11. kapitola - Začátek roku I

31. března 2007 v 14:54 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Co jsi? Tajemství
pírko, co vítr odfoukne
bolest, která zůstane
srdce, které bylo zlomené
slza, která máčí solí tvář než pomalu skápne
úsměv, na který se nezapomene?
Lea se probudila, jak byla zvyklá, něco po šesté. Zavzpomínala na včerejšek... Nádherný den. Poznala něco, co nikdy dřív. Smích, přátelství, pocity, které teprve teď pochopila. Ne, u elfů byla šťastná, ale jiným způsobem. Přátelství, náklonost, smutek, veselí - nic z toho se nedávalo najevo. Vždy kamenné, lhostejné tváře, vždy ticho, žádný smích. Jediné potěšení bylo učení, jediné štěstí byl dobře splněný úkol. Poznala nejsilnější moc světa - Přátelství. Melissa, Clarissa, Jack, Clemens a ona - během jediného večera se spřátelili. Tak, jak to řekla Clar: Dvě čísla, dva géniové - a miss Tajemná. Měla svá tajemství, o která se nemohla podělit. I když si ostatní hned zvykli na její způsob komunikace, nemohla jím říct cokoliv o své minulosti, o svých elfských schopnostech ani o své magii. Hned si je všechny oblíbila, teď už by bez nich nedokázala žít. Dveře do pokoje v pátém patře věže vpravo se otevírají. Čtyři dívky stojí ve dveřích. Pokoj, laděn do tmavé červeně. Skříně ze světlého dřeva, stejně tak jak tmavorudě potažené postele se závěsy. Okno, z něhož je výhled daleko do krajiny, až za jezero...Vzápětí se vyšší hnědovláska s oříškovýma očima vrhne na jednu z postelí uprostřed. Mel, jako vždy trochu zbrklá, poblouzněná... Clarissa si vzala postel vedle ni, a Lea neváhala a obsadila postel u okna, vedle Clar... Tess se naštvala, když se bavily - Lea vysílala světelná slova - a ji z toho vynechaly. Ale ony si s ní neměly o čem povídat - Tess zajímaly výhradně kluci a móda. Clar už jí znala z přípravky a ani za ty roky se nedokázaly spřátelit... Kluci si vzali pokoj vlevo, naprosto identický s tím holčičím... Všichni se bavili dlouho do noci, ale protože Lei stačily tři hodiny spánku, vůbec ji nedělalo problém vstát... Zatřepala hlavou. Potichu vstala, vyšla do sprch. Chtěla se v klidu projít ranním klidem a zapřemýšlet... Příroda jí chyběla. Oblékla si školní uniformu - černý hábit, tolik podobný tomu Smrtijedů - a pomalu sešla do společenské místnosti. Slunce už začínalo svítit, mraky se stahovaly a vládlo takové teplé, zimní šero. Potichu odklopila obraz Buculaté dámy a vyšla směrem dolů, na školní pozemky. Zapamatovala si cestu, v Satre byla perfektní paměť potřeba, stejně tak jak ten její speciální způsob čtení... Čerstvý sníh jí zakřupal pod nohama. Tak, jak onoho rána... Krystalky sněhu, zničeny... Ne. Na tohle nechtěla myslet. Získala víc, než mohla žádat, tak proč se oddávat temným myšlenkám? Zapomínaje na zákaz vešla do Zapovězeného lesa. Stromy šeptaly svá uklidňující slova, každý kámen v sobě měl dlouhý příběh. Nebylo to strašidelné, ale uvolňující a krásné. Nezkažená krása přírody... Lea to nemohla vydržet. Tak dlouho nepoužila hlas... Srostla s lesem, zpívala s ním jeho tajemnou píseň, vykládala pradávné příběhy o bolesti, lásce, zradě a smrti. Mezi ni a přírodou bylo pouto, které nešlo odstranit. Tolik se jí ulevilo... Tolik se uvolnila.. Lehce kráčela zimní krajinou zpět, směrem k hradu. Zamilovala si to tu... Nikdo ji nesledoval, byla svobodná, volnější než kdy jindy... Nesvazoval ji žádný slib, žádné prokletí, žádné tajemství. Mohla ukázat svou pravou tvář, a hlavně, mohla mluvit, popovídat si s přírodou... Ani si neuvědomila, jak moc jí to chybělo, prostě s někým mluvit, smát se, diskutovat. A teď, ve volnosti a svobodě přírody, se cítila jako znovuzrozena... Vešla lehkými kroky do hradu. Bylo teprve čtvrt na osm, jen málo žáků bylo ve Velké sini. Mezi nimi už byli i Clar, Mel, Clem a Jack. Lea se na ně usmála a přisedla si.
"Kdes byla?", ptal se Clem.
nebuď zvědavej, budeš brzo...
"starej, já vím", přerušil tok jejích myšlenek Clemens.
"Možná právě proto to sem... Tak co, kdepak ses toulala?" V dobré náladě do něj šťouchla:
Projít se, mami...
Vzápětí Mel vyprskla svou dýňovou šťávu smíchy.
"Vaše rozvrhy", ozval se za nimi mrzutý hlas.
"To je profesor Kum, naše hlava koleje", informovala je Clar. Vysoký, světlé vlasy, vážný výraz v bleděmodrých, skoro šedých očích, hůlka v hábitu daná tak, aby po ni vždy mohl rychle hmátnout, poněkud neupravený... Lea si rychle vzala i ten svůj.
"Dole máte napsané jména všech profesorů, abyste si je zapamatovali. Měli by jste si pospíšit na další hodinu...", řekl profesor a pokračoval dál. Lea se podívala na svůj pergamen:
_______________________________
ČasPondělíÚterýStředaČtvrtekPátekSobota
7SnídaněSnídaněSnídaněSnídaněSnídaněSnídaně
8PKTLBF-1D-1R
9PKTLBF-1D-1
10LL-1DČM-1F
11LL-1DČM-1FNM
12ObědObědObědObědObědNM
13OPČMSMOPČMRJOběd
14OPČMSMOPČMBOJJTM
15FPŘ-1BOJSOTM
16FPŘ-1BOJSO
17ČMB-1ČMOPČM-1SO
18ČMB-1ČMOPČM-1SO
19VečeřeVečeřeVečeřeVečeřeVečeřeVečeře
22AA
______________________________
Profesoři:
Přeměňování (PŘ): Mrs. Dayla Prodi - Zmijozel
Lektvary(L): Mr. Sarim Snape - Zástupce ředitele
Formule(F): Mrs. Tara Reeza - Havraspár
Bylinkářství(B): Mr. Neville Longbottom - Mrzimor
Dějiny(D): Mr. Binns
Obrana proti černé magii(OPČM): Mr. Philip Kenter
Astronomie(A): Mrs. Jeanna Ledle
Runy(R): Mr. Ahnan Kum - Nebelvír
Jasnovidectví(J): Mrs. Herba Baz
Studie mudlů(SM): Mr. Peter Limor
Bojová umění(BOJ): Mr. Vincent Nastle
Souboje(SO): Mr. Sarim Snape+Mr. Philip Kenter+Mrs. Lena Lamna
Teorie magie(TM): Mrs. Lydia Wayne
Péče o kouzelné tvory(PKT): Mrs. Cassiopeia Magne
Černá magie(ČM): Mr. Greg Mucu
Nauka magie(NM) (=národy magie, moci magie, magické schopnosti): Mrs. Dominika Filia
Létání(LÉ): Mr. Vincent Nastle - Famfrpál
_____________________________
Srovnala svůj rozvrh se zbylou partou. Zjistila, že pondělí a středu mají všichni stejnou, ale jinak se velmi lišili. Nepovinné předměty jako Runy, Studii mudlů, Jasnovidectví, Teorii magie a Nauku magie chyběly jak na Melissině, tak na Jackově rozvrhu. Clar měla téměř všechny předměty až na Runy a Teorii magie, Clemovi zase chyběla Studie mudlů. Lea byla z party jedinná, která si vybrala všechny předměty. Přes rameno se jí podívala Clar.
"Prosimtě, jak to chceš stihnout?", ptala se jí překvapeně.
No asi se budu muset snažit, ne?
Udivilo ji, že většina studentů má denně minimálně dvě hodiny volna. Byla zvyklá na to, že žáci brali každou příležitost k naučení se něčeho nového, protože kdyby to vynechali, mohlo by jim to u zkoušek chybět... A tady většina má tak nanejvíš dva, tři nepovinné předměty... Lidi, pomyslela si. Jsem u lidí, a ne u elfů. Kdy se konečně naučím chápat jejich způsob myšlení? Jejich zvyky? Jsem jednou z nich, ale někdy si připadám tak odlišná... Uvědomila si, že už by měla jít. I ostatní studenti se už zvedali.
"Lidi, co vy máte nejdřív?", ptala se právě Mel. "já mám dvě hoďky lektvarů a pak-"
"Jenom dvě? Já mám čtyři...", divil se Clemens.
"Bože, copak vy se nikdy nenaučíte poslouchat profesory? Na konci minulého roku nám vysvětlili, že podle výsledků zkoušek nás přiřadí buď do 1. skupiny pro pokročilé, nebo do 2. skupiny-"
"Pro zabedněnce?", přerušil ji Jack. "Tak to myslím, že jsem na správné adrese..."
"Nepřerušuj a nekvákej nesmysly!", ztišila ho Clar a pokračovala:
"1. skupina má pár hodin navíc, místo kterých 2. skupina má buď volnou, nebo volitelnou hodinu. Takže proto máme tak rozdílné rozvrhy"
"Máš vůbec nějakou hodinu, ve které nejsi v první skupině?", ptal se Jack ironicky.
"No jo, já poslední zkoušku z Lektvarů zvorala... Jinak ale mám všechno 1..."
"Já mám jak 1 jen Formule, Přeměňování a Bylinkářství...", hlásila Mel.
"No tak u mě to je jiný... Já mám všechno kromě Lektvarů a Přemněňování jako první...", pyšnil se Clem, ktrý hned poté vybuchl smíchy při pohledu na Jacka. Ten měl ve tváři výraz neskonalého překvapení, mísícího se s šokem.
"Lidi, já mám jako první Lektvary a ČM", prohlásil zkroušeně Jack.
"Cože? Lektvary? Chudáčku, slyšela sem že Snape není zrovna poklad... A Mucu? Teda můžu ti říct, že hůř sis vybrat nemoh...Co ty, Leo?", ptala se Clar. Lea ji bez zaváhání podala svůj rozvrh.
"COŽE? Ty máš všechno první?" Ostatní se kolem Clarissy zhlukly.
"No fakt že jo..."
"I ty Lektvary?"
"Lidi, myslím, že za pět minut nám začíná vyučko...", připomněla Clar.
"A do háje!"
"To snad ne!"
"Já padám!"
"Dělejte, ať nepřijdem pozdě!" Směsice jejich rozčilených hlasů se smísila do jednoho. Pak se všichni zaraženě odmlčeli a bláznivě se rozchechtaly.
"Teda vy jste povedená banda...", usmála se Clar a pobídla je:
"První dvě hodiny máme všichni spolu, lektvary, to bude asi někde ve sklepení, takže pospěšte..." ještě smějící se vydali se do sklepení.
----:----:----:----:----:----:----
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdo z vás čte tuto povídku, klikněte sem!

Čtu ji 100% (119)

Komentáře

1 Giner Giner | 31. března 2007 v 18:26 | Reagovat

Skvělá kapitola a celá povídka:-) Chtělo by to rychle další;-)

2 HP fan HP fan | 21. září 2011 v 20:50 | Reagovat

Bez chyby. proste  GENIÁLNÍ!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama