2. kapitola - Satre

17. března 2007 v 12:00 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
"Mluviti stříbro, mlčeti zlato"
-----(())(())(())(())-----
Ted' pojd', je čas.
Lea pomalu došla k ženě. Ta ji chytla za ruku a vykřikla:
"Dekere nere hemurio oe riadiman jaert ara" - Doved' nás tam, kde se studuje magické umění. Najednou se kolem Lei začalo všechno točit, svět se jí rozmazával před očima ve víru barev a ona viděla překrásné výjevy, jako z pohádkové knížky. Mýtina s bělostným, majestátným jednorožcem, louka, na které tančily křehké lesní víly, palác na vysoké skále nad řekou, hory pokryté sněhem, nad kterými se míhala bájená stvoření - draci - a řeka, ve které tekla nejčirejší voda světa, živá voda. Pak najednou všechno ustalo. Lea Ignise stála na okraji tmavého, tajuplného lesa a před ní se tyčil majestátný hrad. Před hradem bylo upravené prostranství, které trochu připomínalo velké fotbalové hřiště. Nalevo od dvou příchozích byly magické ohrady, ve kterých neklidně přešlapovaly, poletovaly nebo pobíhaly nejzvláštnější tvorové, napravo se naopak leskla vodní hladina průzračného jezera. Všude bylo ticho, které rušilo jen šumění lesa a vlnky tříštící se o skály na břehu.
"Kerem, beare gydem" - Pojdme, vstříc budoucnosti.
-------------(((((())))))-----------
O téměř šest let později:
"Leira!" - Leo! Vysoká, černovlasá dívka s vypracovanou postavou s otočila. Běžela za ní štíhlá, pohledná blondýna. V běhu jí vlály vlasy, pod kterými se oběvovaly zašpičatělé uši. Elfka, jako zhruba 90% žáků navštěvujících Sarte. Lea si pamatovala na svůj první rok - jen tvrdá práce, režim, na který si jen těžko, ale postupem času přece jen zvykla a na poznávání magického světa. Ten první rok jich bylo ještě třicet, dvacet šest elfů, tři lidé a jeden člen mořského lidu. Pět z nich odpadlo - jen ti lepší postoupily výš, do druhého, ještě těžšího ročníku. Měly od rána do večera výuku - at' už to byly lektvary, historie, magická stvoření, nauka přírody, kouzla a obrany, léčení nebo boj s mečem, bojovná umění či přežívání v přírodě, učení, jak naslouchat a chápat přírodu nebo přeměnování, studie hvězd nebo obyčejné předměty jako matematika, fyzika a učení se jiných jazyků - ovšem pouze magických, jako byl jazyk víl, zvířat nebo mořského národa - bylinkářství nebo runy, - všichni učitelé byli přísní, a kdo neuspěl při závěrečných zkouškách, musel školu opustit a byla mu vymazána pamět. Postupem času v její třídě zůstalo i s ní deset žáků - devět elfů a člověk. Lea patřila k těm lepším, ale přesto se nadcházejících zkoušek bála. Tři z nich odejdou, přijdou o šest let svého života a budou se muset spokojit s falešnýma vzpomínkama. Tři, mezi kterými Lea za žádnou cenu nechtěla být.
"Jeure nat, Kyra?"-Co je, Kyro? Lea mezitím zjistila, že nedokáže mluvit jinak než kouzelnými jazyky - jinak se jí prostě nedařilo vyslovit ani písmenko. Ředitelka ji vysvětlila, že prokletí platí pouze na obyčejnou řeč - a tím magické jazyky rozhodně nebyly - a že je bohužel nedokáže odstranit, stejně tak jak jizvy spůsobené oním požárem. Byl to magický oheň, který zapálil místo, které pro Leu bylo domovem, a ten měl za účel spálit magii v osobě, které se dotkne. Jizvy, které zanechal, nešly odstranit.
"Dirademe si betea"- Ředitelka tě volá. Za ty roky se Lea naučila úplně ovládat své emoce, tak, jak každý školený elf. Skryla své překvapení a poděkovala:
"Plu"-Děkuji. Volným krokem šla k ředitelně, která byla venku, na kraji lesa v oddělené budově. Naposled, co viděla ředitelku, bylo před pěti lety, kdy si ji zavolala kvůli přijetí na školu a "prokletí". Co mi asi může chtít? Ptala se sama sebe. Prošla pod košatými stromy. Vítej u nás, Leiro, ředitelka tě čeká...Stromy mluvily, stejně tak jak všechny rostliny. Tomu, co pro normální smrtelníky bylo šustění větru v korunách stromů, se naučila rozumět poměrně brzy. Těžší to už bylo s řečí zvířat, ale i tu zvládla. Blíží se bouřka...Usmála se. Veverka na stromě skotačila dál, ale po varování sovy se běžela ukrýt do dutiny stromu. Lea stanula před ředitelnou, místností z živého stromu. Mistrovské dílo elfů... Pomyslela si Lea.
"Salve di, Leira, pugeia eo lei" -Zdravím, Leo, přečti si to.
"Grate age, dirademe ma" -Dobrý den, paní ředitelko. Lea si po pozdravu sedla a vzala nabízený dopis.
Lea Ignise
Stálo vpředu. Otočila obálku a začela ji trhat. Teprve nyní si všimla rudé pečeti. Bylo na ní velké B, kolem něj byli v čtyřech oddělených částech lev, orel, jezevec a had. Konečně se odhodlala a obálku otevřela. Vytáhla z ní dva přehnuté pergameny. Opatrně rozevřela ten první, jako by se bála, že ho poškodí.
ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
Ředitel: Draco Malfoy
(nositel Merlinova řádu druhé třídy,
Mezinárodní sdružení kouzelníků)
Vážená slečno Ignise,
s potěšením Vám oznamujeme,
že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích
počítáme se studijním místem
pro Vás.
V příloze Vám zasíláme
seznam všech potřebných knih
a vybavení, dále vzhledem
k situaci bezpečnostní pravidla
i seznam mimoškolních pomůcek
zajišťujících Vám bezpečí.
Školní rok začíná 1. ledna.
Očekáváme Vaši sovu nejpozději
31. prosince. Z nařízení ministerstva
očekávám přiložené písemné potvrzení
rodičů nebo jejich státních zástupců.
Se srdečným pozdravem,
Sarim Snape,
zástupce ředitele
Tentokrát se ji nepodařilo zamaskovat své pocity.
"Jeure..."- Co...
"Re eo rehe trete. Ger kere"-Víc se dozvíš později. Teď jdi. Pomalu se zvedla, opět skryla své emoce a vyšla. Vracela se pomalu k hradu. Jaká škola čar a kouzel? Nikdy jsem o něčem takovém neslyšela... Ještě že umím telepatii... Vždyť špehové jsou všude a nevím, jestli by mi ředitelka řekla: Sbal si věci a přijď zítra o půlnoci do Vea - což byla budova s tělocvičnou... Stromy by to řekly dál.... Stejně nechápu proč tak riskuje... I stromy se v některých případech přidaly ke zlu... Takhle každý ví, co přesně se v ředitelně dělo. Za chvilku budu v obležení kvůli dopisu - ještě štěstí že mi ředitelka poradila abych se vymluvila na rodinu - a doufám, že mé historce uvěří...
-------------(((((())))))------------
Poté, co Leiře telepaticky zdělila, že má být zítra o půlnoci u Vea, se ředitelka zničeně opřela do židle. Ještě vnímala myšlenkovité spojení s Leirou, a to, co slyšela, ji rozesmálo.
Jaká škola čar a kouzel? Nikdy jsem o něčem takovém neslyšela... Ještě že umím telepatii... Vždyť špehové jsou všude a nevím, jestli by mi ředitelka řekla: Sbal si věci a přijď zítra o půlnoci do Vea ... Stromy by to řekly dál.... Stejně nechápu proč tak riskuje... I stromy se v některých případech přidaly ke zlu... Takhle každý ví, co přesně se v ředitelně dělo. Za chvilku budu v obležení kvůli dopisu - ještě štěstí že mi ředitelka poradila abych se vymluvila na rodinu - a doufám, že mé historce uvěří...
Ta holka ani není tak hloupá... Pomyslela si. Pak opět zvážněla. Leira byla jednou z nejlepších žákyní školy - ale přesto ředitelka nevěděla, jestli pro ni bude v Bradavicích bezpečno. Tady se neučily temnou magii, ničivá kouzla ani bolestivé kletby... Žáci Bradavic dostaly svůj první dopis v devíti letech, kterým následují čtyři roky "předškoly" kde se učí základy... Všichni se už znají, a ti kteří prostoupí závěrečné zkoušky jdou do Bradavic. I Lea ten dopis dostala, ale ředitelka jí ho nedala. Lea byla tehdy němá, slabá, nezkušená. Věděla, že Leiře pravdu nebude moct tajit, a tak přitvrdila na její výuce a Lea tak zocelnatěla a naučila se toho víc, než všichni její spolužáci. Viděla ji, jak je do čtyř do rána pravidelně v knihovně, čte, zkouší, trénuje se. Přečetla celou knihovnu Sarte, což se doposud nikomu za studijní léta nepodařilo. I přes to, že škola neměla prázdniny, žáci měli svůj volný čas, ale nikdo ho nevyužíval tak jak Lea. Viděla ji, jak se otužuje plaváním v zamrzlém jezeře, jak se cvičí v bojových uměních a jak dlouho do noci hledá byliny do lektvarů. Byla na Leu pyšná - tohle nezvládl nikdo. I když školu se podařilo vystudovat jen pěti žákům ročně, vyškolených elfů nebylo málo. Ale oni se nemíchaly do záležitostí lidí, žili v ústraní a nečelili nástrahám života pod nadvládou zla. Nikdo nevěděl, že elfové ještě žijí. A poslední člověk vystudoval Sarte před dvěma sty lety...
---------------((((((()))))))-------------
Lea se zděsila. Propásla bylinkářství a teď snad přijde pozdě i na lektvary. Udýchaně se zastavila před učebnou. Zklidnila svůj dech, nasadila kamennou tvář a vstoupila do třídy. Mistr Gearette se na ni nazlobeně podíval. Třída si právě sedala, ale profesor se přesto zlověstně usmál a prohlásil jízlivě:
"Rikkae dari, surreai ai vivneudezy, gaet ekoste heiurty"- Dnes večer před mým kabinetem, máte školní trest. Lea si sedla a přenechala si svou kamennou masku. Co si to jako myslí, přišla jsem skoro včas... Tak by asi vypadaly její myšlenky před pěti lety. Dnes si ale jen povzdechla. Zvykla si na přísnost - a někdy i nespravedlnost - ze strany profesorů.
"Ea rehe jeure nat Yusereis-di-kug?" -Kdo ví co je Yusereis-di-kug? Zeptal se už normálním hlasem třídy - tedy deseti žáků. Lea tento lektvar znala, byl to Lektvar aury. Osoba, která ho vypila, měla možnost na čtyřiadvacet hodin zneviditelnit svou auru, podle které mohla být poznána. Rozpoznávání aur patřilo k základům - bylo to učivo první třidy. I přes to, že to patřilo k vrozeným schopnostem kouzelníků, málokdo tuto moc využíval. Ale aura se nedala zfalšovat, dala se pouze skrýt. Vypovídala o vlastnostech kouzelníka a o jeho moci. Lea se přihlásila, ale učitel ji ignoroval. Po chvilce se váhavě přihlásila i Kyra.
"Nate kug nea karte leika"-Je to lektvar na zneviditelnění aur.
"Vea"-Správně. Zbytek hodiny strávily přípravou lektvaru. Lea se nedokázala moc dobře soustředit, tak silou vůle ohraničila svou mysl jak proti vpádu, tak proti sobě ohnivou stěnou. Teď se mohla soustředit na lektvar aniž by ji její myšlenky rušily. Učitel si všiml jejího koncentrovaného výrazu, a také té síly, která z ní vyzařovala při použití magie. Takže už jí ředitelka dala dopis, pomyslel si. Bude to mít těžké - i když umí kouzlit neverbálně a bez hůlky -vždyť ani neví že magie s hůlkami existuje - , bude se muset naučit veškeré základy magie lidí... Zavrtěl nad tím hlavou. Bylo to šílenství, poslat nejlepší studentku elfské magie a magie přírody učit se magii lidí, která je úplně jiná, už od základů... Dvě magie, tak podobné - a přece tak různé - ovládal málokdo. Vyžadovalo to roky a roky tvrdého studia, aby kouzelník vůbec pochopil podstatu magie... Ale ředitelka nejspíš Leiře věří...Já bych jí to neudělala. Jaké to pro ni asi bude, když bude nejhorší ve třídě? Nejraději by ji nikam nepouštěl. Bylo 24. prosince, svátek, který elfové neslavily a na který si zřídkakdo v Sarte vzpoměl. Lea si na tento zvyk lidí nepamatovala, stejně tak jak na spoustu dalších věcí. Bude to mít těžké... Ale není jiné cesty. Ředitelka rozhodla... Za týden už Lea bude na cestě do školy, aby udělala přijímací zkoušky... Nezvládne je. Nemá šanci se za týden naučit čtyři roky...
------------(((((())))))------------
Lea si s povzdechem sedla na židli. Školní trest a pak magie přírody - ovládat živly bylo vyčerpávající - a udržet je po celou hodinu bylo tvrdé. V Magii přírody učitelka řekla, že musí trénovat výdrž, takže musely udržet oheň, vítr, vodu, zemi, světlo, led nebo moc hvězd celou hodinu. Elfských živlů bylo sedm, ne tak jak lidských pouze čtyři, a žáci je musely všechny perfektně ovládat - jinak by neprošli konečnou zkouškou. Lea věděla, že u zkoušky by živly musela udržet hodinu a půl, tak se znovu zvedla a vyslala plamen ohně, proud vody, světla a ledu, následované poryvem větru a vlnou tepla, která nechala rozkvést květinu na stole. Nakonec nejtěžší: magii hvězd. Z rukou ji vyšel tmavě modrý blesk, který jakoby se zaryl do nebe. S magií hvězd se dalo ovládat počasí - i když ne ve smyslu ovládání, ale spíš žádání o změnu, protože počasí si poroučet nedalo - ale i věštit budoucnost. Stála tam vzpřímeně asi hodinu, ruce natažené před sebe, oči zavřené soustředěním. Jako každý student Satre, i ona se naučila počítat čas pomocí tlukotu srdce, větru a slunce. Konečně uplynula hodina a půl, ale Lea zůstávala stát. Začelo se rozednívat, zasněženoá krajina se probouzela s prvními paprsky slunce. Najednou se dívka zapotácela a klesla na zem. Těžce oddechovala. Dvě hodiny! Usmála se. Zvládla to.
------------(((((())))))------------
Ředitelka stála u okna svého příbytku z živého stromu. Dívala se z okna a přemýšlela. Najednou uviděla tmavě modrý blesk, jak se zaryl do oblohy. Někdo si procvičoval magii živlů - a ona věděla kdo. Sledovala přírodu, jak poznává pána a poslouchá Leiny rozkazy, jak se sníh na něktrých místech stáhl a jak se kolem oteplilo. Lea byla nejlepší studentka školy, ale tohle od ní ani ředitelka nečekala. Dvě hodiny! Ředitelka spokojeně a trochu nevěřícně zavrtěla hlavou a odešla od okna. Dneska je Leiřin poslední den na Satre. Přeji ti štěstí, Leo, pomyslela si a šla uvítat nový den.
---------)))))))(((((((-------
Prosím prosím komenty!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co si myslíte o povídce Protiklady?

Čtu ji a je skvělá 66% (105)
Hezká 13.2% (21)
Jde to 6.9% (11)
Četl/a jsem lepší 3.8% (6)
Počkám si na pokráčko 9.4% (15)
Hrůza 0.6% (1)

Komentáře

1 silvie silvie | 19. března 2007 v 21:11 | Reagovat

Dobrý... hlavně to s tím Malfoyem...

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | Web | 2. dubna 2007 v 19:56 | Reagovat

skvělé. tahle povídka se mi začíná ohromně líbit.

3 rose9 rose9 | E-mail | 3. srpna 2007 v 16:49 | Reagovat

souhlasím se silvií

4 rose9 rose9 | E-mail | 3. srpna 2007 v 16:49 | Reagovat

souhlasím se silvií

5 Polgara Polgara | E-mail | Web | 14. srpna 2007 v 19:40 | Reagovat

Dobrý, hlavně to s tím Malfoyem je originální. Už se těším na další vývoj

6 Harry Harry | 24. září 2007 v 19:15 | Reagovat

je to dobry

a to s tim Malfoyem mi vyrazilo dech

7 HP fan HP fan | 21. září 2011 v 17:14 | Reagovat

i like. i like. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama