10. kapitola - Slavnost I

29. března 2007 v 20:14 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Neskrývej se před pravdou,
stejně tě dohoní.
Neskrývej pravdu,
protože stejně vyjde najevo.
Mluv pravdu,
a najdeš jen nenávist.
Ve hradě nebylo tak rušno, jako obyčejně před slavností. Studenti byli zamlklí, zaražení. Pár z nich mělo ošklivé škrábance nebo modřiny a všichni vypadali unaveně. I přes radu ředitele nešel nikdo na ošetřovnu. Ani jeden žák si nechtěl nechat ujít hostinu, zařazování - a hlavně proslov ředitele, který tento rok jistě bude velmi neobvyklý. Po tom, co se stalo, se nedalo ani nic jiného čekat. Ve velké hale se mačkalo všech asi dvě stě studentů školy. Najednou se ozvaly spěšné kroky. Profesor Longbottom si ulehčeně oddechl. Poté, co ředitel zašel vyřídit jistá opatření, měl studenty na starosti on. Musel pouze počkat na profesora Snapea, který měl, jako zástupce ředitele, převzít první ročníky. Postava, jako vždy zahalena v černém plášti, svižným krokem došla ke skupině žáků. Celý otec... Pomyslel si Longbottom. Byla to tehdy bomba, když Snape přivedl do Řádu svého syna... Když si člověk pomyslí, že celých sedmnáct let ho vychovával ve sklepení a učil ho kouzla... Nechtěl bych být na jeho místě, matka neznámá, otec mrtvý, dětství sám ve sklepení, vycházky jednou za čas... Sarim Snape svou vrozenou schopností, myslozpytem, vycítil myšlenky svého kolegy. Pche.. Já a celý život ve sklepení... Vždyť jsem do patnácti nevěděl, že mám otce... Ještě si ten den pamatuju: Já, mladý posel mezi světy, a ředitelka, která mi laskavě po tolika letech oznamuje, že mám otce, kterého mi zatajovali pro mé bezpečí... To je k smíchu... Minerva by se asi divila, kdyby mě tady teď viděla na svém místě... Od začátku mě neměla v lásce... Nedokázala si mě jaksi představit na straně dobra, pravdu měla... Taky jsem to nechtěl, dokud otce nezradili... Přísahal jsem, že ho pomstím...
"První ročník, ke mě!", přikázal svým ledovým, otcovi tak podobným hlasem. Zbytek školy se od nich odpojil, teď zbývá jen čekat...
wvwvwvwvwvwvwvwvwv
Lea stála mezi ostatními prváky a přemýšlela. Pořád neměla jasno, pořád nenašla odpovědi. Co aktivovalo tu kupuli? Moje kouzlo to nebylo, to je neviditelné... nebo možná reagovalo s starými ochranými kouzli hradu a propletly se navzájem... To ale není možné, to by ochrané kouzlo muselo být elfského původu... To by šlo, taky by to vysvětlilo barvu štítu... Elfové přece kdysi dávno žili v harmonii s lidmi... Z myšlenek ji vytrhl dobře známý hlas Sarima Snapea.
"...až vás vyvolám, přijdete ke stoličce a necháte se kloboukem zařadit do jedné ze čtyř kolejí. Pak si sednete ke své koleji..." V tu chvíli se otevřely dveře do velké síně. I když toho o ni Lea přečetla hodně, tohle ji ohromilo. Začarovaný strop, na němž se třpytily hvězdy, vznášející se svíce a čtyři dlouhé, kolejní stoly, kterým vévodil pátý, učitelský stůl. Téměř uprostřed místnosti stála stolička, na které ležel starý, ošoupaný, už na pohled hodně používaný klobouk. Všichni napjatě čekali. Co se ještě... Ach, vlastně, píseň Moudrého klobouku... Lea stála vedle nějaké dívky s dlouhými, světlými vlasy, která působila velmi, velmi namyšleně. Jedovatá, nedokáže přijmout kritiku, ráda... Sakra nech toho! Pomyslela si. Nechtěla číst takhle o lidech, věděla, že by se jim to určitě nelíbilo... A nebylo to správné, vždyť takhle nemají ani šanci se pořádně představit, lidi se mění... Najednou klobouk začel:
Myslíte že když starý jsem,
že jsem jen klobouk kouzelný,
že moje moc se vytrácí
a zlo že ovládá.
Myslíte že už není víc,
co v dnešním čase říct
že nemáme už naděje,
se sjednotit a být.
Myslíte si že lenivý
a prastarý klobouk
vám nemá dnes co poroučet
a opak je pravdou.
Kdys v dobách dávných
prastarých, snad starších než jsem já
se sjednotili čtyř mázi
ab splnili si sen.
Odvážný to Nebelvír,
jež chrabé srdce měl
šel ruku v ruce se lstivým
a zrádným Zmijozelem.
Pak moudrá a tak nadaná
Rowena z Havraspáru,
s tou jež srdce na dlani
Helgou z Mrzimoru.
Srdce nosíš na dlani,
či sebe sám neznáš,
snad zlu nejsi poddaný
a hrdost v sobě máš.
Společně zvítězíme,
jen najděte cestu,
protože bolest přebyde
až do konce času.
Naučme se jí vzdorovat,
naučme se důvěře,
ve škole magie,
ve škole umění.
Posaďte se a
nechte si říct,
co skrývá se tu v vás,
v hloubce duše bělostné,
co v sobě, mágu, máš?
Jsi Nebelvír co hrdost měl,
jak vlastnost prvotnou,
nebo jsi lstivý Zmijozel,
jež jen krev čistou měl?
Nebo jsi snad Havraspár,
jež chytrost v sobě nosí?
Byl bys snad věrný
Mrzimor se srdcem na dlani?
Nezáleží na původu
na koleji či duši
v jednom spojení je síla
a moc světlé strany.
Ozval se bouřlivý potlesk. Studenti se mezi sebou bavili, jeden přes druhého si sdíleli svůj názor k písni. Klobouk opět znehybněl a čekal na prvního žáka.
"Asper, Lena" Vysoká, hnědovlasá dívka, která se tvářila velmi nervózně, došla k stoličce. Moudrá klobouk se sotva dotkl její hlavy, když už vykřikl:
"Havraspár!" Od stolu uprostřed se ozval potlesk.
"Bunch, Sofie" Dívka, stojící vedle Lei, se zvedla a došla s pohrdavým výrazem ke stoličce. Vzala klobouk do ruky, jako by to bylo něco ohavného, a nasadila si ho s nehezkou grimasou, které si všimlo ale jen málo žáků.
"Zmijozel!" Potlesk a pískot od stolu u dveří se nedal přeslechnout.
Cando, Jack byl první student zařazen do Nebelvíru. Blonďatý chlapec s velkýma, hnědýma očima, které až smutně sledovaly okolí.
Crabbe, Dayla a její dvojče Kevin šli oba do Zmijozelu. Oba dva trochu tlustší, řídké vlasy, přihlouplý výraz. Tess Ember a vzápětí i Melissa Grandcor přišli do Nebelvíru. Mel nezapomněla vrhnout na Clarissu vítězoslavný úsměv, který ta oplatila úšklebkem. Poté, co Winstona Hubera zařadil klobouk do Zmijozelu, ozvalo se:
"Ignise, Lea" Ta se odpojila od ostatních studentů a šla k stoličce. Sedla si a opatrně si nasadila klobouk, který, i když vypadal nevábně, byl docela pohodlný. Byl ji trochu velký, takže ji sklouzl přes oči a ona nic neviděla. Najednou se jí v hlavě ozval hlásek:
"Chytrá, poctivá, odvážná, vypočítavá, chladná, logická, moudrá, rozumná, obětovala bys pro přátele všechno... Kam tě mám zařadit, tebe, která má sílu toho, jež selhal?" Proč se mě ptáš, to bys měl vědět ty? Pomyslela si.
"A drzá ještě k tomu... Poznamenaná sílou ohně..." Měla pocit, že už tam sedí věčnost, když se klobouk najednou rozhodl:
"Máš před sebou těžký úkol, a proto tě zařadím tam, kde najdeš sama sebe. Je to..."
wvwvwvwvwvwvwvwvwv
Melissa netrpělivě pozorovala krátící se žadu studentů. Klobouk právě zařazoval do Mrzimoru dvojčata Hobbelova, když uslyšela šepot vedle sebe. Naklonila se k Jackovi Candovi, aby slyšela, co říká:
"Slyšel jsem, že ta jedna holka je němá, říkal to Clemens Nheo, myslím, že to slyšel od vás dvou, je to pravda?"
"Co tě to zajímá!", vyjela na něj Mel. Neměla ráda, když se takhle o někom mluvilo... A Lea byla prima, takže ji to řádně naštvalo.
"Uklidni se! Jen mi to přijde zajímavý, jak může kouzlit a tak... Viděl jsem ji během napadení, skvěle spoutala jednoho Smrtijeda, je bezvadná.. Kouzlí neverbálně, viď?"
"Co tady děláš? Měl bys být v Havraspáru..."
"No asi převládlo mé odvážné srdce..."
"Prosím tě, ty nějaké máš?"
"To nebylo vtipný"
"Pravda to nebývá, ale no dobře... Jmenuje se Lea Ignise, rodiče jí zabili Smrtijedi a ona při tom ztratila hlas, podpálili jim totiž dům.. Asi šok nebo tak... Jo a kouzlí vážně skvěle, očarovala nám hůlky na duševní přivolání, Clar mi to vysvětlila... Je to prý dost složité kouzlo, člověk musí umět ovládat své nitro a myslet jen na to kouzlo... Ale asi v tom má cvik, má totiž myšlenky sdělující pergamen...."
"Fakt? Ona umí tak pokročilá kouzla?"
"Ne, to její domácí učitel..."
"Lea Ignise", ozval se v tu chvíli Moudrý klobouk.
"Je hezká, co myslíš..."
"Prosimtě, nech ji být, jo, bude si muset zvyknout..."
"Nerozčiluj se hned..."
"Aby sis taky nerýpnul…"
"Já nerýpám..."
"Ne, ty pouze otravuješ..."
"Nech si toho, jo?"
"Tebe přece poslouchat nebudu."
"Budoucího primuse?"
"Hele, prober se."
"Dyť sem vzhůru"
"Ale povídáš takový kraviny, že by..."
"Nechte toho, oba dva!", zasyčela na ně nazlobeně Tess. "To se nedá poslouchat."
"Proč to trvá tak dlouho?", divila se mezitím ona žákyně, která po Lestrangové vrhla puchýřovou kletbu.
"Někdy se klobouk musí rozmyslet mezi dvěma kolejemi, takže to trochu trvá, Val. Říká se, že klobouk má schopnost vidět do budoucnosti, co by se stalo, kdybys byl zařazen do špatné koleje. Tak se většinou rozhodne správně. Někdy se taky může stát, že tě zařadí tam, kam bys ze všeho nejvíc chtěla. Tím přetlumíš tvé vlastnosti a klobouk vidí pouze a nejsilněji to přání", vychrlila téměř jedním dechem Hana Muragos, spolužačka Valentiny.
"Co tady děláš?", ptal se naoko šokovaně Jack. "Sis snad přála být v Nebelvíru nebo co, že to přehlušilo tvou chytrost?"
"Prosimtě..." V tu chvíli se klobouk rozhodl. Již trochu netrpěliví žáci zaslechli jedno jediné slovo...
wvwvwvwvwvwvwvwvwv
Clarissa netrpělivě stála mezi studenty, kteří stejně tak jak ona napjatě sledovali zařazování. Ve chvíli, kdy bylo vyvoláno Leino jméno, do ni kluk vedle ní strčil.
"Poslyš... Slyšel jsem vás říkat, že je němá..."
"Kdy?"
"No.. Předtím ve vlaku... Jo, a jsem Clemens, Clemens Nheo."
"Nojo... Je němá, taky mě to dost vyděsilo, nechtěla bych být na jejím místě... Ale kouzlí skvěle, to se musí nechat!"
"Jo, viděl jsem, jak během toho napadení skolila nějakýho Smrtijeda... Pětinásobné poutací kouzlo, docela působivé... Jak se jí to vlastně stalo?"
"No, říkala... Tedy napsala nám něco v tom smyslu, že Smrtijedi podpálili jejich dům a ona jediná přežila... Možná to byl magický oheň nebo prostě šok... Ztratit takhle najednou rodinu..."
"Jak se vlastně dorozumívá? To jenom píše nebo co?"
"Ne, má myšlenky sdělující pergamen-"
"Aha, ten, co ukazuje přesně to co si myslíš, ale musíš se na to soustředit?"
"Jo, nepřerušuj mě! Vyčaroval ji ho podle všeho domácí učitel..."
"Poslyš, netrvá to nějak dlouho?"
"No, je možné, že se klobouk musí rozhodnout mezi dvěma kolejemi nebo-" Nestihla doříct, protože klobouk právě vyslovil jediné slovo. Slovo Leiny koleje.
wvwvwvwvwvwvwvwvwv
"Mí věrní"
"Pane..."
"Zklamali jste. A za to je jediný trest"
"Prosím, pane"
"Och, Malfoyi... Svou šanci jsi promrhal, tvůj syn ŽIJE!"
"Pane, já ho nemohl zabít! Ochrana matky-"
"Mlč! Dostaneš ještě jednu šanci, ale neobejde se to bez trestu... Crucio!" Světlovlasý muž s bezvýraznýma, šedýma očima se v křečích zhroutil na zem. Pán zla se smál svým ledovým, hrozivým smíchem... smrtícím smíchem. A Bella stála opodál a čekala na svůj trest...
wvwvwvwvwvwvwvwvwv
Doufám, že mě nezabijete, když to teď ukončím... Jako vždy hrozně prosím o komenty a omlouvám se vám za tu píseň... Je děsná, já vím, ale ze mě básník nikdy nebude... Ještě jednou prosím KOMENTUJTE a KRITIZUJTE, dík, Effren
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdo z vás čte tuto povídku, klikněte sem!

Čtu ji 100% (119)

Komentáře

1 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 30. března 2007 v 6:43 | Reagovat

dobrá kapca, jak já jenom tušila, že nám tu kolej tam nenapíšeš. njn doufám, že v příští kapče už bude.

2 Siria Siria | 30. března 2007 v 11:07 | Reagovat

No co co co to má bejt? Kapča je vážně skvělá, ale ten konec... ty ty ty:-))) Jinak... nádherná kapïtolka, těšim se na další.

3 effren effren | 30. března 2007 v 12:20 | Reagovat

já vím to bylo ošklivý ale doufám že vás aspoň uklidní že na další už se pracuje... Nemohla jsem odolat... )): Jo a dík za komenty... Potřebovala bych poradit jak zvýšit navštěvovanost tohodle blogu, protože jak sami vidíte, Zatím tuhle povídku čte tak nanejvíš šest, sedm lidí.... Nechce se mi psát svůj odkaz jiným lidem na blog, a jako nezkušený začátečník nevím, jak na to... Rozhodně by nemělo cenu psát jak něco sama pro sebe ((:...

4 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 30. března 2007 v 16:48 | Reagovat

ja si te na blog jako odkaz dala, jen nam naky pako z adminu smazalo totálně všechny odkazy spolu s asi 2 člankama a teď když je tam s Hankou pomalinku potichounku přidáváme tak se jestě neukazujou

5 effren effren | 30. března 2007 v 18:20 | Reagovat

to je skvělí, seš supr, ale řekni mi jak si jinak udělat reklamu aniž bys "zaspamovávala" jiným lidem blogy? A když tuhle stránku moc lidí nezná tak si ji asi těžko přidaj do odkazú... jak to udělali lidi jak vruon, šibal, ledík... že je každej zná?

6 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 30. března 2007 v 19:56 | Reagovat

jsou tu podstatně dýl než ty a já a taky je měli jiní lidé na blogách od těch to mají jiní a tak dál a dál. teoreticky stačí když budeš číst nějaké povídky tak přidej komentář i s blogem

7 effren effren | 31. března 2007 v 12:40 | Reagovat

ok dík... Zkusím to nějak...

8 HP fan HP fan | 21. září 2011 v 20:04 | Reagovat

Napínavé, napínavé... i kdyz nemám ráda to voldyho mucení... ty popisky..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama