4. kapitola - Nezklamej

22. března 2007 v 16:34 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Konec - nebo začátek
kdo ví
smrt - nebo život
co tě čeká
neptej se,
stejně ti nepovím
osud
Slunce uvítalo poslední ráno roku zářivím teplem a paprsky, které pronikly do každého kouta. Bělostný sníh na ulicích začínal tát. Byl prosinec. Měsíc radosti a míru, měsíc štěstí a přátelství. Měsíc pokoje a lásky. Měsíc smutných vzpomínek a bolesti. Byl prosinec.
V neuklizeném, malém pokoji v zašlém hostinci Děravý kotel se probouzela třináctiletá dívka. Dnes - nebo zítra - měla narozeniny. Ale ona na to neměla ani pomyšlení. Dneska měla složit zkoušku na nejlepší školu čar a kouzel na světě - na Školu čar a kouzel v Bradavicích. Musela ji zvládnout. Nesměla zklamat. Příliš mnoho lidí jí věřilo - a ona je nechtěla zklamat. Tiše, potichu se do její ložnice vkrádalo světlo. Hřejivé paprsky plné vzpomínek. Chtělo se jí křičet, říct všem: Nezklamu. Ale nemohla mluvit. Byla němá. Možná němá hrůzou a očekáváním, možná němá bolestí, kterou zažila. Němá. Naděje, myslela, naděje. Vždy bude u tebe, pamatuj si to. Naděje umírá poslední... Ale nevěřila si. Nezvládnu to... Nesmím zklamat. Strach.Přirozený lidský pocit, nebo slabost? Nevěděla. Nechtěla to vědět. Protože měla strach. Nechci, nesmím být slabá. Ale byla to. Tak jak každý člověk. Bála se budoucnosti, protože odkrývala příliš mnoho otázek. A odpovědi? Nevěděla. Nevěděla, kde je hledat. V minulosti? Ne. Nebylo odpovědí na ty otázky. Musí čekat, čekat... Jen čas skrývá odpovědi, a těch se vzdává jen velmi, velmi pomalu... Vstala. Vytáhla knihu a začetla se, opakovala. Ale nevnímala. Strach. Pocit, který zaslepuje. Ale oslabuje? Ne. Beze strachu bychom moc riskovali. Strach je přirozený. Něco, co se skrývá v každém z nás. Seděla na posteli a nevnímala. Dívala se do prázdna a čekala.
+++(((((())))))+++(((((())))))+++
Sarim Snape bez zaklepání vešel do pokoje číslo 11. Na posteli seděla dívka. Černé, nespoutané vlasy, smaragdové oči, vážný výraz. Odkašlal si. Dívka zvedla hlavu a kývla.
Už jdu
Oběvilo se na pergamenu, který měla na klíně. Nedal najevo své překvapení, že zvládla to kouzlo. Nečekal by to od ní. Ale možná to bylo elfské kouzlo. Nesmíš nikdy nikomu, ničemu a za žádné okolnosti věřit, důvěřovat... Poslední otcova slova. Když umíral na sectusempru seslanou Lestrangem. Jeho dlouholetým přítelem, Rudolfusem Lestrangem. Ale Lestange zaplatil... Zemřel. A já jsem ho zabil. Ale nejsem vrah. To on. Já se mu pouze pomstil... Za největší ztrátu života. Snape se probral ze zamyšlení a sledoval dívku, jak vkládá poslední učebnici do brašny. Zamířil ke dveřím, dívka ho následovala. A jako vždy, šla mlčky.
+++(((((())))))+++(((((())))))+++
Na volném prostranství nedaleko malé, kouzelnické vesničky nazývané Prasinky se ozvalo hlasité prásk. Dvě postavy se oběvily na osvětleném palouku. Muž, celý v černém, pustil asi třináctiletou, evidentně nervózní dívku a vyšel svižným krokem přímo k vesnici. Dívka ho rychle následovala. Na jejím obličeji nebylo nic znát; lhostejná maska skryla všechny pocity. Konečně dorazili na kraj Prasinek. Muž se zastavil a vyčkával. Najednou se ozvalo hromadné prásk. Na louce se oběvilo deset kouzelníků, z toho většina byla starší padesáti let.
"Dobrý den, pane profesore, slečno Ignise", pozdravil malý, plešatý mužíček.
"Já jsem Noel Kriet, předseda zkušební komise, a tohle je odbornice na přeměňování, Sandarela Gwen, dále jsou zde Angelina Johnsonová z komise pro ochranu kouzelnických tvorů, Thomas Chippeldown, znalec historie, Henry Rakwimed, specializován na formule, Aghata a Juliane Wodeerovy, naše odbornice na opčm, Helvet Seam, z oddělení run, Petrick Leeam, studie mudlů a náš věštec, Jan Wergham. Takže, předpokládám že můžeme hned začít?"
"Ano"
"Výborně. Takže, nejdříve si Vás vyzkoušíme teoreticky, poté prakticky. Začneme s historií, poté..." Zbytek rozhovoru Lea jen stěží vnímala. Nezklamej... Nezklamej... Téměř slyšela ta slova v hlavě. Ne, nezklame. Ona ne. Ne teď. Ne tentokrát. Nezklame....
+++(((((())))))+++(((((())))))+++
"Výborně. Teoretickou část máš za sebou, takže můžeme přestoupit na praktickou. Začneme s přeměňováním se slečnou Sandarelou Gwen, můžete začít", řekl Noel Kriet po dobrých čtyřech hodinách teoretické zkoušky a ustoupil stranou.
"Takže, slečno Ignise, mohla byste se postavit sem? Ne, sem, na to označné místo! Výborně. Začneme s nafukovacím kouzlem..." Lea se v duchu usmála. Tohle kouzlo uměla, cvičila je hodně pečlivě... Sarim Snape se zlomyslně ušklíbl. Nafukovací kouzlo... Viděl ji jednou, jak je zkouší, ale nafoukla polštář jen minimálně. Tak se ukaž, princezno... Lea se soustředila. Byla úplně klidná, uvolněná.Sufflus! Soustředila se plně na kouzlo. Poté, co si byla jistá, že je to dostačující, zvedla hlavu a podívala se přímo na kuličku, kterou měla nafouknout. Udělala pohyb hůlkou a nepřestávala se soustředit. Kulička se začela zvětšovat, stále více, až měla velikost fotbalového míče.
"Výborně!", rozplývala se štěstím Sandarela Gwen. "Takhle skvělé neverbální kouzlo bych od Vás ani nečekala... Takže... Teď přivolávací kouzlo..." Sarim Snape mohl jen vztekle zatnout pěsti.
+++(((((())))))+++(((((())))))+++
Byl večer, den před začátkem nového roku. Sarim Snape seděl v hlubokém, černém křesle. Vztek ho ještě pořádně nepřešel - ta nemožná holka zvládla zkoušku na výbornou! I ty moje lektvary ji očividně nedělaly problém... Najednou ho znamení na levém předloktí začelo pálit. Pán volá... Co asi chce? Pomyslel si a vstal, aby se mohl přemístit na místo setkání.
+++(((((())))))+++(((((())))))+++
"Mí věrní,", pronesl lord Voldemort svým ledovým, mrazivým hlasem. "konečně jsem zjistil, co je posledním trumfen Fénixova řádu... Ano, hádáte správně, zjistil jsem díky mé nejvěrnější informace, které byly důmyslně utajovány po měsíce... Ale nikdo nemá na všemocného lorda Voldemorta! Povstaň, Bello!"
"Můj pane..."
"Splnila jsi můj příkaz a opět jsi dokázala svou věrnost. Zasloužíš si odměnu..."
"Cokoliv, pane, cokoliv."
"Mám pro tebe místo... Bradavice potřebují dohled a lepší vedení, než to toho krvezrádce Malfoye!"
"Můj pane! To Brumbál! Můj syn by se nikdy dobrovolně nepřidal..."
"Jak se opovažuješ mě přerušovat! Crucio!" Lucius Malfoy se s výkřikem sklátil k zemi a zmítal s sebou v nepředstavitelných křečích. Lord Voldemort se s chladným uchechtnutím bavil situací.
"Já vím, Luciusi... Tys ho vychoval správně... Ne! Tys ho rozmazlil a změkčil! Nedokázal odolat ani slovům toho starého, pošetilého blázna! Crucio!"
"Můj pane..."
"Vstaň, Luciusi! Svůj trest už sis odpykal..."
"Ano, pane..."
"Mám pro tebe úkol."
"Cokoliv, pane."
"Zabij svého syna."
+++(((((())))))+++(((((())))))+++
Prosím moc o komenty... Snažím se, aby se to dalo číst, a doufám, že do toho přijde trochu akce, nejspíš někdy v příštích kapitolách... Předem dík, Effren
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co si myslíte o povídce Protiklady?

Čtu ji a je skvělá 66% (105)
Hezká 13.2% (21)
Jde to 6.9% (11)
Četl/a jsem lepší 3.8% (6)
Počkám si na pokráčko 9.4% (15)
Hrůza 0.6% (1)

Komentáře

1 Polgara Polgara | E-mail | Web | 14. srpna 2007 v 19:48 | Reagovat

No...zajímavý. Jen mám malou rejpavou připomínku...oběvila se píše Objevila. Jinak skvělá povídka. Mimochodem nechceš se spřátelit?

2 Effren Effren | 14. srpna 2007 v 21:10 | Reagovat

Dík za návrh i za připomínku, můj pravopis není zrovna oslnivý ((: a ráda se spřátelím...

3 kikina kikina | E-mail | 29. března 2008 v 18:03 | Reagovat

je to good

4 HP fan HP fan | 21. září 2011 v 17:36 | Reagovat

je to good? je to dokonce very good ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama