10. kapitola - Slavnost II

30. března 2007 v 18:45 | Effren |  Protiklady (povídka ze světa Harryho Pottera)
Takže, tady máte to slibované dokončení... Příjemné počteníčko a NEZAPOMEŇTE NA KOMENTY!
wvwvwvwvwwvwvwvwvw
"NEBELVÍR!", vykřikl klobouk na celou síň. Potlesk od stolu v rohu síně značil nové žákyni své místo. Lea se zvedla a s úsměvem na tváři došla až k tleskajícímu stolu. Vedle Mel ještě bylo volno, takže si sedla vedle ní a sledovala pokračující zařazování.
"Vsaďte se, že Clemens přijde do Havraspáru!", zašeptal Jack. "Vlastně jsem se ještě nepředstavil, Leo, takže já jsem Jack Cando"
"Neposlouchej ho, je potrhlej!", ozvala se Mel. "Strávila jsem s ním čtyři roky na přípravce, a můžu ti říct, že jsem měla štěstí, že nebyl ve stejném oddělení co my, to bych asi nepřežila..."
"Ty máš co mluvit, jsi pomalu stejný číslo jak on...", usmála se Tess. "Představ si, že jednou, když jsme měli proměnit číši v myš, tak ji místo toho proměnila v potkana a strčila ho Bunchový za krk..."
"Jo a pak ho nechala lítat nadnášecím kouzlem po místnosti, tos měla vydět, Reiová div nevylítla do povětří...", vzpomínal Jack.
"Jo ale ten trest pak...", postěžovala si Mel. Ostatní vyprskli smíchy.
"Učitelé pro ni měli vymyšlené skvělé tresty, tenkrát musela čistit záchodky, ale těm se to jaksi nelíbilo..."
"Jo, trochu ji zmáčeli a-"
"Trochu? Blázníš? Byla jsem mokrá jak-"
"Nepřerušuj!"
"NEBELVÍR"
"Cože, Clem a Nebelvír? Ten klobouk se asi zbláznil..."
"Čau lidi, já si přisednu, jo? Oč jde, klobouk se ani nemohl soustředit, jak se odtud furt ozývaly podezřelé zvuky-"
"Podobné smíchu? Jo, smáli jsme se jaký budete v Havraspáru skvělí pár, ty a Clar, ale jaksi jsi nám to překazil..." Následovala další salva smíchu, za kterou si vysloužili nazlobený pohled profesorky s dlouhýma, temně černýma vlasama a s přísným výrazem. Když Mel postřehla tázavý pohled Lei, vysvětlila:
"To je hlava Zmijozelu, profesorka Prodi, máme ji v Přemněňování... Dej si na ni bacha, známe ji už z Přípravky... Fakt děs..." Poté, co byl Robin Silvo, na rozdíl od svého dvojčete Jeanette, která přišla do Havraspáru, zařazen do Nebelvíru, se ozvalo dlouho očekávané jméno:
"Sollers, Clarissa" Dívka s krátkými, světle hnědými vlasy a hlubokýma, skoro až moc vážnýma modrýma očima došla ke stoličce. Mel zatnula pěsti.
"Ať je to Nebelvír, ať je to-"
"NEBELVÍR"
"Jó!", neudržela se Mel a začela jako na povel tleskat. Clarissa, celá rozzářená, přisedla vedle Clemense, který seděla vedle Lei, a nadšeně povídala:
"Takže dvě největší čísla, -"
"Dva géniové", doplnila Mel, přičemž se Clarissa mírně zarděla.
"...a miss Tajemná v jedné koleji", připojil se Clemens.
"Prosimtě, kdy já jsem něco provedl?", tvářil se ublíženě Jack. Jeho slova opět vedla k výbuchu smíchu, který se nejspíše nezamlouval profesorce Prodi, která na ně už po několikáté vrhla nazlobený pohled. I toto ovšem způsobilo další vlnu nakažlivého smíchu, takže se k nim už začeli otáčet i studenti jiných kolejí.
"Nemůžete být zticha?", ptala se jich pohoršeně Valentina, žákyně druhého ročníku.
"Přesně, to je přece nespravedlivé vůči-"
"Uklidni se, Hano, však už jsme zticha..." A na důkaz svých slov opět propukly v zadržovaný smích. Hana to nejspíše vzdala a otočila se zase zpět. Konečně klobouk vykřikl poslední jméno.
"Zenver, Roman", který byl následně zařazen do Mrzimoru.
"Takže, teď konečně jídlo", nemohla se dočkat Mel. Nebylo taky divu, vždyť slavnost už měla dvouhodinové spoždění...
"Prosimtě, snad se nám nezblázníš…", sklidnila ji Clar.
"Sama seš jak štangle, na to se nedá dívat, měla bys začít-"
"Takže, milý žáci, jelikož už ceremoniál zařazování byl ukončen, můžu vám popřát jediné: Dobrou chuť!" Síní se rozlehl potlesk, načež se na stolech objevila ta nejlepší jídla, které si Lea mohla představit...
"Ty nejíš maso?", zeptala se Mel udiveně Lei.
Nemusím je.
"Ježíši! To já bych nikdy nepřežila..."
"Já myslela že nám umřeš hlady a ty si mezitím tak dáváš načas...", popíchl Clem Melissu.
"Choše?", ptala se Mel s plnou pusou, načež se všichni opět rozesmáli.
"Ale nic, jez dál…", prohlásila unaveně Tess, kterou nejspíš omrzelo poslouchat jejich neustálé hádky, a otočila se k Robinovi, který o něčem diskutoval s Davidem Meliem, posledním žákem Nebelvírského prvního ročníku.
wvwvwvwvwwvwvwvwvw
"Pane..."
"Bello, Bello, zklamala jsi! Jak mi to vysvětlíš?"
"Ochrana školy, pane, prosím-"
"Crucio!"
"Zklamala jsi, Bello, a to se trestá..." Černovlasá žena se s výkřikem zhroutila k zemi.
"Pane, nechte mě to napravit, prosím!"
"Máš poslední šanci, Bello, poslední..."
"Děkuji, pane, děkuji..." Postava v černém se odplazila z dosahu černokněžníka a s hlasitým prásk zmizela. Měla svůj úkol... Úkol, jehožsplnění změní dějiny.
wvwvwvwvwwvwvwvwvw
"Takže, heslo je Rudá lilie", prohlásila nebelvírská primuska, Kaitlin Hess, když dovedla první ročník před obraz Buculaté dámy, za kterou se skrývala nebelvírská společenská místnost.
"Až projdete, počkejte ještě, budu vám muset ukázat vaši ložnici. Vaše věci už budou na místě, doručili vám je z vlaku." To jsem taky působila tak křehce jako tihle prváci? Vypadají, jako by je odfoukl i nejmenší vánek... Asi jsou unavení, po tom přepadení.. Kdo by nebyl? Už je skoro jedenáct, a to zítra začína vyučování? Zavrtěla nad tím hlavou a následovala posledního prváka, dívku s nespoutanými, černými vlasy a jiskřivýma, zelenýma očima do společenské místnosti. Pousmála se nad výrazem prváků, kteří zírali nad krásnou místností. Taky mě to tehdy vzalo... A za rok už tu nebudu... Škoda že ten čas tak utíká... Ale nic s tím nenadělám...
"Všichni jste dostali přiděleno poslední, páté patro téhle věže. Kluci vlevo, holky vpravo. Večerku máte v jedenáct hodin, snídaně je od sedmi. Vyučování začíná v osm hodin, ale přivstaňte si, zabloudíte." Skoro jim ten jejich pokoj závidím... Nahoře, ve věži, se senza výhledem a žádné kontroly...
"Takže vám přeji dobrou noc a hlavně dlouho neponocujte, jinak zítra nevstanete..."
wvwvwvwvwwvwvwvwvw
"Pane, zjistila jsem, kde se Kometa nachází."
"Výborně, Bello, dobrá práce..."
"Ten hňup Brumbál ji nechal uschovat před svou smrtí... To okolo komety se točil jeho boj s Grinewaldem, proto tak neúprosně bojoval. Věděl, co by se stalo, kdyby ji Grinewald získal-"
"Ovlád by svět, Bello. Ovládal by čas, počasí, smrt a život. Soudce, jehož rozhodnutí jsou poslední, co kdy uslyšíš... Tvá práce zaslouží odměnu, Bello."
"Děkuji, pane, děkuji…"
"Budeš přítomna u zasvěcování... U zrození nového vládce, nové epochy, u konce dobra!"
"Pane-"
"Smíš jít, Bello. Zavolám tě..."
"Ano, pane."
wvwvwvwvwwvwvwvwvw
No, doufám, že jste si užili další kapitolky... Jako vždy: KOMENTY!!!!! Dík, Effren
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdo z vás čte tuto povídku, klikněte sem!

Čtu ji 100% (119)

Komentáře

1 Siria Siria | 30. března 2007 v 19:16 | Reagovat

Krásná, nádherná kapča" Jen tak dál!

2 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 30. března 2007 v 19:53 | Reagovat

vážně super kapitolka

3 HP fan HP fan | 21. září 2011 v 20:19 | Reagovat

muceni muceni -.-
ale jinak neni fakt nic nac si stezovat, suprrrrr! jen tak dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama