hůlku. Držet ji v ruce, bránit se. Ne jako tehdy... V domě na kraji města se svítilo. Okolí bylo klidné, byl podzimní večer. Ovšem vevnitř, v domě, klid nebyl. "Tak zlatíčko... Už víš jaká je kletba Cruciatus? Ne? Výborně, ozkoušíš si to...Crucio!" Muž v kápi se chladně usmál. Asi o dva roky starší dívka než Mel začala křičet v agónii bolesti. "Ne... ", plakala Mel, ležící kousek vedle své sestřenice Denissy. "Ne? Tak to ukončíme... Avada Kedavra!" Denissa s sebou přestala cukat. Odešla. Byla mrtvá. Mel z domu zachránili hasiči, protože smrtijed na ni neměl čas. Bylo to poprvé, co ji rodiče nechaly samotnou doma. Poprvé. A hlídat ji měla Denissa. Chtěla se bránit. A najednou v ruce držela hůlku.
----___---__--_--__---___----
Clarissa přemýšlela. Musela na něco přijít! Ale neměla ani hůlku, aby se mohla bránit. Hůlka... Moment! Jak to říkala Lea? Soustředit se na hůlku, myslet na to, že ji držím v ruce? Začela se soustředit, když spatřila, jak se postava vedle Mel sklátila k zemi. Zároveň s ní padal k zemi i mrtvý ředitel... Zatnula pěsti. Teď nebo nikdy! A najednou ji držela v ruce. Podívala se na Mel. I ona držela svou hůlku. Usmála se na ni a obě svorně zavolaly:
"Accio hůlky!"
----___---__--_--__---___----
Lea stěží vnímala děj kolem sebe. Byla hrozně slabá, ale v srdci cítila, že její námaha nebyla zbytečná.
"Accio hůlky," uslyšela najednou. Co se děje? S vypětím sil se zvedla. Vedle ni stály Clarissa a Melissa a k nim se řítilo asi dvěstě hůlek. A do... Než sem doletí, zastaví je Smrtijedi! Rychle provedla neverbální kouzlo bez hůlky a všechny hůlky, letící směrem na ohromené žáky zmizely. Vzápětí každý student držel v ruce svou hůlku. A to bylo jednoduché třídící kouzlo... Pousmála se Lea. Najednou Smrtijedi pochopili co se stalo a začely metat kletby na všechny strany. Teď se vyplatila Leina ochrana, protože zaskočení studenti nejdříve neměli ani pomyšlení se bránit... Lea pevně sevřela svou hůlku. Rychle si pomyslela na pětinásobné poutací kouzlo, pět ochran naráz nikdo neudělá... Z hůlky jí vyšlehl modrý paprsek, který spoutal nejbližšího Smrtijeda. Brzy se přidaly i ostatní žáci, ale Smrtijedi se už přemisťovali. Lea chytla Mel za rameno a ukázala na svůj pergamen:
Možná jdou pro posily, musíme okamžitě do hradu!
"Sakra, ale co se stalo s učiteli?", snažila se Clarissa přehlušit vřavu, aby ji Lea a Mel slyšely.
"Možná je taky napadli...", vyslovila svou doměnku Mel.
Ne, tady něco nehraje. Bylo jich jen asi dvacet a ti by učitele nepřemohli!"Hele, a co kdyby prostě jen zapečetili bránu? Pak by se nikdo nedostal ven ani dovnitř!"
"Jestli to udělali, bylo to určitě compingo nondecedo, nezrušitelné uzamčení.Přesně po hodině se uvolní, ale předtím s tím nic nenaděláš…" Clarissa opět dokázaloa svou chytrost.
Musíme k hradu, tam je alespoň nějaká ochrana.
"MUSÍME DO HRADU", zařvala Mel. Clarissa jen zakroutila hlavou, protože ať se Melissa snažila sebevíc, nikdo ji neslyšel, a pronesla:
"Sonorus!" Lea se na ni usmála.
"MUSÍME DO HRADU, JE MOŽNÉ, ŽE ŠLI PRO POSILY!" Tentokrát všichni slyšeli kouzlem zesílený hlas Clarissy. Studenti se rychle rozběhly k hradu, na opačnou stranu od lesa. Jen Lea chvilku počkala, pak použila na ředitele nadnášecí kouzlo a rozběhla se za ostatními. U brány už se mačkalo dost studentů, ale ukázalo se, že Clarissa měla pravdu. Lea opatrně vyslala magii hvězd, aby prozkoumala zaklínadlo. Zjistila, ža má působit ještě asi patnáct minut.
To kouzlo bude působit asi ještě patnáct minut, musíme se připravit na cokoliv.
"POSTAVTE SE TAK, ABY NIŽŠÍ ROČNÍKY BYLY CHRÁNĚNY! JE PRAVDĚPODOBNÉ, ŽE SE VRÁTÍ S POSILAMI A COMPINGO NONDECEDO MŮŽE TRVAT JEŠTĚ ASPOŇ PATNÁCT MINUT." Dívka z vyššího ročníku na Clarissu kývla. "Převezmu to." Clarissa kývla na znamení souhlasu a zrušila sonorus.
----___---__--_--__---___----
"Zase jsi zklamal, Luciusi Malfoyi?"
"Ne, pane, můj syn je mrtvý a -"
"Hrstka studentů vás přemohla! Vás, stoupence všemohoucího! Crucio!" Muž s ulízanými, blonďatými vlasy se v křečích svalil na zem. Už dávno neměl tak vysoké postavení u temného lorda, jak před dvanácti lety. Jeho syn mu zničil život. První rok musel snášet téměř denně Cruciatus, poté musel vyplňovat podřadné úkoly jako zabíjení mudlů. Trvalo mu dvanáct let, než se opět dostal na své staré postavení. Dvanáct dlouhých, potupných let. "Otče, já s tebou nejdu. Nechci se k němu přidat." Vysoký, blonďatý chlapec stál odhodlaně před svým otcem. Ten na něj zíral, z očí mu sršely blesky. "Nemůžeš odříct. Vše už je domluveno!" Uchoval si přísnou, lhostejnou tvář, ale v něm to vřelo. "Nejdu, otče. Buď mě pustíš, nebo budu muset odejít." Chlapec se na otce smutně podíval. Necítil k němu lásku, ani za těch sedmnáct let svého života, ani jednou. Jen respekt, někdy obdiv, jindy zhnusení a pohrdání. Nikdy k němu ale necítil to, co by měl cítit syn k otci. "Nepustím tě! Draco, jsi Malfoy a musíš držet slovo!"Jeho syn se mu snad poprvé podíval přímo do očí. "Jestli to je tak, pak už tedy nejsem Malfoy. Sbohem, otče." Naposled se pousmál, pak se přemístil. Zůstala po něm jen vzpomínka. Vzpomínka, která byla nenáviděna víc než cokoliv jiného na světě. Snad ještě víc, než Potter, který mu zabil ženu. Byla to nenávist, která snad konečně byla ukojena. Smrtí svého syna. S těžkým oddechováním se zvedl na kolena.
"Měli jste za úkol obsadit Bradavice. A CO JSTE UDĚLALI? Nechaly jste se zmást hrstkou studentů, kteří vás dokonce i ZRANILI! Nedokázaly jste se dostat ani do hradu!"
"Můj pane..." Žena, kdysi krásná, nyní však poznamenaná dlouhými lety v Azkabanu, poklekla před svého mistra. "... Zajistila jsem Bránu. Nikdo se nedostane dovnitř, ani ven. Použila jsem kouzlo compingo nondecedo, a to vydrží ještě skoro deset minut. Pane, dovol mi napravit svou chybu!"
"Bello, Bello, co si myslíš, že ti na to řeknu? Máš poslední šanci. Zajměte nějaké studenty, s jejich pomocí se dostanete do hradu. Nikoho nezabíjejte, na to bude čas později. Teď jděte!"
"Ano, pane. Nezklameme vás."
"V to doufám, Bello, protože jinak..."
"Pane, jste tak milostivý..."
"Řekl jsem jděte!"
"Ano, pane."
"Jistě, pane."
"Mistře..." Skupinka Smrtijedů na nic nečekala a přemístila se na okraj Bradavických pozemků. Jejich černé pláště se zavlnily. Bylo ticho, ale to bylo hrůzostrašné, až bolestivé. Ticho před bouří.
----___---__--_--__---___----
Tak tady je další kapitolka. Doufám, že jste pochopili souboj sil a ochranu dítěte, nevím, jestli jsem to vysvětlila srozumitelně... Předem dík za komenty, Effren
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co si myslíte o povídce Protiklady?

Čtu ji a je skvělá 66% (105)
Hezká 13.2% (21)
Jde to 6.9% (11)
Četl/a jsem lepší 3.8% (6)
Počkám si na pokráčko 9.4% (15)
Hrůza 0.6% (1)

Komentáře

1 Siria Siria | 24. března 2007 v 18:28 | Reagovat

First koment:-))) Nádherná kapča! Přidej co nejdřív další!

2 effren effren | 24. března 2007 v 19:01 | Reagovat

Dík za koment, jsem jako začínající autor vděčná za každou podporu... Zkusím přidat co nejdříve další, ale nic neslibuju...

3 victor victor | Web | 24. března 2007 v 19:22 | Reagovat

Je to čím dál napínavější.. už se nemůžu dočkat další :)

4 Trili Trili | 24. března 2007 v 20:07 | Reagovat

Dnes jsem narazila na tvoji povídku. Po přečtení musí napsat, že je úžasná. A každou kapitolou mi přijde čím dál lepší a lepší. Už se nemůžu dočkat pokračování. :-)

5 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 24. března 2007 v 21:33 | Reagovat

tak teda to je nářez. kdyby moje plíce a mozek nevěděli co dělat tak ani nedýchám

6 effren effren | 24. března 2007 v 22:03 | Reagovat

Děkuju vám všem za komenty, velmi příjemě jste mě překvapili...

7 HP fan HP fan | 21. září 2011 v 19:27 | Reagovat

pasu to vystihla absolutrne perfektne! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama