3. kapitola - Úkol splněn

20. března 2007 v 14:45 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
"Člověk musí umět obětovat, aby mohl získat"
-----(())(())(()))(())-----
Lea udýchaně švihla lesklým mečem a odrazila tak výpad soupeřky, které, stejně tak jak Leiře, docházely síly. Boj trval už něco přes hodinu, a obě soupeřky si byly rovné - žádná zatím nebyla ani chvilku v převaze. Tentokrát to byla Lea, která prudce švihla mečm vpřed. Obě zbraně se v jasném slunečním světle zaleskly, pak do sebe opět narazily. Cinkání kovu bylo jako píseň, a obě dívky byly propletené v tanci bez mezí. Z obou dvou soupeřek tekl pot proudem, ale ani jedna neustoupila a nepřestala se soustředit. Nakonec Lea prudce zvedla meč a z posledních sil udeřila do soupeřčiny zbraně, až té vyletěla s cinknutím z ruky. Obě dívky proti sobě udýchaně stály, jako sochy, a hleděli si beze slova do očí. Nakonec Lea sklonila zbraň a seskočila z podia. Klesla na židli a prudce oddechovala. Sledovala boj mezi další dvojicí a přemýšlela. Dnes byl její poslední den na Satre, na místě, kde strávila šest vyčerpávajících, ale krásných let. Promnula si oči a setřela si pot z čela. Nechce se mi odtud odejít... Pomyslela si. Je to můj domov, je to místo, které mám nejradši na světě! Proč tady nemůžu dostudovat jako každý jiný žák? Hodina skončila a i ostatní se začely zvedat. Moje poslední večeře... Ironie osudu. Byla snad ještě zamlklejší než obvykle, sledovala žáky, jak se mezi sebou vesele baví po další vyčerpávající hodině a dusila v sobě smutek. Chtělo se jí brečet, někam odejít a být sama, ale to nešlo, nemohla chybět na večeři... I když jí to vevnitř málam roztrhalo, navenek si udržela chladnou masku. Disciplína, řád, poslušnost a píle, bezpečně tě dovedou do cíle... Kniha dějin, 3. ročník, povinná četba... Sakra! Minulost je minulost a nezměníš ji! Nadávala si v duchu, ale nepomohlo to. Už se těšila do svého pokoje, kde bude sama a bude mít klid... Nejraději by se tam zavřela a nevycházela ven. S podobnými úvahami dojedla a odešla do své ložnice. Sedla si na postel a vzpomínala na všechny probdělé noci.. Na všechny večery strávené v knihách učením... Na všechna cvičení magie... Na slova, která zde byla řečena... Teď odejde, její místo zaujme někdo jiný, bude se dívat na stejný čtvereček oblohy z okna jako ona... Spát na stejné posteli, sedět na stejné židli, probouzet se v stejném pokoji... Nevydržela to a potichu se rozvzlykala...
__--__--__--__(((())))__--__--__--__
Na velkých, hradních hodinách odbyla půlnoc. Někde v lese zahoukala sova na své noční pouti, ve stromech zašustil vítr. U tělocvičny před hradem postávala osamělá postava, vedle ní na zemi ležela menší, černá taška s jejím veškerým majetkem. Najednou se z lesa vynořil obrys, tmavý stín, a zamířil přímo k čekající dívce.
"Zdravím tě, Leo...", pozdravila ona osoba chladným, studeným hlasem, ostrým jako břitva. Oslovená se prudce otočila v pozici připravena na útok, s rukama nataženýma vpřed. Obyčejně by příchozího vycítila, ale teď... Vystávala nehnutě a ostražitě čekala na jakýkoliv podezdřelý pohyb. Muž se chladně zasmál.
"Neboj, nic ti neudělám... Mám tě dopravit bezpečně k nám, tak pospěš!"
"Veis!"
"Och.. Proč bys mi měla věřit? Protože ti neublížím.. A protože mě poslala sama Iraela, ředitelka," Ironie a pohrdání v jeho hlase se nadala přeslechnout.
"byl jsem ze školy vyloučen, ale paměťové kouzlo nebylo provedeno dost dobře... Jestli ses chtěla zeptat na tohle... A od té doby pracuji jako spojka mezi dvěmi světy, jako posel... Copak, snad se nebojíš?" jeho mrazivý hlas prořízl ticho noci. Lea okamžitě poznala, že mluví pravdu - další ze schopností elfů. Uchovala si na obličeji masku, a chtěla se zeptat co a jak, ale onen příchozí ji nenechal.
"Vše se dozvíš později. Tady máš knihu o Bradavicích a o kouzelnickém světě. Za hodinu jdeme nakupovat vše potřebné do školy, tak pospěš! Umíš se už pohybovat mezi dvěmi světy? A prosím nepoužívej elfštinu, musíš si zvykat na tvé... prokletí" Lea kývla hlavou. Vytáhla blok a napsala:
Teoreticky
Muž se ledově uchechtl.
"Tak to nám není moc platné..." Uchopil ji prudce za ruku a než se stačila reflektivně bránit, vykřikl:
"Dekere nere hemurio vere oreg" - Doved' nás tam, kde žijí lidé.
__--__--__--__(((())))__--__--__--__
Mistr lektvarů se právě zlostně snažil přesvědčit ředitelku, aby Leu nepouštěla do Bradavic, když se rozezněl hradní zvon. A je to, pomyslel si trpce. Teď Ignise stojí někde před Vae a ten "Neznámý" si ji vyzvedne. Proč ji nemohl doprovodit někdo jiný než zrovna Sarim Snape? Sakra! Zlostně zatnul pěsti. Nenáviděl Severuse Snapea, otce tohoto... posla. Byl to nejhnusnější bastard a podvodník, kterého kdy měl čest poznat. Setkali se a on se náhodou zmínil o novém lektvaru, který vyrábí. Samozdřejmě že jsem se neudržel a vyžvanil jsem mu o vlkodlačím séru, a za měsíc na světě byl nový lektvar pod názvem Vlkodlačí protisérum, jehož vynález si připisoval právě Snape. Ten hnusnej, proradnej...
"Neurčujte lidi podle jejich rodičů", ozvala se mu v hlavě telepaticky ředitelka.
"Jablko nespadne daleko od stromu" Vztekle se zvedl, přerušil jejich mentální spojení a odešel svižným krokem ke hradu.
__--__--__--__(((())))__--__--__--__
Na Příčné byly zástupy lidí, nakupující potřeby do školy či využívající Vánočního volna. V krbu s letaxovou nádobou se každou chvíly zazelenaly plameny a vystoupil kouzelník či čarodějka. V jedné vedlejší uličce se najednou ozvalo hlasité prásk a objevili se tam dva lidé: muž, zahalený v kápi a dívka s dlouhými, černými, poletujícími vlasy a smaragdovýma očima. Ta se chvilku dezorientovaně rozhlížela kolem, pak ovšem nasadila lhostejnou masku a otočila se na muže s blokem v ruce:
Co teď
Muž se chladně usmál a ukázal do ulice:
"Potřebuješ všechny pomůcky. Doufám, že sis přečetla tu knihu." Dívka kývla. Měla svůj způsob čtení - tak jak u elfů, i jí stačilo podívat se na stránku a informace ji zůstaly v hlavě. Měla ostatně spoustu elfských schopností, které by jako člověk mít neměla. Často přemýšlela, jestli její rodiče třeba nebyli elfové, protože o nich nic nevěděla, ale tyto úvahy nikam nevedly. Pomyslela na svou minulou cestu mezi světy. Tentokrát byl průchod jiný, prostě jen nic, jako by byli v prázdnotě bez čehokoliv, bez barev, bez pohybu a bez zvuku... Působilo to, hlavně pro Leu, hodně strašidelně, protože ona byla zvyklá na zvuky všude kolem, ať už to byl les, rostliny, zdi prastarého hradu nebo mumlání ostatních studentů. Čas se tam hodně vlekl, a tak Lea poslechla neznámého a "přečetla" si knihu.
"Tak pojď, nemám na tebe čas věčně", zavrčel netrpělivě neznámý.
__--__--__--__(((())))__--__--__--__
O dvě hodiny později:
Dvojice, obtěžkaná nákupem, se zastavila před obchodem hůlek. Nápis nad vchodem, Greghamovy hůlky nejvyšší kvality, už z dálky působil zašle, ale to nebylo nic proti vnitřku obchodu. Poté, co vstoupili, muž začel netrpělivě přecházet sem a tam. Najednou se ozval zvučný, pisklavý hlas:
"Přejete si?"
"Hůlku tady pro slečnu, prosím"
"Á, výborně... Co se stalo s vaší hůlkou, slečno..."
"Ignise"
"Ah.. Tedy smím se zeptat, co se stalo s vaší hůlkou, slečno Ignise?"
"Zlomila se jí nedávno při neopatrném pokusu s lektvary, však víte..."
"Oh, samozdřejmě, to ale musela být nekvalitní výroby... Odkud byla a jakou měla náplň, slečno?"
"Zdědila ji po otci a byla to skutečně vyjímečná hůlka... Ovšem nevím, jakou měla náplň, to by jste se musel zeptat jejího otce, a ten je... Nedávno tragicky zemřel. Bude si tedy muset trochu vyzkoušet nejrůznější typy, tedy pokud na nás máte čas, pane... Greghame. "
"Ale jistě, jistě, pojďte... Co tahle, vrbové dřevo, patnáct palců, velice ohebná, žíně jednorožce?" Podal jí světlou hůlku a ukázal jí, aby s ni volně mávla. Chytla ji trochu neohrabně do ruky a mávla; ovšem nestalo se vůbac nic.
"Ach, to je škoda, tak si vyzkoušíme tuhle, ebenové dřevo, jedenáct palců, blána z dračího srdce, velmi dobrá na formule" Prozkoušela aspoň třicet hůlek, ale nedělo se vůbec nic. Prodavač si mumlal pod vousy něco v tom smyslu:
"Tak to teda musela být velmi vyjímečná hůlka..." Nakonec se zamyslel a odběhl někam do krámu. Po chvilce se vrátil a držel v ruce zaprášenou krabici.
"K této hůlce se váže legenda. Říká se, že hůlku vyrobil poslední elf a že v ní jsou spoutány živly a magický pramen z Himalájí, který je ze světových pramenů nejsilnější, ale je to jen pověra... faktem je, že je stará něco přes tisíc let, nedá se určit z čeho je a i když si ji zkoušelo spoustu kouzelníků, ani jeden s ni neuměl kouzlit... Nemyslím si, že by jste měla nějakou naději, ale zkusit to můžeme" s těmito slovy otevřel krabici a vytáhl hůlku. Hůlka však vůbec nevypadala jako ty ostatní v obchodě. Byla s vyřezáváním, ve kterám se prolínaly symboly živlů se symbolem magického pramene v Himalájích, pro zemi lístek, pro vítr to byla nádherná spirála, pro oheň plamínek, pro vodu se pyšnila kapka jasné vody, pro světlo kruh rezdělen vlnovkou se symbolem života, led reprezentoval krystalek ledu, pro moc hvězd tam byla hvězdice a pro Himaláje to byla hora s runou výšky. Celá hůlka vyzařovala moc a nespoutanou sílu. Lea si ji s zatajeným dechem opatrně vzala. Poznávala to dřevo - bylo to dřevo stromu Lateo, který podle pověstí skrýval tajemství života. Jakmile hůlku uchopila, jejím tělem se rozlilo příjemné teplo a pocit bezpečí. Opatrně ji švihla a z hůlky vyšlehlo oslepující, bílé světlo, které se rozlilo celou místností. Lea se cítila jako v transu, to světlo ji přitahovalo, dodávalo energii, naplňovalo pocitem uspokojení. Uvědomila si, že na ni oba muži zírají jak na zjevení, tak hůlku rychle zhasla. Usmála se a kývla na neznámého. Ten se rychle probral a promluvil na prodavače, který zjevně byl v šoku:
"Bereme tuhle. Kolik za ni chcete?"
"Em... Co... Ach, vlastně... 22 galeonů, pane"
"To snad nemyslíte vážně! Za tisíc let ji nikdo nekoupil a chcete za ni 22 galeonů?"
"Tak dobrá... Deset galeonů!"
"Pět"
"Osm"
"Sedm"
"Tak dobře, je vaše... A proč slečna vůbec nemluví? To se snad nebojíte, ne?"
"Omluvte nás, musíme jít... Poradil bych vám, abyste nastudoval pojem soukromí zákazníků... Slečna je totiž němá, víte, a to by ji mohlo docel ranit, nemyslíte?!" Poslední slova už skoro řval. Pan Gregham vyděšeně ucouvl a začel se o překot omlouvat, ale to už jeho zákazníci byli na ulici.
"Takže.. Ubytuj se v Děravém kotli, za týden pro tebe přijdu... A doporučil bych ti, aby ses učila!"
__--__--__--__(((())))__--__--__--__
Lea se unaveně natáhla na postel. Poté, co u Gringottových vyzvedli nějaké peníze, které běžely na její jméno, a nakoupily školní potřeby, mimo jiné i "mimoškolní pomůcky
zajišťující Vám bezpečí",
což bylo, jak se ukázalo, pár dětských, magických hraček jako lotroskop, plášť, od kterého se odráželi nejlehčí kletby a amulet, kterým šlo zavolat o pomoc, se začetla do knih předškoly. Vyzkoušela si pár kouzel, ovšem protože je musela provádět neverbálně, moc se jí to nedařilo. Měla v paměti uložených něco přes třista nových kouzel, ovšem ani polovina se jí nepovedla. Opět se sklonila nad knihu "Moderní historie kouzelného světa pro ročník 03" od Felicity Jenger. (ročníky v 'předškole byly vpředu pro rozlišení označeny 0, např. 3. ročník předškoly byl ročník 03, 2. ročník pš. byl 02 atd.')
...a nakonec nadešel čas na poslední bitvu. Vyvolený a jeho stoupenci na jedné straně, mocnosti zla na druhé. Den očekávaný mnohými kouzelníky byl 31. července, v den, kdy se narodil - a zemřel - tehdy osmnáctiletý Harry Potter. Obě strany bojovaly statečně a byly si téměř rovny, dokud Pán zla nepovolal mocné démony z podsvětí, kteří oběť zabíjely pouze myšlenkou. Na obouch stranách bylo tisíce mrtvích, ovšem ztráta největší byla též ztrátou zkázy - zatímco vyvolený bojoval s démony, Pán zla na něj záludně vyslal kletbu smrti. Když padl Vyvolený, který svou mocí zahnal démony, Pán zla zvítězil a od té doby je samozvaný vládce. Ovšem okolnosti smrti Pottera jsou nejasné, jelikož zaklínadlo, které vyslovil před smrtí, nikdo nezná. Mnozí se domnívají, že učinil poslední krok k zastavení démonů, ale jiní spekulují nad možností, že Vyvolený na poslední chvíli uschoval svou duši a vrátí se, aby dokonal svůj úděl...
Stránku jen přelétla očima a už se chystala pokračovat, když na okno zaťukala sova. S povzdechem vstala a okno zvědavě otevřela. Sova pouze natáhla nohu a zahoukala. "Úkol splněn, čekám odměnu..."Lea se usmála. "Počkej, pro něco dojdu" Zahoukala. Sova vyčkávala a vypadala, pokud to vůbec bylo možné, překvapeně. Lea ji podala slaninu ze snídaně a vzala si dopis. Sova odlétla se spokojeným zahoukáním "Děkuji" a Lea se vrhla na dopis.

Leo Iris Ignise,
tyto řádky píši ve spěchu a v obavách o tebe a o tvou matku, Auris, elfku z města Cerissa. Začaroval jsem ho tak, abys ho dostala když osud rozhodne v pravou chvíli. Bojím se, měla bys to vědět. Vím, že nepřežiji Poslední bitvu. A chci ti říct, že strach je přirozený. Auris má schopnost vidět do budoucna a víme tedy, že navštěvuješ nebo že jsi navštěvovala Satre. Vím tedy, že ses naučila být chladná a neukazovat city - ale nebyly bychom lidé, kdyby jsme neukázaly svou pravou tvář. Radím ti, neskrývej vždy své city, máš na ně právo jako kdokoliv jiný. Ano, vím, že se budeš ptát, proč tě elfové učili něco jiného, než ti říkám já. Ale oni jsou elfové - a my jsme lidé. Máme jiné zvyky, jiné způsoby. Vím, že jsi ztratila hlas. Nevím kdy, ani jak, ale vím, že nemůžeš kouzlit jinak než neverbálně, kromě elfštiny. Máš schopnosti, které přesahují hranice lidského myšlení, ale musíš je oběvit. Jedno ti však můžu říct: jestli své schopnosti zneužiješ nebo se přidáš ke zlu, přijdeš o ně. Moc rád bych tě viděl vyrůstat... Ale nejde to. Víš, člověk musí umět obětovat, aby mohl získat. Já jsem obětoval sám sebe - ale získám život své dcery. Pamatuj si - člověk musí obětovat, aby mohl získat...Leo, doufám, že budeš chápat, proč jsem to udělal, ale neřeknu ti své jméno. Zjistíš je, až přijde čas... Divíš se, proč jsi Lea Iris Ignise, a ne třeba... Je to jméno, které ti dal osud. Leo, jsi lvice, naděje a oheň, tak bojuj za dobro a udělej to, co budeš muset. Miluji tě,
Tvůj otec

__--__--__--__(((())))__--__--__--__
Profesor lektvarů, Sarim Snape, si pohrdavě odfrkl. Tak to je tedy ta "mocná, nadaná" Lea Ignise... Bože, když němá je nejlepší žákyně školy, tak jak potom musí vypadat zbytek? Docela už se těším na začátek roku, to uvidí, jak je geniální... Na tváři se mu oběvil zlomyslný úšklebek. Otevřel učebnici pro 1. ročník a začel vybírat, samosebou že od konce učebnice, kde byly ty nejtěžší lektvary...
__--__--__--__(((())))__--__--__--__
Lea seděla na posteli jako socha už asi hodinu. Třídila si myšlenky, protože by se jinak nedokázala soustředit. Najednou se pohla a chytla do ruky svou hůlku. Zamyslela se a ukázala na pergamen, ležící vedle ní na posteli. "sapio verbum incido",myslela si. Plně se soustředila jen na ta slova, na kouzlo, které mělo pergamen očarovat tak, že když se nad něčím zamyslela, co by chtěla říct, oběvilo se to na něm. Najednou se vzduch mírně zavlnil, a pergamen začel hořet. Lea však seděla a pozorovala plameny, jak tráví pergamen. K tomu, aby očarovaný předmět mohl sdělovat myšlenky, musí se jeho samotná podstata změnit. U každého kouzelníka je reakce jiné, může se stát, že Váš předmět na chvíli vzlétne do vzduchu, zavlní se, nabyde na chvíly jiný tvar či dokonce zprůhlední. Je také známá možnost využití živlů, ale na tento způsob musí být kouzelník speciálně vyškolen a musí chápat podstaty magie...Poté, co předmět změní své složení, vrátí se do své minulé podoby. Poznat, jestli se jedná o očarovaný či obyčejný předmět, je po provedení kouzla téměř nemožné... Hlavou jí probíhal nedávno přečtený text. Skutečně - po chvíli plameny zhasly a oběvil se zcela nepoškozený pergamen. Usmála se nad úspěchem a pomyslela si: Úkol splněn! Na pergamenu se okamžitě oběvil nápis:
Úkol splněn
__--__--__--__(((())))__--__--__--__
Prosím prosím komenty... Chci vědět na čem jsem a co si o povídce myslíte... Předem dík, Effren
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co si myslíte o povídce Protiklady?

Čtu ji a je skvělá 66% (105)
Hezká 13.2% (21)
Jde to 6.9% (11)
Četl/a jsem lepší 3.8% (6)
Počkám si na pokráčko 9.4% (15)
Hrůza 0.6% (1)

Komentáře

1 Minie Minie | Web | 22. března 2008 v 13:27 | Reagovat

Trochu opožděný koment:D

Je to pěkné a hlavně máš skvělé nápady.

2 HP fan HP fan | 21. září 2011 v 17:30 | Reagovat

Your story was my first love :P
Ne ne ale más to supr úzasný ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama